Stejné úsilí vykazuje "Pasov" i v kraji Vysočina, která - po dohodě poslanců v parlamentu - zasahuje do tří dřívějších krajů. Zde ve čtyřech okresech z pěti dosud vycházejí čtyři nezávislé týdeníky. Na Havlíčkobrodsku Cesta Vysočiny, na Žďársku Vysočina, na Třebíčsku Horácké noviny a v celém kraji Jihlavské listy (dvakrát týdně).

Snad až kniha Bořivoje Čelovského (Konec českého tisku, Tilia, Ostrava 2002 - pozn. D. P.) kniha otevřela některým poslancům, historikům, ministrům a duchovní elitě národa oči. Dá se říci: bohužel pozdě. I to vyplývalo z jedné z mála konferencí, které se "českým tiskem" zabývaly. Konala se v Brně a pořádala ji Obec moravskoslezských spisovatelů.

Řada vážených a postarších spisovatelů na ní přednesla své příspěvky, ve kterých kritizovala nízkou úroveň současných novin a vzpomínala na prvorepublikové Lidovky. Můj příspěvek jako by na konferenci nepatřil. Na konferenci jsem místo své nemocné maminky - spisovatelky - totiž přišel z reality; z reality každodenní práce v Jihlavských listech. Ve svém vystoupení jsem se snažil o věcnost, krátce jsem nastínil minulost Jihlavských listů, zvyšující se tlaky a snahy na odkoupení novin snad všemi velkými vydavatelstvími v České republice stejně jako náš vzdor noviny neprodat a chuť pokračovat ve sto deset let trvající tradici.

Nemám rád pláč nad rozlitým mlékem, ke kterému přispěli svou nečinností naši vážení páni poslanci, hamižní podnikatelé, kteří měli noviny jen pro obchod (kdo přihodí ještě víc, tomu je prodám...), ale i podnikatelé v oblasti tisku, kteří svou logickou nezkušeností, neznalostí, vlastními chybami a nedostatkem kapitálu nedokázali vzdorovat cizímu silnému tlaku peněz, ať už by býval přišel z jakékoliv země. Lze - i přes toto rozlité symbolické mléko - ještě alespoň něco zachránit? Tvrdil jsem a tvrdím, že ano. Vždyť tu stále ještě je ostrov českých novin na Vysočině.

Co tedy lze udělat? Jak pomoci? Nechceme po nikom peníze, chceme, aby se o nás, o problému českého tisku vědělo, mluvilo. Ať se vyprovokuje celospolečenská diskuze na téma:

Je současný vývoj monopolizace tisku tou správnou cestou?

Stránky Jihlavských listů jsem pak nabídl k otevřené diskuzi. Po mém vystoupení na konferenci zazněl potlesk a zdál se mi upřímný. Jak dál pomoci českému tisku? Nejen Jihlavským listům, ale také všem ostatním, kteří ještě odolávají? Konkurence se nebojíme, ale nejsme schopni odolat podrazům a ranám pod pás. A věřte, že vím, o čem mluvím. V tiskárně, kde jsme tiskli (a která patří pasovským), nám před Vánocemi pohrozili, že nás nevytisknou... Nyní tiskneme jinde (konkrétně v Ostravě - pozn. D. P.).

Jihlavské listy jsou české noviny vydané za vypůjčených tři sta zlatých prvně v roce 1892. Letos by měly na podzim oslavit 110. výročí. Doufáme, že oslaví: již v roce 1996 se nás pokusila zlikvidovat tehdejší PNS, která Jihlavské listy ze dne na den neroznesla a místo nich do schránek "distribuovala" deník Rovnost s letákem, že JL už vycházet nebudou!

Tomuto mému svědectví spisovatelé i přítomní novináři jen nevěřícně naslouchali. Věděli jste o tom, ptám se? Ne! V jejich očích je vidět pobouření nad tou hanebnou věcí porušující všechny smlouvy a zákony. Jak by to mohli vědět, když se o tom nikde nepsalo? Kdo by to psal? A proč? I to patří k negativům monopolizace tisku, dodávám.

Vyzývám proto všechny členy Obce spisovatelů, aby nebyli lhostejní k obdobným excesům silných v případech, kdy je na majitele jakýchkoliv dosud českých novin vyvíjen nepřiměřený nátlak či jsou zastrašováni nebo vydíráni. Aby každý ze spisovatelů vahou své osobnosti zvedl hlas a dal o tom vědět... Abychom alespoň nepřipustili nefér boj. Vnímám potlesk a vyjádření podpory.

Po dalších příspěvcích včetně dvou novinářů z již dříve koupených a posléze zaniklých novin se spisovatelé snaží zformulovat prohlášení. První neprojde, druhé také ne. Tápání a hledání slov. V konečném znění spisovatelé říkají, že koncentrace novin, tiskárenských a distribučních firem v rukou dvou či tří vlastníků je zřejmě v rozporu s antimonopolním zákonem. A upozorňují, že zmíněná koncentrace pak způsobuje rezignaci na kultivaci čtenáře a noviny se stávají jen nosičem reklamy.

Pravdivé i nicneříkající zároveň. Jako by mi v ústech zůstávala jen pouhá pachuť. Náplastí jsou mi projevy přízně jednotlivců a výstup spisovatele Ludvíka Vaculíka, který nemůže pochopit, jak je možné, že český národ není schopen uživit české noviny (rozuměj deník), pak vyzdvihne hrdinný "boj" Jihlavských listů a na důkaz své podpory prohlásí, že si je předplatí. Jak řekl, tak učinil.

Petr Klukan (autor je šéfredaktorem a spolumajitelem Jihlavských listů)

Pro čtenáře, kteří kritizují autory článků, stěžujících si na prodej českého tisku do zahraničí: nejedná se o žádné xenofobní nálady, je lhostejné, zda český tisk skoupí Němci, Američané či Patagonci. Problém je, že tím dochází k manipulativnosti informací a ke stoprocentnímu upřednostnění získání inzerce před kvalitou zpravodajství. O Němcích píšeme proto, že se prostě právě oni stali kupci a posléze novými majiteli českého tisku.

Přehled o vlastnících tisku v některých evropských zemích

(Podle informací, které na internetu našel a přeložil Chris Hopkinson, zpracovala D. P.)

Velká Británie

Celostátní noviny jsou pod kontrolou zhruba 6 nakladatelů. Regionální tisk má mnohem víc majitelů, ale i zde dominuje 6 nebo 7 hlavních koncernů (v Česku ovšem jen 2 !!! - pasovští a düsseldorfští, respektive koblenští). Od začátku 90. let je zřejmá tendence na straně majitelů celostátních novin stahovat se z regionálního trhu. Další tendencí je sílící koncentrace regionálního tisku, který je v rukou dvou obrovských majitelů - Trinity Mirror PLC (176 novin) (PLC = česká a. s.) a Newsquest PLC (204 novin).

Prodej regionálního tisku dlouhodobě a značně klesá. Současně se snaží vlastníci tisku přesvědčovat vládu, aby uvolnila regulaci trhu, která zatím do značné míry zakazuje majitelům novin, aby vlastnili podíl v jiných médiích (TV, rádio). Přesto třeba News Corporation / News International Ruperta Murdocha vlastní noviny (Sun, News of the World, Times, Sunday Times) a satelitní stanice (BSkyB, Fox a jiné), které jsou mezinárodní.

Murdoch ostře vystupuje proti zákonu o vlastnictví novin, který ve Velké Británii omezuje cizí vlastnictví britských médií (takový zákon ovšem my v ČR nemáme) a také omezuje fúze různých mediálních koncernů (což hlídají antimonopolní úřady).

Podle současných zákonů nesmí firma mimo EU vlastnit více než 20 % podílu nedigitální televizní stanice. Zákony o novinách jsou volnější, ale harmonizace EU zákonů povede k tomu, že pravidla budou přísnější vůči hlavně americkým vlastníkům.

(Murdoch bude proto pravděpodobně postaven před volbou buď - anebo (buď evropský trh, nebo americký). Proto hledá trhy v Číně a v jiných velmi lehce regulovaných trzích /např. v Indii/. Jeho pokusy o vstup na trh v kontinentální Evropě nebyly úspěšné. Harmonizace EU zákonů je taky jeden z důvodů, proč jeho britské noviny tak ostře vystupují proti EU - bojí se další regulace. Dalším důvodem jsou EU snahy zavádět přísnější zákony o ochraně soukromí - vzhledem k tomu, že Murdochovy největší britské "dojné krávy" jsou bulvární noviny, obává se omezení jejich činnosti.)

Belgie

Hlavní celostátní noviny vycházejí ve vlámštině a ve francouzštině. Existují i regionální noviny v němčině. Trh s francouzsky psanými novinami je podstatně koncentrovanější než ve Vlámsku. Dominují tři skupiny - Rossel, IPM a Mediabel. Mediabel má 51% podíl v IPM, takže můžeme hovořit o "duopolu" jako na českém trhu. Přesto jsou tamní noviny stále "belgičtější" - v 1998 skoupila skupina Rossel 38 % francouzské skupiny La Voix du Nord (Hlas severu), která má regionální noviny v severovýchodní Francii. La Voix du Nord je akcionářem v jedné z firem skupiny IPM/Mediabel a současně má skupina Rossel 48 % podílu ve firmě Vers L'Avenir, která je také součástí skupiny IPM/Mediabel. Tedy situace se pomalu blíží ke klasickému monopolu.

Irsko

Skupina Independent Newspapers PLC (Tony O'Reilly) vydává noviny plus 20 % regionálního tisku. O'Reilly vlastní rovněž noviny v Austrálii, na Novém Zélandu, v Jihoafrické republice a Británii.

V roce 2001 patřilo 80 % novin prodaných v Irsku firmám jediné skupiny - Independent Newspapers. Tato situace je už 5 let předmětem šetření irské vlády a antimonopolního úřadu. Zatím nikdo nezasáhl, protože soudí, že je na trhu dostatečně široká škála názorů a politických orientací.

Současnou tendencí je zvýšený zájem britských investorů o irská média. Žádná omezení cizího vlastnictví novin v Irsku neexistují. Dříve bylo zvykem, že britská nakladatelství prostě "přidala" do svých britských novin nějaké irské zprávy a prodala je v Irsku, ale už se začíná investovat do specificky irských formátů.