Udivuje mne, jak málo pozornosti věnuje česká veřejnost (a média) faktu, že český tisk je z 99 % v německých rukách. Přitom nejde o žádnou xenofobní hysterii jednoho národa vůči druhému, ale o fakt, že německým vlastníkům nejde o informovanost a kvalitu předkládaných informací, ale o zisk. Jemu je podřízeno všechno včetně PR článků, které často ani nebývají označeny (ale bývají štědře zaplaceny!).

Násilně bývají sloučeny také redakce dříve konkurenčních periodik, což nikomu nevadí, protože investigativní novinařina se v těchto nových hybridech prostě nepěstuje a nedovoluje - co kdyby to odlákalo některého z inzerentů? Člověk neví, komu ta či ta firma fandí...

Takže nastávají situace, kdy třeba nějaká regionální organizace pořádá nějakou akci, ale regionální tisk o ní neinformuje, protože jeho cílem NENÍ v prvé řadě poskytovat informace, nýbrž vydělat skrze inzerci - a tak společnost za informace o své akci buď zaplatí, nebo se o ní čtenáři nedozví. (Mimo jiné se tím zužuje prostor zejména pro informování o kulturních akcích.)

A tak máme v českých rukou už snad jen jediné regionální noviny (pokud někdo ví o dalších, prosím, ozvěte se!): Jihlavské listy.

Masírování k prodeji z německé strany došlo tak daleko, že jsou Jihlavské listy tištěny nikoli v některé z místopisně blízkých tiskáren, ale v Ostravě u Ringiera, odkud je distribuční společnost vozí zpět na Vysočinu, kde jsou distribuovány...

Z celostátního tisku nebulvárního charakteru je to pak deník Právo, který se pomalu, ale jistě stává i přes svou kontroverzní minulost (ach, ta ironie!) jediným čitelným a "čitelným" deníkem v ČR. Jediným, který má české majitele a jehož komentáře v současné době za něco stojí.

Na tomto místě si dovoluji upozornit na knihu, která vyšla v loňském roce a která proběhla českými knihkupectvími bez valného zájmu - je jí Konec českého tisku od autora Bořivoje Čelovského. Jakousi informaci o nich zveřejnily i BL, ale dle mého na nedostatečném prostoru - v jejich recenzi byly spíš nalezeny nedostatky Čelovského knihy, ovšem domnívám se, že o této jediné vlaštovce aspoň pojmenovávající nesmírně palčivý problém mělo být otištěno více informací, možná i některé její pasáže. Mnohem důležitější, než že kniha obsahuje jakési chyby, je totiž to, že se vůbec NĚKDO začal podobným problémem zabývat a ukázal na něj.

Uvědomujeme si vůbec ve společnosti, jakým průšvihem je skoupení českého tisku?