Příběh poslance Kotta je sice mediálně vděčný, můžeme ale dát klidně za pravdu Ransdorfovi, který jej označil za "tragedii okresního formátu" a Parlament za odraz společnosti.

Za pravdu ale nelze dát v žádném případě Marešovi. Mnohé jeho sentence odhalují, proč si ho premiér vybral do svého týmu. Už si cvrlikají vrabci na střeše, že potřebuje k sobě spolupracovníky, které intelektuálně převyšuje alespoň o jednu třídu základní školy. Předseda US-DEU tuto podmínku bohatě plní.

I školák s neukončeným základním vzděláním prokoukne nekorektní komparaci kolik činil průměrný důchod a za jakou cenu se prodávala šunka v roce 1989 - a jaké jsou tyto relace nyní. Pan Mareš si buď kupuje pravou kvalitní šunku za deset korun v poslaneckém bufetu, anebo si šunku plete se směsí separátu, emulgátoru, barviva a rozemletého polystyrénu, jakou můžeme dostat i pod 10 Kč, pokud některý z obchodních řetězců zařadí takový surogát jako akční nabídku.

Šunka jako kritérium je samozřejmě spíše pro pobavení (kdyby ji sám Mareš nebral tak vážně), ale zvláštní je, že si za příklad nevzal třeba mléko, zeleninu nebo cenu bydlení. O aproximovaném spotřebním koši asi neví (nechce vědět) vůbec nic. Na Ransdorfovu repliku, o neustálém redukování komodit v něm, nebyl vůbec schopen reagovat.

Vrcholem nehoráznosti pak bylo Marešovo prohlášení, že důchodový věk (pro nárok na starobní důchod) by měl správně (asi, aby byl systém rentabilní) činit 85 let. Doufám, že jsem se nepřeslechl, rozhodně jsem si ale jist, že samotný průměrný věk je v Česku podstatně nižší. Možná jde ale o novou komoditu z "ideového lahůdkářství" strany, jejímž je předsedou. Jestliže postupně zrušíme pozůstalostní dávky, bude pak důchodový systém pro většinu občanů naprosto zbytečný. To není pouhá lahůdka, to je kulinářský skvost překračující možnosti chuťových receptorů.

Prima si opět pro diváky Partie vymyslela nesmyslnou otázku: "Věříte vládě, že zatočí s úplatkáři, podvodníky a jinými lumpy?" To vláda prostě udělat nemůže. Podvod, který se právě - vládou - páchá na voličích, je snad z dílny ctihodných kmetů, pro které platí jiná měřítka? Asi proto 83 % volajících odpovědělo záporně.

Některá témata se objevila ve více diskusních pořadech vysílaných českými televizemi o víkendu, jedna myšlenka však zazněla ve všech: Náběh na policejní stát. Ať již v souvislosti s poslancem Hojdarem a auty BIS, která jej sledovala nesledovala, tak rozsáhlou dopravní akcí nazvanou Kryštof. Počet mrtvých na silnicích v sobotu a neděli nehovoří v její prospěch, osobně jsem však měl při pátečních a nedělních jízdách po Středočeském kraji pocit, že řidiči si počínají opatrněji než obvykle.

Kdybych neznal tragickou bilanci víkendu, mohl bych v tomto směru souhlasit s Bohuslavem Sobotkou, který od Kryštofa očekává preventivní účinek. Takto však zůstane na patře jen pachuť okázalého politického gesta, které jen ukázalo (nevyužívaný) potenciál policie, neboť mobilizace byla početně úctyhodná. Zároveň však nebývale silně zaznělo echo let dávno minulých. Kontroly technického stavu stařičkých škodovek sice nepostrádají jistou racionalitu, těmto zřejmě chudým řidičům však společnost nenabízí žádnou finančně dostupnou dopravní alternativu, v některých místech vůbec nic.

Uvedené postupy nakonec v principu korespondují se Sobotkou akcentovaným "posílením pocitu spravedlnosti" při modifikaci transferů veřejných financí, kterážto spravedlnost ovšem při použití stejně těžkého kladiva dopadá na různé vrstvy s nestejnými účinky. Ministr financí si usurpovaval většinu diskusního času, řečnění ho evidentně baví, s gustem se v něm vyžívá. Oldřich Vojíř, ekonomický expert ODS, způsobně využíval minuty, či spíše vteřiny, který mu byly poskytnuty. Aby odmítnul Sobotkovy tirády to ovšem většinou stačilo.

Pravda, nesouhlas byl většinou oprávněný, nicméně nabídek jiných cest se ODS jaksi nedostává, pomineme-li Modrou šanci, kterou lze vážně brát jen stěží. Proti snížení počtu razítek na cestě k dosažení cíle nelze nic namítat, nejde ovšem o nic objevného. Ke shodě došlo, když ministr financí horoval pro minimalizaci rozsahu správního uvážení státních úředníků. I to je ovšem teorie, v praxi vlády ČSSD to už tolik neúčinkuje. A už vůbec nedochází k tomu, aby se politici opozice a koalice shodli nejen ve studiu, ale i při hlasování, mají-li na jeho předmět stejný názor.

V sobotní debatě ve Šponě měl senátor a předseda ODS Mirek Topolánek hned tři oponenty. "Socialistického nezávislého" senátora Richarda Falbra, socialisticky naladěnou politoložku Vladimíru Dvořákovou a Jakuba Železného. I když jim vcelku, byť za pomocí nestandardních výrazů, odolal, není vlastně nic moc ke komentování. Proto jen ilustrativně pár sloganů, vytržených z kontextu:

Topolánek: "Je to obratný řečník, ale ne obratný ekonom." (O dvacetiminutovém vystoupení Bohuslava Sobotky k reformě veřejných financí v Poslanecké sněmovně.)

Železný: "Řeči politiků zůstávají v rovině bublin." (Když kritizoval difamující výroky poslanců a senátorů.)

Falbr: "Evropa je ekonomický gigant, ale politický trpaslík." (V souvislosti se snahami přijmout novou "Ústavu EU," která má oslabit postavení menších státu unie.)

Dvořáková: "Nedává to míru." (Odsudek neadekvátních příměrů politiků, obracejících se často k pohlavárům nacistického Německa.)

To stačí.