Jsem přesvědčen o tom, že represivní přístup vůči dětem je tou nejhorší alternativou. Děti by tak byly vlastně trestány dvakrát. Poprvé za selhání vlastních rodičů, podruhé za svoji neumělou snahu řešit svým vlastním způsobem neuspokojivou situaci. Asociální jednání mladistvých má v převažující míře na svědomí špatně fungující rodina, bez ohledu na vnitřní materiální podmínky.

Rodiče jsou ze zákona odpovědní za zdárný vývoj svých dětí. Výzkumy kriminologů nasvědčují tomu, že způsob výchovy v rodině do značné míry ovlivňuje jejich případnou kriminální kariéru. Podle některých odhadů je podíl dětí s delikventním chováním ze 60% ovlivněn nepříznivými rodinnými poměry. Značný vliv hrají neuspokojené zájmy dítěte a jejich uspokojení náhradní.

Profesor PhDr Zdeněk Matějček ve své přednášce na semináři "Kriminalita a lidská práva" popisuje děti, které trápily mladší. Takový model chování označuje jako "otrok a otrokář v jedné osobě." Trápí zvířata, jsou tu projevy narcismu, agrese zaměřená vůči druhým, u slabších typů žalobnictví ke škodě druhého, něco zlého druhému udělat. Takové jednání označuje jako deprivaci. V této situaci uvádí, že dítě má asi pět základních psychických potřeb:

Stimulace, nebo přívod podnětů v dostatečné míře, kvalitě a proměnlivosti, smysluplný svět, životní jistotu, pozitivní identitu, nebo-li vědomí vlastního já, vědomí hodnoty a otevřenou budoucnost. Nejsou-li tyto potřeby naplněny, vzniká nebezpečí deprivace, nebo subdeprivace. Co to znamená? Vzniká touha až horečná snaha základní neuspokojenou potřebu uspokojit, třeba i protispolečenskými prostředky.

Jestliže někoho trestáme (snížením trestní odpovědnosti) bráníme něčemu zlému. Ale to je všechno. Teprve když něco zásadního uděláme, má to účinek. J.A. Komenský tomu říkal společenské vzdělávání, kultivace. Tuto cestu musí vytvořit společenská atmosféra.