Milej pane těhle pánů,
rač jim vzkázat, ať mi půlky,
že nehodlám solit kulky
do ubohejch kmánů.
Klidně si ser, koho ser,
říkám sobě a Vám taky,
jakýpak s tím dělat fraky:
budu dezertér.
Žádnej blafuňk, já vím svý,
už jsem viděl zařvat fotra,
bráchy taky smrtka Kmotra...
děcka řvaly nad rakví.
Máma měla žalů mraky,
v hrobě kálí na finty,
jsou jí volný vaše flinty
a řečičky taky.
Máte u mě všichni plot,
taky vrátka zatlouct dojdu,
čuchám, čuchám ňákou boudu,
takže rači: On the Road!
Však on se člověk už ňák prosomruje
po nóbl štrekách made in France,
a vod Bretagne po Provence
hulákat budu, jak když anděl duje.
Vykašlete se na befely
a pochodový kutálky,
kašlete na to táhnout do války,
jděte si tam, kam srdce velí.
Já vím, já vím, končí se výlet,
po tomhle kecání fest po mně pudete,
mý přání poslední, svejm fízlům řekněte,
že nemám bouchačku, že můžou střílet.
(Vyšlo ve Strožově mnichovské edici Poezie mimo domov
jako součást sbírky "Svejm fízlům řekněte")
