18. 7. 2002
Víra se nikdy nezrodí jako výsledek racionální argumentaceDiskuse o rozporech v bibli ukázala, že sebevědomě přezíravé, marxisticko-pseudovědecké postoje k náboženství a k věřícím lidem mají u nás stále ještě překvapivě hodně vyznavačů (to slovo užívám záměrně, jde jen o jiný druh víry), a že kultura demokratické diskuse je u nás stále ještě v plenkách. Britské listy na sebe berou sysifovský úkol, když se pokoušejí toto pole kultivovat, ať už je konkrétní námět diskuse jakýkoli. Nechtěl bych být v kůži šéfredaktora, na kterého se sypou útoky zleva i zprava, ačkoli jenom (nebo hlavně) díky jemu tato tribuna existuje. Zarytým zastáncům tzv. "vědeckého světového názoru" nabízím spíš k tichému zamyšlení než k další ideologické řežbě několik fakt, o kterých školské učebnice dodnes taktně (takticky?) mlčí.
Ponechejme stranou vědce jako byl Koperník (1473-1543), Tycho de Brahe (1546-1601), Descartes (1596-1650), Kepler (1571-1630), Pascal (1623-1662), Newton (1643-1723), Leibniz (1646-1716), Euler (1707-1783), Volta (1748-1827), Ampére (1775-1836), Cauchy (1789-1857), Oersted (1777-1851), Maxwell (1831-1879), Marconi (1874-1937). Byli to vesměs mužové hluboké víry, z pohledu dnešního ateisty ovšem "zatížení středověkými náboženskými představami" a nedisponující ještě poznáním moderního věku. Podívejme se tedy, co o Bohu soudí představitelé moderní vědy 19. a 20. století, kteří posunuli lidské poznání významně kupředu. |
Wilhelm Röntgen (1845-1923, objevitel Röntgenova záření): Thomas Alva Edison (1847-1931, vynálezce žárovky a dalších více než 1000 patentů): Max Planck (1858-1947, zakladatel kvantové teorie, Nobelova cena za fyziku 1918): James H. Jeans (1877-1946, anglický matematik a astronom):
Jestliže vesmír je vesmírem, kde probíhá proces myšlení, pak i jeho stvoření muselo být plodem myšlení. Určení jeho konstant, jako je poloměr vesmíru a počet elektronů v něm, předpokládá myšlení, jehož bohatost odpovídá nesmírné velikosti uvedených veličin. Čas a prostor jsou podmínkou myšlení a musely tedy vzniknout jako součást úkonu myšlení. Původní kosmologie uvádějí Stvořitele jako někoho, kdo pracuje v prostoru a čase a tvoří slunce, měsíc a hvězdy z existující už neuspořádané hmoty. Moderní vědecká teorie nás však vede k tomu, abychom Stvořitele viděli jako někoho, kdo stojí mimo prostor a čas, neboť ty jsou součástí jeho stvoření, podobně jako malíř není součástí svého plátna." Albert Einstein (1879-1955, Nobelova cena za fyziku 1921):
Pokud jde o mne, jsem přesvědčen, že bez náboženství by se lidstvo dodnes nacházelo na barbarském stupni vývoje... Bylo to právě náboženství, které dopomohlo lidstvu k pokroku ve všech oblastech." Arthur Stanley Eddington (1882-1946, významný anglický astronom):
Pochopení se získává spontánně, nikoliv cestou analyzujícího ověřování. Právě tak je to s naším poznáváním Boha. Jsou lidé, pro které jejich vnitřní smysl pro vnímání Boží přítomnosti je daleko jasnějším poznáním než všechny ostatní naše zkušenosti. Podle nich nedostatek tohoto smyslu je něco podobného, jako když člověku chybí smysl pro humor. Můžeme se zajisté pokoušet o analýzu náboženské zkušenosti a můžeme vytyčit teologii nebo filozofii, které vědecky formulují naše závěry získané logickým postupem. Nesmíme však zapomínat, že teologie tohoto druhu je pouze symbolickým poznáváním, zatímco zkušenost je vnitřním poznáváním. A jako je nemožné vyvolat smích nad určitou anekdotou vědeckým objasněním její vnitřní struktury, tak ani diskuse o Božích vlastnostech (anebo o jistém neosobním konceptu Boha) nemůže vyvolat onu ozvěnu v duši, která je podstatou každé náboženské zkušenosti." Erwin Schrödinger (1887-1961, tvůrce vlnové mechaniky, Nobelova cena za fyziku 1933): Arthur A. Compton (1892-1962, Nobelova cena za fyziku 1927): Pokud jde o druhý aspekt, Bůh je podle mne základem bytí, života a činnosti - představuji si ho jako inteligentní moc, která se zvláštním způsobem účastní života svých tvorů, obdařených podobně jako on inteligencí a spolu s ním odpovědných za utváření světa. Tato představa o Bohu daleko přesahuje pojem vědecky poznaných a evidovaných přírodních sil a zasahuje oblast, které je za hranicí veškeré zkušenosti. Když však podobný náhled chápou lidé mající určitou náboženskou zkušenost, nabývá pro ně životní důležitosti. Možnost spolupráce s Bohem na utváření života, jehož cílem je dosažení svobody, je jim podnětem a zároveň závazkem rozšiřovat stále více okruh vzájemně spolupracujících a umožnit tak i jiným účast na nezcizitelných právech, jimiž Stvořitel obdařil své děti. Kromě toho se mi Bůh zjevuje v příkladném životě šlechetných lidí. Právě oni mi ukazují možnost aktivní činnosti, která dává našemu bytí pravou náplň. Může se zdát pozoruhodné a divné, že Kristus nikdy nepostavil do popředí otázku války a míru mezi národy. Jemu se ale právě starost o jednotlivce jako osobnosti před Boží tváří jevila jako nejpotřebnější.
Kristovým cílem bylo ukázat člověku cestu vedoucí k vnitřnímu míru, kterým nemůže otřást ani vnější nouze, válka nebo smrt. Na druhé straně však je tu i silná Ježíšova účast na životě jako takovém a na niterném postoji mezi lidmi navzájem. Proto křesťanská víra pomáhá budovat svobodnou lidskou společnost, která převyšuje všeobecná a státní společenstva. ...
Stvořitel nás stvořil jako svobodné lidské bytosti a současně vložil do našich rukou moc utvářet podobu našeho světa. Záleží teď na nás - a v tom spočívá smysl naší svobody -, zda užíváme uvedenou moc k sobeckým účelům, tj.. k ničení, nebo ji užíváme k budování světa, kde by se každý mohl uplatnit jako Boží dítě." Pascual Jordan (*1902, s W. Heisenbergem spoluautor kvantové mechaniky):
Tímto způsobem uvažování se do značné míry stírá rozdíl mezi vědou a náboženstvím. Věda stejně jako náboženství nevyhnutelně předpokládá uznání autorit a jimi ověřených pravd." Joseph Meurers (*1909, astrofyzik a ředitel vídeňské hvězdárny): Dalo by se ještě pokračovat, ale - jak říká výše Arthur Stanley Eddington - víra se nikdy nezrodí jako výsledek racionální argumentace. Uvedené příklady pouze dokládají, že ten, kdo dnes věří v Boha, nemusí být ještě na hlavu padlý, spíše naopak. Kdo nevěří v inteligentního původce své vlastní inteligence, nemůže se vlastně k ničemu smysluplně vyjadřovat. |
Rituály - co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
18. 7. 2002 | Víra se nikdy nezrodí jako výsledek racionální argumentace | Pavel Mareš | |
16. 7. 2002 | Poznámka na okraj biblických pochybností | Jaroslav Štemberk | |
16. 7. 2002 | Rozpory v Bibli - odpověď bývalého křesťana | Zdeněk Bobek | |
15. 7. 2002 | Každý chce být sám sobě Bohem | Pavel Mareš | |
15. 7. 2002 | Biblické rozpory umím vysvětlit | Pavel Mareš | |
12. 7. 2002 | Nejvyšší pravda | ||
10. 7. 2002 | Křesťanský sionismus - v ČR málo známá ideologie, ovlivňující konflikt v Palestině | Pavel Šejnoha | |
5. 7. 2002 | Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur | Vladimír Nálevka, Miloš Mendel, Oskar Krejčí, Stanislav Komárek, Zdeněk Zbořil, Ivo T. Budil, Martin Hekrdla, Bob Fliedr |