Pedofilním knězem byl místní osmadvacetiletý farář Sean Fortune. Colma si vybral ve škole, podobně jako si systematicky vybíral i jiné své oběti z řad školních dětí. (Když Colm nakonec svůj případ udal policii, měl velké štěstí na sympatizujícího detektiva, který jeho svědectví vzal vážně a rychle nashromáždil až padesát dalších mladých lidí, kteří se stali obětí Fortunovy pedofilie.) Fortune se začal o Colma ve škole zajímat, přišel - jako ctihodný držitel kněžské funkce - na pastorální návštěvu do Colmovy rodiny, předstíral zájem o jeho koníčky (čtrnáctiletému chlapci lichotilo, že se o to, co dělá, zajímá dospělý muž) a pozval ho k sobě domů. Vysvětlil, že se do svého bytu nastěhoval teprve nedávno a jediná možnost jak přespat je přespat společně v jediné místnosti a v jediné posteli.

Colm na tom neviděl nic podezřelého - čtrnáctiletého chlapce nic takového nenapadne - a jen se staral o to, aby mu matka koupila nové, slušné pyžamo. Při návštěvě v posteli pak Fortune Colma znásilnil.

V rozhovoru Colm popisoval, proč to pro něho bylo absolutním šokem. Irsko v osmdesátých letech bylo a dosud je nesmírně bigotní katolickou zemí. Katolicismus byl nedotknutelným náboženstvím a katoličtí kněží byly vážené osobnosti v celém místním establishmentu, byli to svatí. "Od dětství mi vštěpovala katolická církev, že jsem nedokonalý hříšník, že mám na sobě dědičný hřích a že jen církev mě může očistit a vykoupit. A pak mě Sean Fortune udělal tohle. Znamenalo to absolutní rozklad všeho, v co jsem do té doby věřil, všech hodnot, které jsem považoval za nedotnutelné."

Po aktu znásilnění Fortune Colmovi vysvětlil, že že se prý Colm zcela zjevně dopustil poklesku a že potřebuje nadále Fortunovu pomoc. Colm bude muset tedy pravidelně k Fortunovi docházet, jinak by o celém incidentu musel Fortune informovat Colmovy rodiče.

Colm faráři věřil, že incident byla jeho vina, a hrozil se, že by věc vyšla najevo. Nechal se tedy zneužívat po dobu několika let.

Atmosféra v Irsku byla naprosto nekritická vůči katolické církvi. Když konečně o mnoho let později začaly vycházet najevo pedofilní činy kněží katolické církve, společnost se postavila na obranu těchto kněží. Když místní noviny v městě Wexfordu jen věcně - bez komentáře - konstatovaly, že byl odsouzen jeden katolický kněz do vězení, místní lidé se jali na veřejnosti výtisky těchto novin demonstrativně pálit. Katolická církev v Irsku nehnula ve prospěch obětí pedofilních útoků ani prstem. Colm žaluje katolického biskupa své farnosti za to, že ignoroval obvinění vznesená proti Seanu Fortunovi,a žaluje také papežského nuncia v Irsku.

Avšak poslední dobou se situace v Irsku radikálně změnila: nedávno vystoupil Colm o svém osudu v televizním dokumentárním filmu. Měl obavu, zda na něj lidé na veřejnosti nebudou útočit, když ho na ulici poznají, jak se to dělo jiným obětem pedofilního znásilnění v minulosti. Byl překvapen, že po odvysílání filmu na něj lidi na ulici mávali z automobilů a vyjadřovali mu solidaritu, podporu a soucit.

Pedofilní kněz Sean Fortune spáchal sebevraždu.

Colm nyní pracuje pro organizaci One in Four (Každý čtvrtý) (viz zde), která hájí lidi, kteří se stali obětí znásilnění.