Z ostatních diskutujících zaujal ještě Pavel Svoboda (pražská US) v momentě, kdy celkem otevřeně připustil, že pokud Česká republika vbrzku vstoupí do EU, může se současná vládní koalice v klidu rozpadnout. Není jasné, jak dalece je to názor celé strany, zejména vládních matadorů, nebo zda si (právě kvůli nim) nedovolil příliš mnoho. Senátor Milan Štěch působil uvážlivě, nová akvizice ODS v Praze 6 Lukáš Pollert zase roztomile, Jakub Železný distinguovaně.

Jana Bobošíková moderuje Sedmičku vesměs přes opěradlo dlouhého zábradlí, nepochybuji však, že v souladu se záměry televize Nova a na objednávkou jejích diváků. Nelze nepřiznat, že na sezení a vybraná témata bývá v tomto duchu slušně připravena a umí přítomné politiky (jak na koho si usmyslí) vmanévrovat do situace, kdy položí "zničující" otázku, někdy podloženou fakty, jindy pozoruhodně vystavěnou logikou - a politik je často vedle. Včera se jí až tolik nedařilo a opakovaně končila jednotlivá témata prohlášením "Vidím, že tady se (také) neshodnete, půjdeme dál."

Nehodlám tvrdit, že ministryně zdravotnictví Marie Součková a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip, spolu rádi diskutují, v každém případě však takto spolu neseděli poprvé. Je ostatně pozoruhodně jak často se setkáváme s týmiž dvojicemi. Přirovnání k ohni a vodě by v daném případě jistě bylo přehnané, nicméně Vojtěch Filip ve svém projevu alespoň doutná. Ke komunistickým myšlenkám se hrdě hlásí, podepírá je plynulým a úsměvem orámovaným projevem, který nepostrádá přesvědčivost. Na druhé straně vysvětlení, obrany a útoky charakterizované větami:

"Tak to není. Opravdu." (A nic dalšího.)

"Udělali jsme hodně," (na téma předvstupní rozhovory) "diskutovali jsme s evropskou komisí." (Jakou? O čem? S jakým výsledkem?)

"Já tomu sice nerozumím, ale přesto řeknu..."

To tady už bylo a rozhodně v malounko dokonalejším provedení jejího stranického šéfa. Vzpomeňme jak "drtil" v předvolebních duelech Václava Klause replikami typu: "Myslím, že se mýlíte, ale tady to nebudu vysvětlovat.." Inu, když dva dělají totéž, není to totéž."

Oblíbené téma "důchody a důchodci" nemohlo opět chybět. Marie Součková se, nikoli úplně vlastním zaviněním, ocitla ve značné defenzívě, ale konec konců, to, co snesli oba diskutující na podporu svých prazvláštních tvrzení, byla zase jen smutná ukázka neznalosti a bezradnosti.

Shodli se pouze na "Sociální pojišťovně", tedy na něčem, co s řešením podstaty problému absolutně nesouvisí. Připomnělo mi to léta studií a zkušenost, kterou zřejmě zažili mnozí další (a na jiných fakultách), kteří měli již něco za sebou.

Když jsem se tehdy dostal ke skriptům sociálního zabezpečení, nemohl jsem, spolu se svými stejně "postiženými" kolegy, uvěřit svým očím. To, co jsme už léta aplikovali jako zaměstnanci státního orgánu, jsme ve skriptech téměř nenašli. Vyučovala se stará, již neúčinná právní úprava předmětné materie, a to ještě v naprosto zmatené podobě. Tehdy nám došlo, že i výuka jiných právních odvětví může trpět stejnou nedostatečností.

Teď to není o ničem jiném. Chci věřit, že úroveň výuky na všech fakultách šla nahoru, problém (nikoli úplně nový) je ovšem ten, že nejlepšími interprety práva se stali nikoli vysokoškolští vědátoři, ale (podle svého přesvědčení) politici - právníci a neprávníci bez rozdílu.

Aby v praxi neměli problémy s odlišnými "nicotnými" názory v odborné sféře, vystavují si mnozí ministři kolem sebe několika úrovňovou hradbu úplatných kývalů. Tak dochází k tomu, že i funkcionáři státní správy začínají postrádat potřebné znalosti a mnohé procesy probíhají jinak ve skutečnosti a jinak ve virtuálních prezentacích.

Nikdo to nedokáže (nesmí) kontrolovat, když však průšvih vyjde najevo a nejde ututlat, vytvoří se komise, potom další, která prověřuje tu předchozí.

Činitel kupodivu získává body za svou razanci, jak se s problémem dokázal rychle "vypořádat".

Zářným příkladem je úplně nejžhavější aféra s infiltrací cizí osoby do vojenského objektu v Čermné nad Orlicí. Je-li strážní služba vykonávána všude stejně špatně, žádné létající komando to nemůže stihnout. Je-li tomu tak jen v Čermné, stačí vyměnit odpovědného důstojníka, (nebo komando natrvalo umístit tam).

Nechci globálně odsuzovat, k tomu nemám dost informací a praktických poznatků z více rezortů, vyslovuji jen silný dojem.

Ten je bohužel takový, že mnohé zásadní procesy organizují lidé disponující stylem proletářských kádrů období počátku druhé poloviny dvacátého století. Nejde snad o nedostatek dobré vůle, té je mnohdy více jak dost, stejně jako nezdravého sebevědomí.

Jde právě o ten upachtěný, mátožný a zároveň umíněný styl - bez špetky noblesy. Tu postrádají právě v důsledku nedostatku erudice, potlačovanou vnitřní nejistotu, pramenící z povrchně nabytých znalostí, nahrazují naučenými, agresivními, často ideově zabarvenými floskulemi.

Demokratická, věcná, diskuse je velkým rizikem, souboj je možný jen se "sobě rovnými" na televizní obrazovce, tam není potřeba moc vědět, sebereflexe a velkorysost jsou k ničemu. Strana (fara) je vším, ovlivňovaný ("řízený") proces jen sekundární, byť výnosnou přítěží.

Poněkud lépe vyzněla Partie na Primě, a to i zásluhou kultivovaného páně Podzimkova moderování. Miroslav Ransdorf je jedním z mála politiků, kteří nepostrádají znalostní výbavu a dokáží ji dovedně využít. Jeho zakotvení je jasné, ale přesto v každém případě budí respekt.

Do jisté míry mu situaci usnadňuje jeho trvalé opoziční "odsouzení". To dobře dokumentuje právě příběh jeho nedělního oponenta Cyrila Svobody. Dobrá orientace v právu je nesporná, umí ho aplikovat i interpretovat, dokázal to v opozičním tričku. Ocitl se však v situaci, kdy musí hájit kroky a postupy, které zdaleka nejsou jednoznačné a transparentní. Jestliže ještě nedávno obratně manévroval s cílem dostat se do přístavu, v němž nedávno skutečně přirazil k molu, tak nyní, když má co chtěl, začíná ztrácet glanc.

Uhýbání, vyhýbání, výstřely slepými, výstřely vedle. Typické to bylo třeba v případě, kdy argumentoval slovy: "Demokratická soutěž se ukázala po volbách..." Těžko rozumět. V čem že to, prosím pěkně? Že jeho stranu umístili voliči na čtvrté místo v pořadí? Že se přesto ocitl na postě místopředsedy levicové vlády, po boku svého pravicového, ještě méně úspěšného spojence, který pravicovou autenticitu konkrétními činy permanentně zpochybňuje?

Nedávné dění v tomto uskupení komentoval Ransdorf celkem vtipně odkazem na pořad "Nejslabší, máte padáka!" To je také nejlepší argument pro existenci těchto pořadů. Na věci se nic nezmění, divák se nepoučí, ale občas hořce zasměje.