Vznik našeho samostatného státu byl -- v tom nám dějepisci nelhali - výsledkem dlouhotrvajícího úsilí o národní emancipaci, do kterého se - zejména v devatenáctém století - zapojily téměř všechny složky tehdejší české společnosti. Víme i to, jakou rozhodující roli sehrála nezměrná aktivita Tomáše Garrigue Masaryka a jeho spolupracovníků a jak důležité bylo hrdinství tisíců českých legionářů. Díky nim získal náš národ a naše země mezinárodní uznání a prestiž a po skončení první světové války mohl stanout na straně vítězů.

V období první republiky se naše země rychle zařadila mezi nejrozvinutější evropské státy. Zaznamenala zřetelný rozkvět, otevřela se světu, v duchovní i materiální oblasti mu měla co nabídnout. Masarykovy demokratické a humanitní ideály ovlivnily české politické myšlení natolik, že vstoupily do nejhlubšího povědomí naší společnosti. Na dlouhá desetiletí se staly zrcadlem, v němž se odrážela pokřivená realita totalitních poměrů let následujících.

Naše země však ani tehdy nebyla idylickou dobou blahobytu a občanské svornosti. Republika vznikla v době poznamenané hlubokou poválečnou deziluzí a nestabilitou. Na její obyvatele těžce dolehla světová hospodářská krize. Museli zápasit s národnostním napětím, s politickou nestabilitou, i s nemalými sociálními obtížemi. Drtivá většina našich tehdejších německých spoluobčanů se navíc odvrátila od demokratického státu a za svůj přijala Hitlerův nacistický program, který vyústil v okupaci a protektorát. Válečné rozčarování a oslabení pak napomohlo tomu, že významná část občanů podlehla komunistické propagandě. Následovalo půl století nesvobody a devastace, což vyvolalo nezměrné škody v materiální i duchovní oblasti. Odkaz 28. října byl po celou tuto dobu zamlčován a překrucován.

V listopadu 1989 jsme ve vzácné shodě drtivé většiny země znovu vykročili na cestu obnovení demokracie a tržní ekonomiky. Úkol, který před námi stál, byl obrovský, a já jsem přesvědčen, že jsme se s ním -- přes všechny existující problémy -- úspěšně vyrovnali.

Rychle jsme vytvořili demokratický politický systém, který pevně zakořenil a získal stabilitu. Otevřeli a liberalizovali jsme ekonomiku a uskutečnili jsme masovou privatizaci totálně postátněné země. Naše hospodářství přežilo rozpad komunistického bloku a v krátké době našlo nové trhy. Česká koruna je pevná a volně směnitelná. Naše města a vesnice se vracejí ke své původní kráse. Viditelně se zlepšilo životní prostředí, v minulosti tolik zdevastované. Výrazně se zvýšil průměrný věk i zdraví občanů naší země. Zásadní změny zaznamenal i sám způsob života, do kterého se promítly dříve neexistující a leckdy ani netušené možnosti. Máme výborné vztahy se svými sousedy. Naše země, možná poprvé v historii, nemusí čelit žádnému bezprostřednímu vnějšímu ohrožení. Je členem NATO a brzy se stane členem Evropské unie.

Právě tato poslední věc, vstup do Evropské unie, bude znamenat nikoli nepodstatnou změnu našich životů a spolu s tím i změnu postavení naší země ve světě. Integrační tempo v Evropě dosáhlo takové intenzity, že se náš vstup do Unie stává více vnitropolitickou než zahraničněpolitickou záležitostí. Týká se zcela bezprostředně naší každodennosti, týká se každého z nás, na každém místě České republiky. Pokusme se této události využít k našemu posílení a nikoli k našemu oslabení. Pokusme se být aktivní, řešit své vlastní problémy a nespoléhat na to, že je za nás vyřeší někdo jiný. Vstupem do Evropské unie nesmí zaniknout dílo, které bylo vykonáno před osmdesáti pěti lety, dílo, které bylo vyvrcholením staletého úsilí českého národa o samostatný stát.

Mám důvěru v občany naší země. Jejich iniciativě, schopnostem a realismu vděčíme za všechno pozitivní, co kolem sebe vidíme. Chtěl bych všem, kteří se na tom podíleli a podílejí, poděkovat. Některé z nich budu mít tu čest dnes večer ocenit státními řády a vyznamenáními a neskrývám, že jejich výběr z mnoha návrhů, které jsem dostal od vlády, Parlamentu, společenských institucích i jednotlivých občanů, nebyl jednoduchý. Snad jsem vybral dobře.

Významnou roli v našem dnešním demokratickém prostředí hraje i politická scéna. Po pětileté vládě středopravé koalice vládne u nás nyní - prakticky již stejnou dobu - koalice dominovaná sociálně demokratickou levicí. Občané mají díky tomu možnost porovnávat. Vnitropolitické soupeření se u nás odehrává v rámci standardních demokratických pravidel a je pod nemilosrdnou veřejnou kontrolou. To je obrovská vymoženost, kterou málo doceňujeme. V současnosti zažíváme politické uspořádání, kterému se často říká kohabitace, v našem případě soužití levicové vlády a prezidenta vzešlého z pravicové části politického spektra. Je to pro mne, stejně jako pro ostatní aktéry, situace nová a nelehká. Nikdy jsem nezastíral, že stojím na jiné straně než politická levice. Výsledek parlamentních voleb však plně respektuji, stejně jako vládní koalice respektuje výsledek voleb prezidentských. Naše občasné rozdílné pohledy na řešení některých konkrétních problémů nesmějí převážit cíl společný. Tím je zájem na prosperitě naší země, na jejím pevném mezinárodním postavení, na vytváření předpokladů pro dobrý život generace dnešní i generací budoucích. I z toho čerpám svůj optimismus, i proto jsem přesvědčen, že obtíže, s nimiž se dnes potýkáme, úspěšně vyřešíme.

Nepodlehněme jisté vlně pesimismu, negativismu, závisti, podezřívavosti, nedůvěry v sebe sama, která se u nás řadu let šíří. Svou důvěru ve vyřešení současných problémů naší země neopírejme o víru ve spásné myšlenky politiků, ani o pomoc z vnějšku, ale především o schopnosti, nadání a činorodost nás všech. K tomu vytvořme co nejširší prostor. Jen a jedině to naší zemi přinese trvalou prosperitu. Přemýšlejme o tom všem právě 28. října. Děkuji Vám za pozornost.