Není-li doma, může jej proti podpisu převzít i osoba, která vyleze z příslušných dveří. Její totožnost se neověřuje - tedy třeba i návštěva. Dokonce to může být i soused. Není-li nikdo přítomen, je dopis uložen na poště a ve schránce zanecháno oznámení o uložení zásilky.

Naproti tomu na poště nelze předat psaní nikomu jinému nežli adresátovi, nebo osobě zmocněné. Pan Císař poukazuje na tentýž nesmysl, který vadí i mně, totiž že jsou jiná pravidla u dveří domu a jiná na poště.

Logiku v tom nespatřoval ani onen vedoucí, ale předpis je předpis, takže je zbytečné se zlobit na doručovatelky.

Situaci je možno řešit tak, že za poplatek pošta vystaví kartičku, opravňující jinou osobu přebírat doporučené zásilky.

Takhle jsme to nakonec vyřešili i my. V našem případě byl problém také v tom, že naše pošta nedoručuje balíky do domu, tudíž zbyla jen ta možnost na poště.

Osobně se domnívám, že je hloupost, aby si manželé byli nuceni vystavovat za poplatek potvrzení, opravňující je přebírat poštovní zásilky a měl by stačit dokument, potvrzující, že daná osoba je manželem/manželkou.

Otázkou je, jak by to bylo, pokud je adresátem nezletilý. Zda totiž nezletilý může bez souhlasu zákonného zástupce udělit někomu jakékoliv zmocnění. Jistě cítíte možnost rekurze - Dám souhlas synovi, aby on dal souhlas s tím, že budu moci přebírat jeho dopisy.

Neškodilo by také prozkoumat, zda tímto předpisem ČP není v rozporu se zákonem. Přece jako zákonný zástupce dítěte mám právo (dokonce povinnost) jeho jménem a v jeho prospěch jednat.