Kniha je polemická, ale doufám, že není černobílá, konstatoval Martin Bell. Zdá se mi, že se svět dostal do velmi nebezpečné, nestabilní fáze. Právě jsem se dostal do věku, kdy mám nárok na cestování veřejnou dopravou zadarmo, a mám [na základě svých zkušeností] pocit, že je svět dnes v nejnebezpečnějším stavu od roku 1945. Podařilo se nám totiž zindustrializovat zabíjení lidí. A zabíjíme se nyní v obrovských počtech, jaké byly donedávna nemyslitelné.

A zároveň zcela selhávají naše sdělovací prostředky. Úmyslně se chovají stále primitivněji. Myslím, že existuje souvislost mezi zprimitivňováním médií a kulturou tzv. "celebrit", kdy čteme tisíce článků o obočích Davida Beckhama, atd. a mezitím nás zatahují naši nejvyšší představitelé do neuvěřitelných výbojných válek, a ono jim to prochází.

V roce 1997 došlo v Británii ke kontroverzi, kdy odmítl vzdát se své volební nominace Neil Hamilton, konzervativní kandidát na poslance ve volebním okrsku Tatton, jemuž byla prokázána korupce. Martin Bell se vzdal svého prestižního místa mezinárodního reportéra BBC a kandidoval jako nestranický "etický" kandidát v okrsku Tatton proti Hamiltonovi. Vyhrál proti němu drtivou většinou 11 000 hlasů a po dvě volební období působil v parlamentě. Odešel z něho až na jaře v roce 2003, odkdy pracuje pro charitativní organizaci UNICEF.

V rozhovoru pokračoval:

Poprvé, co jsem přestal být letos dne 18. března poslancem, toho lituji a přeji si, abych býval ještě poslancem zůstal.

Celou Bellovou novou knihou, poznamenala moderátorka, prolíná jeho zoufalství, jeho nespokojenost s vedoucími politiky, kteří sami nikdy nebyli ve válce. Bell jim říká "lidé, kterým se dostalo dobrého vzdělání a kteří nerozumí ničemu."

Bell: Ano, je to pravda. Je tomu poprvé v mém životě, kdy naše politická třída, lidé, kteří nám vládnou, nemají žádné zkušenosti s válkou. Ani jediný člen dnešní britské vlády nebyl ani nikdy na vojně. To je jistě dobré, protože více než padesát let žijeme v míru. Ale je to také nebezpečné. Tito lidé si myslí, že cílů lze dosáhnout ozbrojenými prostředky a to není pravda.

Bell ovšem byl na vojně, za jeho mladých let ještě v Británii existovala povinná vojenská služba. Konstatuje: Bylo to velmi užitečné, protože jste se naučili, jak se chovat v bojové situaci. Jak přežít na nebezpečných místech. I když jsem pak získal přímé zkušenosti z válek, to bylo o hodně míň nepříjemnější.

Bellova práce válečného korespondenta složila k tomu, že se poučil o tom, co přesně a konkrétně válka je. Způsobem, jak s tím politikové absolutně nemají zkušenosti. Zejména zavádějící je, když vidíte válku v televizi. V televizi nemůžete ukazovat válku takovou, jaká ve skutečnosti je, protože byste lidi vyvedli z míry. To je argument, který jsem slyšel dlouhá léta od svých šéfů z BBC.

Takže vidíte vojáky v uniformách, jak střílí ze samopalů, ale nesmíte ukázat, co se stane na druhé straně. Došlo například k obrovské kontroverzi, jestli je možno odvysílat v televizi záběry mrtvých britských vojáků. Bylo to podivné -- jaksi je dovoleno odvysílat záběry mrtvých cizinců či zajatých cizinců, ale nikoliv Britů.

Jeden britský vojenský velitel byl málem zbaven velení za to, že chtěl lidem ukázat, jaká je válka ve skutečnosti. Jmenuje se Patrick Cordingly, byl velitelem sedmé ozbrojené divize ve válce v roce 1991. Přijela za ním skupina vojenských reportérů a on jim řekl: "Myslím, že britští občané by měli vědět, že bude-li válka, lidé v ní budou umírat. Ve válce jsou mrtví." A za to ho málem zbavili velení, kvůli těmto jeho výrokům byly interpelace v britském parlamentě. Ale měl pravdu. Je to tak.

Martin Bell ve své knize velmi ostře kritizuje falešnost, neautentičnost televizního zpravodajství. V současnosti se o tom silně diskutuje. Nešťastný reportér televize Sky News spáchal sebevraždu kvůli své zfalšované reportáži. Avšak podle Martina Bella existuje mnoho způsobů, jak mohou neskrupulózní televizní novináři zfalšovat, co se ve skutečnosti děje.

Bell: Vím nejméně o třech případech, kdy se v televizi odvysílaly zcela zfalšované reportáže. Avšak daleko nebezpečnější než tyto jednorázové případy je celkový trend směrem ke ztrátě autentičnosti televizního zpravodajství. Dojde k válce jako v Afghánistánu. Neexistují žádné televizní obrázky z bojů. Máte jen spoustu reportérů na střeše hotelů, kteří si navzájem vyměňují spekulace a drby -- stojí to obrovské množství peněz -- s jinými reportéry na jiných střechách hotelů. To je "střešní" televizní vysílání. V době, kdy jsem v roce 1997 odešel v televize, začínal tento druh televizního zpravodajství přicházet do módy. Stejně jako onen strašlivý jev mobilních telefonů ve válečných zónách.

Namísto toho, abyste byli uprostřed války, tito vynikajícím způsobem oblečení mladí muži máchají rukama před videozáběry v televizním studiu. Je to všechno nesmysl. Jakmile vidíte, že reportér má dobře vyžehlenou košili, je jasné, že nikde nebyl.

Ale co s vojáky, kteří jsou "svázáni" s vojenskými jednotkami? Byl jsem víceméně "svázán" se spojeneckými jednotkami ve válce v roce 1991, konstatoval Bell. Byl jsem vůči tomu velmi skeptický, protože jsem se obával, že důsledkem bude, že se bude informovat jen o tom, co si přeje Pentagon či britské ministerstvo obrany. Ale tolik mých přátel-novinářů bylo usmrceno. Z 12 novinářů, kteří v té válce zemřeli, byli jen 2 svázáni s vojenskými jednotkami -- novináři u jednotek měli ochranu.

V poslední době je pro novináře nesmírně obtížné přežít ve válce, míní Martin Bell. Zastřelí vás uprostřed země nikoho. Do začátku devadesátých let novináři ani nenosili neprůstřelné vesty, nejezdili v obrněných vozidlech.

Potíž je, že v současnosti už nežijeme ve světě jen několika málo televizních okruhů, které mohli divákům diktovat, na co se mají dívat. Moderní šéfredaktoři televizního zpravodajství musejí najít způsob, jak přilákat lidi, abych jejich vysílání věnovali pozornost, upozornila moderátorka a dodala: Není tedy určitá míra senzacechtivosti pochopitelná?

Televizní šéfredaktoři si musejí dávat větší pozor, odpověděl Martin Bell. Ve válce proti Iráku odvysílaly televize, které vysílají zpravodajství čtyřiadvacet hodin denně, zejména Sky News, celou řadu nepodložených zpráv, které, kdyby to byla pravda, by podpořily věc západních armád. Vzpomínáte si? Vysílalo se, že je prý Saddám Husajn mrtvý, že Tariq Aziz emigroval, že došlo v Basře k velkému lidovému povstání, byly nalezeny zbraně hromadného ničení. Nic z toho nebylo pravda. Došlo k překročení hranice mezi informacemi, které šířila armáda, zejména americká armáda, a podváděním. Novináři byli zneužíváni za účelem velké informační války. Byla to informační strategie.

Co vás ale povzbuzuje, zeptala se moderátorka.

Co mě povzbuzuje, odpověděl Martin Bell, je idealismus mladých lidí a jejich neochota přijímat cynismus politiků. A jako pracovník charitativní organizace UNICEF nyní vidím příklady neuvěřitelného hrdinství. Václav Havel řekl, že politika může být také uměním nemožného.

V současnosti jsou obrovské problémy v Africe. Do roku 2010 bude padesát procent dětí v jižní Africe nakaženo virem AIDS. Lidi se o to nezajímají. Řeknou: Afrika a pokrčí rameny.