|
3. 10. 2003
Ve zdravotnictví je třeba hledat úspory - ale jinde, než podnikáme my...S velkým zájmem jsem si přečetl v Britských listech komletní projev M. Zemana a vzhledem k tomu, že pracuji pro Mezinárodní asociaci farmaceutických společností, která v České republice zastupuje 32 výzkumně orientovaných společností, nutně mě musela zaujmout pasáž týkající se léčiv.
|
|
Zejména pak tvrzení pana expremiéra: "Na zdravotnictví bychom mohli ročně ušetřit 5 mld. korun, kdybychom pro banální onemocnění povinně předepisovali generika, to jsou léky s prošlou patentovanou ochranou. (...) V každém případě se domnívám, že jestliže léková politika představuje 40 mld. korun ročně, tak když šlápnete na palec zahraničním farmaceutickým firmám a ušetříte tak 5 mld. ročně, tak nebudete muset dělat ona opatření v nemocenské, v dalším doplácení za léky, vůči nemocným, kteří se nedokážou bránit."
S názorem, že ve zdravotnictví je třeba hledat úspory naprosto souhlasím, s čím souhlasit v žádném případě nelze, je autorovo krátkozraké a populistické tvrzení, že ohromné úspory je možné dosáhnout v případě předepisování generických léků, u nichž vypršela patentová ochrana, na banální onemocnění. Autor totiž opomněl zdůraznit, že současný úhradový systém umožňuje plné hrazení pouze nejlevnějšímu léku v dané terapeutické skupině, tedy léku zpravidla generickému. Protože tyto skupiny obsahují většinou jak nové tak i starší léky, pacienti si obvykle musí za ty modernější (a dražší) připlácet. Tolik ohledně pasáže týkající se "možné úspory 5 miliard" ve státním rozpočtu. Není jistě od věci připomenout, že vývoj, výzkum a výroba nových léků je podnikání mimořádně rizikové a nákladné. Vědci musí v laboratořích prověřit tisíce nadějných molekul, ovšem z tohoto ohromného množství se pouze jedna úspěšná dostane až k pacientovi v podobě moderního přípravku, který v mnoha případech dokáže zachránit životy pacientů. Při zvážení těchto údajů proto není divu, že v současnosti stojí vývoj nového léku, podle červencových dat bostonského Tufts Center for Study of Drug and Development, astronomickou částku 802 miliony dolarů a trvá v průměru 12 let. Přitom se udává, že pouze každý pátý nový lék je ziskový. Z tohoto profitu farmaceutické společnosti opětovně investují řádově 15 až 17 % do nového výzkumu. Cena originálních přípravků, s přihlédnutím k nákladům, je přirozeně vyšší než je tomu u generických kopií léků, to nikdo nezastírá. Problém je v tom, že ochota nebo možnosti plátců zdravotní péče plně hradit moderní přípravky není příliš velká a plně hrazené jsou často pouze přípravky starší, které pro pacienty nemusí mít tolik výhod jako moderní léčba, na kterou si pacienti musí doplácet. Přitom obecně platí, nárůst nákladů na léky ve vyspělých zemích je doprovázen stagnací nákladů na ostatní položky léčby. Zdravotní ekonomové spočítali, že investice do moderní farmakoterapie snížují celkové náklady na léčbu tím, že zkracují dobu hospitalizace, zmenšují počet návštěv lékařů a rovněž snižují vyplácení nemocenských dávek. Poznámka k projevu pana expremiéra poslední a tak trochu jízlivá: pokud znal Miloš Zeman "recept" na úsporu v zdravotním systému a věděl jak jej reformovat, ku prospěchu českých pacientů, ptám se, proč tak neučinil v době, kdy stál v čele kabinetu a ministerstvo zdravotnictví řídili jím vybraní odborníci... |
