Objev pochlebovačného článku o Hitlerovi a o jeho horském sídle v britském lifestylovém časopise z doby před pětašedesáti lety vyvolal podla Waldmana bizarní sled událostí, který vedl k mezinárodní copyrightové kontroverzi. Waldman se dokonce stal terčem obvinění, že je "obdivovatelem nacismu". Historka se dostala do New York Times, do listu International Herald Tribune a do izraelského deníku Jerusalem Post. Stala se také námětem petice 60 vědců zabývající se nacistickým holocaustem a vyvolala protesty od kontroverzního britského historika Davida Irvinga.

Převažující barva v Hitlerově "jasném, vzdušném letním sídle" byla "světlá jadeitová zeleň". Křesla a stoly z oplétaného rákosu byly graciézně rozmístěny ve slunečném obývacím pokoji a Vůdce, "velmi zábavný vypravěč", okrášlil svou vstupní halu "kaktusy v majolikových květináčích". Hitler také podle autora článku "vášnivě miluje ve svém domě řezané květiny". "Je svůj vlastní malíř, návrhář, architekt a nábytkář"... "Rád pobývá ve společnosti brilantních cizinců, zejména malířů, hudebníků a zpěváků." A pohleďte, píše Waldman, kdopak nám to střílí z luku na zahradě:

"Je podivné pozorovat podsaditého polního maršálka Goeringa, velitele nejobávanějšího letectva v Evropě, jak na zahradě střílí do slaměného terče na vzdálenost 25 metrů."

Waldman stránky tohoto článku nascanoval - jsou nyní ZDE - a umístil je na svůj - nepříliš často navštěvovaný weblog. V srpnu letošního roku Waldman svůj weblog zaktualizoval a napsal o tom do deníku Guardian. Zmínil se v článku i o této reportáži o Hitlerově horské vile. Asi za týden zjistil, že weblog zaznamenává denně kolem 10 000 přístupů - dosti podstatný vzrůst od nedávných cca 300 přístupů denně. Poslal tedy o článku o Hitlerově domě email Isobel McKenzie-Pricové, současné šéfredaktorce časopisu Homes and Gardens, který nyní vydává firma Time Warner. O čtrnáct dní později dostal od McKenzie-Pricové oficiózní dopis, v němž ho varovala, že článek, text i fotografie jsou stále ještě prý chráněny autorskými právy. Požádala ho, aby článek ze svého weblogu odstranil, což Waldman - neochotně - učinil. Vysvětluje:

"Zdálo se mi to od nich trochu přehnané, vzhledem k tomu, že jsem ze zveřejnění tohoto článku nevydělával a že to byl zjevně důležitý historický dokument. Dále jsem si byl vědom toho, že vzhledem k tomu, že nascanovaný článek byl na internetu několik měsíců, zřejmě bude už v mnoha kopiích na internetu i jinde."

Waldman zveřejnil korespondenci s McKenzie-Pricovou na svých stránkách. Byl zaplaven vlnou korespondence z nejrůznějších částí světa. Někteří lidé ho podporovali, jiní kritizovali. Jeden čtenář ho obvinil, že sympatizuje s nacismem, že se snaží Hitlera zhumanizovat a varoval ho, že ho udá antidefamační lize. (Waldman je žid, takže tento útok mu přišel mírně urážlivý.)

O záležitost se začali zajímat novináři. New York Times o celé věci publikoval článek, ten byl otištěn i v International Herald Tribune (tam si záležitosti povšimly Britské listy) a v Jerusalem Post.

A posléze přišla informace od člověka jménem E. J. Brock, který psal: "Rád bych vás informoval, že fotografie, zveřejněné v tomto článku v časopise Homes and Gardens nejsou originály. Všechny byly předtím publikovány v Německu a jsou ve veřejné doméně." Eric Brock je židovský historik, sídlící v Louisianě. Je to také amatérský sběratel historických předmětů z nacistické éry.

Ukázalo se, že autorem fotografií v časopise Homes and Gardens byl oficiální Hitlerův fotograf Heinrich Hoffmann. Časopis Homes and Gardens v bavorských horách nic nefotografoval, přetiskl jen oficiální německé fotografie, které dostal z nacistického tiskového úřadu. Některé ty fotografie byly pořízeny o mnoho let předtím, než článek vyšel.

Heinrich Hoffman vyrobil tisíce oficiálních fotografií Adolfa Hitlera. Vyfotografoval ho i na poštovní známky a z každé zakoupené známky mu plynuly tantiémy. Po válce byl proto uvězněn jako člověk, který silně profitoval z nacistického režimu.

Waldman tedy umístil fotografie z článku v časopise Homes and Gardens zpět na svůj blog a poznamenal, že doufá, že se doví, že text k článku napsal ministr propagandy Goebbels, aby ho mohl zveřejnit taky.

O čtrnáct dní později dostal email od Rachel Zuckermanové, novinářky pracující pro americký židovský list Forward. Sdělila mu, že 60 historiků, zabývajících se holocaustem, poslal petici vydavatelství časopisu Homes and Gardens, aby byl inkriminovaný článek zpřístupněn veřejnosti.

Byl to frontální útok americké holocaustové lobby. Po několika dalších týdnech vydalo vydavatelství časopisu Homes and Gardens prohlášení, že vlastně není jasné, kdo je po 65 letech držitelem autorských práv, "takže nemůžeme užití tohoto materiálu ani zakazovat, ani povolovat".

Ve Waldmannovi to vyvolalo reakci, která byla směsicí pocitu vítězství a zuřivosti. Bylo zjevné, že původní reakce od vydavatele časopisu Homes and Gardens nebyla založena na podrobném zkoumání toho, kdo vlastní copyright - pokusil se Waldmana prostě náhodně zastrašit. Ukazuje se však, že ve věku internetu takové zastrašování nefunguje.