Ti lepší manipulátoři plánují i krok C. (Ten už nikdo nepostřehne.)

Izraelská vláda plánuje na minimálně krok F a G.

Kroky Izraele A a B jsou jen prověřováním reakcí a odváděním pozornosti.

O dalších krocích (kombinace diplomacie, lobby a skutečných efektů) už se vůbec nikdy nepíše. Někdy jsou zřejmé, leč mediálně je ve zkratce velice těžké dát je do souvislostí.

Obyčejní lidé a špatní novináři jsou rádi, když "odhalí" jednoduché souvislosti a najdou "jednoduchá" řešení. Byť by je za týden jiným komentářem negovali.

Absolutně nejsem příznivcem teorií spiknutí - jen věci sleduji a hodnotím a nemohu změnit, na rozdíl od CNN a jejího bývalého šéfa (viz níže), kteří je (namnoze) i vytváří.

PTÁTE SE PROČ ? - (jednoduché) PROTOŽE MOHOU !.

Nervózní reakce a nervózní obranná strategie (a jí podřízená taktika) Izraele (z jeho pozic naprosto pochopitelná) zaujímá i prvky jakoby vlastní "sebedestrukce" vycházející z reminiscencí holocaustu a následných (emocionálních a pietních) reakcí světa, kdy se dařilo dlouhé roky udržovat svět v pocitu viny za tento (nesporně nejtragičtější) úsek civilizačních dějin světa a to i u těch subjektů, které s ním neměly nic společného.

Tento meritorní prvek izraelské politiky se postupně vyčerpává (neboť byl často nasazován i v nižších patrech diplomacie inflačně) a pokus "přivolat" na sebe parciální tragedie - míněno sebevražedné atentáty palestinských teroristů - selhává, neboť Izrael (a USA jako jeho hegemon) nejsou už připraveni k stejným (osobním) obětem jako Palestinci a tedy nemohou v konečném efektu tento střet vyhrát.

Mohou se jen nekonečně bránit a tato obrana se stane součástí jejich života. Tento obranný stress z těchto akcí na začátku přinášel (Izraelské) společnosti jisté "stmelení" (a to celosvětově) potřebné k jednotnému postupu. Fenomén tohoto efektu byl nabourán několika zásadními (a řekněme chybnými) akcemi samotného Izraele, které patrně vedly T.T. k (sice přehnanému, leč asi již jisté tabu bořícímu) vyjádření.

Některé z chyb :

1) Vynucováním si (pomocí židovské lobby) na USA postoje, které jsou čím dál tím víc v kontroverzi s EU a třetím světem. Předem dané hlasování (USA) na mezinárodních fórech nejenže nepřispělo k posunu blízkovýchodní otázky k nějakým řešením, ale z diplomatů ostatního světa dělalo donkichotovské postavy, jejichž názory (a návrhy) byly pravidelně zameteny pod stůl.

V době dvou bloků to bylo vcelku pochopitelné - neboť to byly zástupné problémy a populistické nadbíhání arabskému světu - po pádu železné opony to ovšem odhalilo ve vší nahotě opravdový nesmiřitelný postoj Arabů a židů.

Tento trend pokračoval, i když mnozí liberálnější politici z řad arabských států tajně doufali v posun jednání USA.

Tyto akty jsou již na samé hranici možnosti mediální podpory, bez ztráty pozice nezaujatosti a CNN si to asi uvědomuje.

Pokračovat v jejich jednostranné podpoře by mohlo být kontraproduktivní.

2) Mediální nepodporou Ruska v boji proti čečenským (fundamentalistickým separatistům) a jisté radost z "problémů" Ruska jako satisfakce za léta ideologického napadání Izraele od SSSR.

Ve vakuu vzniklém po zhroucení blokového (ideologického) uspořádání se zdálo, že se situace bude měnit.

Zanedlouho ovšem byli (výhrou opojeni a ve svou neomylnost přesvědčeni) politici zaskočeni tím, že vakuum po ideologickém boji bylo zaplněno ideologií víry, která je daleko více nebezpečná, neboť je méně pragmatická a více iracionální než bývalý střet ideologií.

Nešťastný nápad rozkládat (již tak slabý) SSSR pomocí odklonu religiózních muslimských republik se ukázal krokem na tenký led.

Vlády ekonomicky slabých (postsovětských) republik hledaly svého hegemona (byly na něj uvyklé) a když ho nenašly obrátily se sice difúzní, leč silné skupině - totiž k muslimskému fundamentalismu.

Bariéra komunistické (ateistické) ideologie padla a chudé republiky bývalého SSSR podlehly pokušení uspořádat se po vzoru fundamentalistických států (ovšem s prvky reziduí socialismu).

Věřící muslimové a zároveň bývalí funkcionáři v postsovětských republikách měli sice původně jiný program (víru pro lid a privatizaci zdrojů pro elitu), ale tlačeni do kouta deklinovali nakonec k "státní víře".

Ukázalo se (a T. Turner to pocítil) že vyčlenění mediálních skupin na ty typu Al Džazíra a ty "ostatní" nepřináší těm "ostatním" prostor manévrování tam, kde jej po nich požadují vlády v jiných oblastech mediální podpory. Tam, kde by měly ovlivňovat (třetí svět) je nechtějí poslouchat, majíc je za jednostranné. Tam, kde s nimi mají shodný (USA) názor je to nudná práce.

3) Akce E. Fagana na odškodnění obětí holocaustu (morálně sice ospravedlnitelné, ale v kontextu širší diplomacie kroků na úrovni (viz výše) E,F a G silně kontroverzní.

Tyto kroky přimkly sice k Izraeli část židů (a jejich potomků) žijících mimo Izrael - ovšem jen na (i když ne zcela) ekonomické bázi. Nutně ovšem odklonily evropské státy (a jejich obyvatelstvo) od dříve zastávaných morálních pozic vůči zacházení s židy za 2.sv. války.

Celkové sumy (v kontextu k počtu obětí ovšem nijak vysoké) zaplňovaly (a spekulace o nich resp. odmítání snížit je Světovým židovským kongresem) stránky medií a tyto "opožděné reparace" v době začínající recese hospodářství, kdy bylo nutno odečíst částky ze zisku absolutně, nikoli investičně, a následné (opět USA - A.Grenspann !!- snížení úroků) začalo vytvářet platformu pro skrytý antisemitismus (některých) zemí EU.

Zde opět je prokaučováván operační prostor medií pro "jiné" kauzy, které potřebují vlády silných zemí pro propagaci svých cílů, a to v oblasti důvěryhodnosti.

4) Nemožnost (v současnosti) již podporovat stát Izrael ze strany USA stejně masivně (a prezidentem a kongresem snížená pomoc !) byla částečně eliminována povoleními a doporučeními investovat Izraelským firmám v zemích východní Evropy tzv."volnou rukou" ve státních zakázkách, kde s řízeným potlačením konkurence se ceny pohybovaly na samé hranici únosnosti a to opět (spolu s latentním antisemitismem obyvatelstva těchto zemí) nahrávalo jak opozici politické, tak i té xenofobní.

Explicitní zakotvení trestnosti antisemitismu v zákonech (spolu s přemírou mediálních projektů s dotykem témat sionismu) jen dál vychýlilo zamýšlený rovnovážný stav společenského vědomí.

Jistá jednostrannost minulých let se nutně musela projevit vychýlením mediálního kyvadla, což jen dokládá výrok T.T.

5) Únava z vleklého (blízkovýchodního) konfliktu, kterou si uvědomovaly všechny strany vyústila postupně do situace, kdy hrozilo nebezpečí zakonzervování stavu na jedné straně a erodování státu Izrael na straně druhé. Demografický prvek arabského světa hraje velmi silně proti zájmům Izraele, zatímco imigrační image Izraele ztrácí na přitažlivosti, ba co víc obrací se k druhému pólu tj. emigraci.

Mediální podpora spolu s turismem (myslím proizraelská) naráží na své limity i v jiných stanicích než CNN.

6) Téměř všechny možné kombinace vládních koalic Izraele a série vnitřních krizí naznačily všem diplomatům (i mnohým méně poučeným - tím spíše bývalému šéfovi CNN) jaká je generální linie státu Izrael - neboť jakékoli pokusy o (byť minimální kompromisy) ztroskotaly.

Je nesporné, že na vyrovnaný kompromis (za 40 let již x krát uplatněný v různých konfliktech) nechce, nebo nemůže Izrael přistoupit, neboť vznik samostatného palestinského státu je na hranicích Izraele (z jeho pohledu) nemožný.

Nicméně v současné době budovaná ochranná "zeď" je symptomatickým faktem, že USA již dochází trpělivost.

Bude to (ta zeď) jedna z hraničních linií budoucího státu Palestinců a to, že ji buduje Izrael za jakoby jiným (současným) účelem je jeden z kroků typu F, G.

7) Vznik samostatného státu Palestinců nutně ohrozí vyjímečnost Izraele ve vnímání ostatního světa, neboť případná válka mezi Izraelem a Palestinou (ať už z jakýchkoli příčin), by byla již válkou mezi dvěma státy bez emocionálního prvku, který dnes vnáší do konfliktu terorismus některých palestinských skupin, - a tedy i vnímání stanic typu CNN se musí odpoutávat od (více-méně) jednostranného pohledu, který mohl ještě stačit pro válku v zálivu.

Dnes je nejasné (a selektivní zabíjení vedoucích exponentů různých protiizraelských frakcí jako odveta za v podstatě difúzní anonymní vraždění izraelských civilistů to jen dokládá), že nikdo neví, kdo bude ve vedení palestinského státu, byť se tímto krvavým korektivem dá mnohé změnit.

Lze předpokládat, že vznik elit bude složitým mechanismem zásluh (bohužel i guerrilových) a peněz v kombinaci s vlivem okolních arabských států. Izrael se nepochybně pokusí zasít mezi pretendující exponenty na vznik vlády nesvár a podporovat frakci k Izraeli konformní. Bez změny politiky USA (a to v předstihu) se to ale nedá uskutečnit.

Pozice Izraele zmítající se (vnitřně) na hraně - zabít/nezabít Arafata ztěžuje USA tento obrat. T.Turner má (pravděpodobně) toto odpoutávání USA umožnit postupnou změnou úhlu prizmatu pohledu na další vývoj a proponované postoje USA. Izrael si naopak (víc než kdy jindy) uvědomuje i skutečnost, že technologický pokrok by nezabránil (eventuelnímu) suverénnímu státu vlastnit těžší zbraně, radary, rakety a řádnou armádu placenou okolními arabskými zeměmi a po svém vzniku by byl hýčkán zeměmi EU v oblasti rozvoje infrastruktury, jednak jako reakce na historické reminiscence a také jako nový prvek v oblasti s příslibem zhodnocení investic (již mírových) a s kreditem u arabských přátel. Stejný kredit chce (pravděpodobně) dosáhnout i T.Turner pro USA.

Z celého výše uvedeného (s i bez odhlédnutí k chybám, kterých se Izrael dopustil) mi bohužel vychází, že je (ač tragické) pro Izrael výhodnější nepřipustit vznik samostatného státu a čelit terorismu, neboť jeho likvidace má (v současnosti) jiné mechanismy než boj s (kéž by tomu tak nebylo) nesmiřitelným nepřítelem, který by mohl (v případě dalšího nesporného vítězství Izraele v regurélní válce) postavit Izrael do zcela jiného světla než v němž (stále ještě) stojí dnes. Vnitřně se Izrael drží semknut v boji proti terorismu, ale regurélní válka (standardních armád) by nemusela najít u obyvatel podporu (i když by ji Izrael nesporně vyhrál). Vítězství by totiž znamenalo (pak už jen) totální zničení palestinského státu a stejně devastující odpor k Izraeli ze strany ostatního světa. To by vyústilo v podlomení židovské lobby ve světě a naprosto negovalo pracně budovanou image oběti.

11.září nedodalo svým tragickým dopadem "politickou munici" Izraeli (byť byl útok mířen na jejich hlavního protektora), ale mediálně USA využilo tohoto momentu ve vlastní prospěch a upozadilo tak silně snahu Izraele využít celosvětového vzepětí proti terorismu ve svůj prospěch. Což mohl být první varovný moment, který ovšem byl přebit mentalitou "osobních příběhů" amerických obětí v podání právě stanic typu CNN - které má divák (nepejorativně) tak rád.

Izraeli se nepodařilo přesvědčit svět, že WTC padlo v boji PROTI Izraeli. USA využili této tragedie ve svůj prospěch, neboť obětovat ho pro posílení boje proti Palestincům (ač se z ní naivně radovali první), by zúžilo perimetr opatření, která musela nutně následovat a pro zájmy USA byla prioritní.

USA čekají nevyhnutelné problémy v latinské Americe a tak se snaží vyvázat se ze všech kontroverzí, které by mohly poškodit jejich kroky jak v OSN, tak i u vlastních menšin, ovšem u vědomí počtu Latinoameričanů žijících na území USA jsou proponované kroky pochopitelné.

Po jakémkoli otřesu ještě z jiné strany by poté perlustrace muslimů, Arabů, latinoameričanů, Afričanů a jiných etnik ve sporu s USA při jejich vstupu do USA (obchodně, či turisticky) de facto zablokovaly styk se světem a směřovaly by k izolacionizmu (jehož náznaky tu již byly, ale byly přebity akcemi v Afganistanu), což po pracně budovaném současném postavení USA ve světě si vláda nepřeje, ovšem obyvatelstvo musí pro svůj názor (shodný s vládním) nacházet neustále oporu v médiích - i těch typu CNN - aby jimi byl podporován, ba co víc, aby vláda (USA) byla vybízena obyvatelstvem zasahovat tu, či onde.

Tento trend musí být zachován, neboť se stále více dotýkáme tenké hranice, kdy za USA již v budoucnu skutečně nějací vojáci padnou a Vietnamský syndrom (byť generačně zapomenut) ještě není zcela umrtven.

Neochota EU podřizovat se aliančnímu velení, pokusy o generování evropských (vlastních) vojenských sil přibližuje USA bodu, kdy budou muset ve vlastním zájmu zasáhnout sami a nedovedu si představit mechanismus vtažení Evropy do akcí v Jižní Americe (viz Abu Sayyaf, Kolumbie atd.)

Režimy a vlády Jižní Ameriky budou postupně ztrácet sílu i vůli zvládat sociální traumata místního obyvatelstva a nevyhnutně dojde na vojenskou pomoc USA. Tato "pomoc" může lehce sklouznout ve vleklé konflikty v oblastech "bez kontroly", neboť prostá instalace afinních, nebo deinstalace levicových vlád je téměř vyčerpána, a to i díky letitému potření opozičních stran - které bylo vyžadováno Spojenými státy pro zachování "klidu" na zadním dvorku v minulosti. Pokud tam dochází ke změnám (vlád) bývají někdy nevyzpytatelné a rychlé a reakcí bývá improvizace - dílem díky vlivu přesunu elitních kádrů CIA na jiná místa, dílem nekompetentních diplomatů rekrutujících se z řad donátorů prezidentských voleb a dílem ztráty orientace místních guerril a opozice po ztrátě maoisticko-marxistické orientace a podpory.

Jisté bezradnosti jak vlády USA, tak i médií (CNN nevyjímaje) jsme byli svědky v hrozícím konfliktu mezi Indií a Pakistánem, kde přeorientovat média z podpory (a prekérní situace) Pakistánu nebylo snadné - nezřetelné bylo i zadání vlády. To vede osoby typu T. Turnera k závěrům, že média by měla být více nestranná a daleko více nazývat věci pravým jménem, aby jejich postup a kampaň (vzhledem k složitosti a hustotě silokřivek současného světa po pádu bloků) byla koherentní - stejně jako fakt, že nastupující generace novinářů preferuje více nezávislost v širším slova smyslu, neboť je denně svědky tragédií lidských bytostí a je s nimi více identifikována, neboť to již nejsou ani vojáci Moskvy, ani vojáci USA nepřátelské země, ale ponejvíce civilisté.

Výrok T.Turnera tedy neberu jako cílený výpad, spíše jako reflexi a postupné směřování k větší objektivitě, neboť stav (i v BL) často kritizované nevyváženosti mainstreamových médií a plédování k jedné straně je (snad) nadále neudržitelný a mohl by ve svém důsledku velká konsorcia znedůvěryhodnit a i zničit. Jak se ukázalo, pro "propagaci" čehokoliv (byť i negativního), lze použít i malou společnost - příklad zpravodajství Al Džazíra - a tomu nelze čelit ani masivní protikampaní velkých stanic.

Cenzurovat, odnímat licence a zakazovat se jeví jako neúčinné.

Ostrakizovat pracovníky těchto stanic nelze, neboť dokumenty některých z nich by mohly být použity mezinárodními soudy jako doličné předměty (vzpomeňme na My-lai, Bosnu) - že tomu tak může být dokládá jednostranná loajalita ve válce v Zálivu, ale preventivní zákaz (a filtrace) v Afgánském tažení. Nechuť, ba odpor USA a Izraele ratifikovat dokumenty ICTY a podřídit se Haagu dokládá to, že ve střižnách CNN i jiných konsorcií (zatím) zůstávají materiály, které by opravdu mohly změnit globální veřejné mínění.

A T. Turner je jako vedoucí pracovník Time Warner asi viděl.

T.Turner udělal zatím jen krok A.

Ovšem pořád mějme na paměti, že teprve krok C,D,E... ukáže jak se věci mají.

Poznámka JČ: Ted Turner byl nedávno vytlačen z funkce ředitele televize CNN a zůstává jen jejím "poradcem", viz zde (k článku se vrátíme), jinak je viceprezidentem správní rady společnosti AOL Time Warner, která vlastní televizi CNN.