Nemohu se přimět nenávidět příslušníky jiných národů nebo se dívat na ně ostražitě, s defenzivním nacionalismem, za nímž se rádi skrývají někteří lidé v Čechách. Představa, že všichni příslušníci jedné jazykové komunity, anebo jejich většina, má totožný politický či podnikatelský zájem, byla pochybná asi vždycky a zvlášť je pochybná v dnešní globalizační době, kdy technologie likviduje hranice států.

Zvlášť nepřijatelný je pojem kolektivní viny. Nemohu odsuzovat všechny někdejší příslušníky KSČ, protože neznám jejich individuální osudy a nemohu určit, čeho že se to vlastně špatného dopustili a za jakých okolností: nevím také, s jakou motivací do KSČ vstupovali. Podobně je naprosto nespravedlivé odsuzovat pro německý nacismus Němce jako takové. Na rozdíl od Bořivoje Čelovského jsem přesvědčen, že je správné odsuzovat nacismus, nikoliv však Němce a němectví jako takové - přestože, jistě, nacisté tvrdě zneužívali německého národního cítění.

Už jsem psal v Britských listech, že nesouhlasím s protiněmectvím Bořivoje Čelovského, které jak se zdá, motivuje jeho kampaň za osvobození českého tisku ze zahraničních rukou. Je neférové odsuzovat Němce na základě pojmu kolektivní viny. Pan Čelovský to musí vědět. Co má moje šestnáctiletá dcera, protože je částečně Češka, společného s komunistickým útlakem v někdejším Československu? Co má dnešní dvacetiletý či třicetiletý Němec společného s hitlerovským nacismem?

Navzdory jeho antiněmectví je však přesto text Bořivoje Čelovského, který dnes publikujeme v BL, důležitý a nosný. Každý monopol škodí. Německý (čti zahraniční) monopol v českém tisku škodí dvojnásob, protože zahraniční majitelé nemají zájem o to, co se děje v českém prostředí či na české politické scéně, to jim může být ukradeno, jde jim pouze o to, z českého prostředí vyždímat co nejvíce zisků.

Jenže tisk má nesmírně důležitou, nenahraditelnou roli při kultivaci demokracie. Mimochodem i zahraniční vlastnictví českého tisku je jistě důvodem, proč tuto roli hraje tisk v České republice špatně. Který bláhový zahraniční vlastník by obětoval zisky pro to, aby financoval dobrou českou investigativní žurnalistiku, která by tlačila politiky řádně ke zdi. Co je mu po tom?

Josef Škvorecký, který po dvacet let vydával v kanadském Torontu za komunismu zakázané české knížky, se odmítal na svou vydavatelskou činnost dívat z hlediska zisku. (Často podstatným způsobem dotoval své nakladatelství z vlastní kapsy, z platu svého univerzitního učitele, obdobně, jako všichni spolupracovníci Britských listů už léta tento list výrazně dotují z vlastních osobních příjmů.)

Škvorecký říkával: "Budu-li chtít vydělávat, otevřu si řeznictví. Ale nehodlám vydělávat na vydávání knih. Důvody, které vedou slušného člověka k vydávání knih jsou jiné." (Samozřejmě, že i Škvorecký se snažil, pokud možno, vydáváním svých knih vydělávat, celé nakladatelství by z vlastní kapsy financovat nemohl, v důsledku technologického rozvoje je situace BL dnes jiná. Ale vydělávaní zisku nebyl prvotní důvod, proč své nakladatelství založil.)

Totéž, troufám si říci, platí pro vydávání kvalitního tisku. A monopolní zahraniční vlastnictví dodržování tohoto principu znemožňuje.

Chceme se zabývat problémem zahraničního monopolního vlastnictví a tvrdých praktik některých zahraničních vlastníků v českém prostředí systematičtěji. Rádi proto publikujeme v dnešním vydání BL dotazník Daniely Pilařové, jímž se obrací na novináře z dotazy o osudu českého tisku za posledních dvanáct let. Získané informace budeme publikovat - jen doufáme, že v sobě čeští novináři naleznou odvahu na dotazník odpovědět. Předem těm, který tuto odvahu nalezli, ve veřejném zájmu děkujeme.