Navzdory masově šířenému mýtu není volný trh přirozeným stavem věcí, ale silou nadiktovaným řádem, který byl prosazen pouze díky absenci demokracie a silné roli státu.

A protože "historie ukázala, že volný trh začal upadat poté, kdy se do politického života začaly zapojovat široké vrstvy obyvatelstva," docházíme k závěru, že volný trh a demokracie se navzájem vylučují. Všude, kde standardně fungují demokratické procesy, má volný trh krátký život, protože společnost se různými opatřeními chrání před jeho destruktivními dopady.

Laissez faire (tedy volný trh) je tak navzdory halasným tvrzením jeho zapálených obhájců centrálně plánovanou ekonomikou, protože jeho existenci umožňuje pouze silný stát či jiná, nadnárodní centrální instituce, která brání zavedení regulací a omezení.

Na základě zkoumání mechanismů zavádění volných trhů ve viktoriánské Anglii nacházíme paralelu mezi tehdejším postupem a dnešní vládou tzv. nové pravice. A stejně jako ve viktoriánské Anglii, i v dnešní době nová pravice zklamala. Podívejme se pro ilustraci na čísla, dokládající výsledky vládnutí "bohyně" nové pravice Margaret Thatcherové:

"Rozměry státních orgánů se nějak nezmenšily. Přivlastňovaly si právě tolik národních ekonomických zdrojů jako v sedmdesátých letech 20. století -- mnohem více než labouristická vláda po roce 1945. Úroveň daňového zatížení většiny rodin byla na konci thatcherovského období vyšší než na počátku."

A samozřejmě, citelně vzrostly výdaje na represi. Kdekoliv došlo na zavádění volných trhů (kromě Thatcherové v Anglii šlo o období Ronalda Reagana v USA a krátké extempore na Novém Zélandu), začaly se plnit vězení a stoupala úroveň kriminality. Kromě toho došlo k velkému poklesu kvality zdraví a významně prohloubila ekonomická nerovnost.

Pomalu se tak dostáváme ke žhavé současnosti a horlivému zavádění globálního volného trhu. Hned na úvod se dozvíme, že změny směrem v volnému trhu jsou de facto nezvratné, protože vyjímají určité okruhy a pravidla z demokratického rozhodování.

Národní státy slábnou a do popředí se stále více dostává jejich represivní funkce, protože ostatní oblasti jejich působnosti jsou stále více oklešťovány. Ovšem nejsou to nadnárodní korporace, které po nich převzaly moc. Ty se potýkají s podobnými problémy jako národní státy, jsou slabé a zranitelné -- jako příklad je uváděn úspěšná lidová nátlaková akce na společnost Shell ve věci ropné plošiny v Brent Spar. Uvolněné tržní síly proměnily prostředí tak, že je dnes nemůže ovládat ani ten největší stát, ani nejmocnější korporace.

Navíc, tvrzení o nadnárodních společnostech, které se naprosto volně přemísťují po světě, je naprosto liché. drtivá většina velkých nadnárodních korporací je provázána se svou původní národní ekonomikou, kde si udržuje jak svá klíčová odvětví, tak většinu aktiv.

Dostáváme se i k otázce, za je vůbec volný trh ekonomicky nejvýhodnější. Záleží na tom, jaká vůbec jsou kritéria pro posuzování efektivnosti. Pokud vycházíme z toho, že ekonomika má sloužit společnosti a ne naopak, pak určitě i takové věci jako udržení sociální soudržnosti a vyvarování se masové nezaměstnanosti.

V tomto místě knihy, po popisu vzniku volných trhů a jejich zavádění do praxe, se dostáváme do další části. Autor v něm rozebírá specifické vlastnosti a nuance kapitalismu v USA, Německu, Rusku a Japonsku a dokládá tak, že v současnosti existuje mnoho různých druhů kapitalismů, z nichž některé jsou více "dobré" a jiné více "špatné." Každý lokální kapitalismus klade důraz na jiné hodnoty, protože vychází z tradic různých společností. Na globální úrovni pak spolu tyto specifické druhy kapitalismů stavící i přes ústřední motiv zisku na různých hodnotách soupeří.

Zastavil bych se u popisu Ruska, kde vyniká drtivá vypovídající hodnota suchých čísel, vyjadřující výsledky krátkého působení kapitalismu. Ač je to neuvěřitelné, po zavedení volného trhu nastal hlubší pád ekonomiky než v době velké hospodářské krize ve Spojených státech...

Nicméně, po prozkoumání různých kapitalismů docházíme k závěru, že kapitalismus vychází ze stejných kořenů jako marxismus. Oba dva systémy jsou dvě západní osvícenské ideologie, uvězněné v představě, že dokáží přinést blaho a štěstí všem. Jak dopadl marxismus jsme už viděli; kapitalismus pravděpodobně čeká stejný scénář...

Celkově je kniha čtivá a zajímavá, a to hlavně v první a poslední části. Střední část, popisující různé "kapitalismy," mi přišla jakoby násilně vklíněná mezi jinak kompaktní celek. Autor v podstatě popisuje specifika fungování systému v různých lokalitách, ale nakonec stejně dochází k závěru předpovězeném již v první části knihy -- globální kapitalismus je odsouzen k zániku. A představa, že by alternativa k němu mohla spočívat ve vzájemně soupeřících nuancích téhož vražedného stroje, jehož mechanismy jsou v knize dobře popsány, vyznívá zvláště po jejím přečtení dosti nepatřičně.