Pozoruhodný je i komentář Alexandra Mitrofanova v Právu, kterého si všimly rovněž BL. Na pozadí volebního hesla ODS "Vstříc novému osudu", které mimochodem kdosi v Praze přelepuje na text "Vstříc nové ostudě", umně rozvíjí apologetiku Vladimíra Špidly. Kombinuje rozum a cit, přičemž cit je převážně na straně předsedy ČSSD, rozumem pak kriticky zkoumá činy Václava Klause. Jinak by totiž nemohl prohlašovat, že "Špidla je jeden z mála současných politiků, v jehož poctivost dokážu uvěřit". Přitom ale Špidlu neporovnává jenom s Klausem, ale též se Zemanem a Šloufem. Taková komparace je velmi účelová a nevěrohodná, mimo jiné i proto, že Mitrofanovův odmítavý postoj k Zemanovi je dlouhodobě velmi vyostřený a Šlouf je mimo hru. Ať je premiér jakkoli neotesaný a nezaslouží si šetrný přístup, nelze mu upřít, že pro socialisty udělal mnohem více než všichni jeho spolustraníci dohromady. On má totiž minimálně stejnou intuici pro orientaci v českém prostředí (myšleno voličském) jako Klaus, to autor stabilně přehlíží. Ostatní jsou (bohužel) o třídu níž.

Tím se Mitrofanov nezabývá, namísto toho se opírá (vedle rozumu) o cit a zkušenost(!?). Budeme-li abstrahovat od toho, že věřit mohu v Boha, nebo v cokoli, co ani neznám, což iluzorní a málo průkazné, tak odvolávání se na zkušenost s ministrem práce větou: "Když se Špidlovi jednou zdálo, že jsem svým psaním ublížil jeho blízké osobě, chtěl to řešit chlapsky - férovkou," je téměř infantilní. Dobrotivý Bože! O čem tato zkušenost vypovídá? Každý se může domnívat cokoli. Někdo, že mu chtěl dát "po čuni" - jako Rambo - jiného napadne, že se Špidla snažil silou využít svého postavení ve prospěch svého příbuzného nebo přítele. Prostě tajemné sdělení, bez faktické hodnoty, jen bezostyšné lobování. Činy zůstávají jaksi mimo, i když se nabízí řada možností pro srovnání. "Jasné koncepce, jak řídit stát a kam vést společnost..", tedy schopnosti, které předsedovi ČSSD přisuzuje, nestaví Mitrofanov do protikladu s bezkoncepčností důchodové reformy ani utopickými fantaziemi v populační politice. Nevšímá si slibů o snížení nezaměstnanosti toho, kdož v uplynulém volebním období v čele příslušného resortu dokázal pravý opak.

Ostatně, jaké jiné přednosti měl před deseti lety Václav Klaus? Také to byly smělé vize a tah na branku! Václav Klaus dokázal, že je schopen prosadit mnohé z toho, co si předsevzal. Ovoce těchto vizí a jejich realizačních akcí nyní nesou své trpké ovoce. Na rozdíl od Vladimíra Špidly však má tu smůlu, že tak nečinil skromně, zesměšňoval, nálepkoval, iritoval - a ani dnes nehodlá jít ke křížku. V tomto ohledu Špidla dbá na dobrý dojem a získává tím body (stejně tak na Zemanovi), vytváření image poctivého úředníka, služebníka chudých a bezmocných, osloví mnohé, faktické schopnosti se tím však neprokazují. Je obecnou notorietou, že skutečné mozky, schopní jedinci, nesměřují do politiky. "Uživí" se mnohem lépe tam, kde se vytvářejí opravdové hodnoty, kde se vize a projekty schvalují a realizují daleko efektivněji. To si naši politici za časté nechtějí připustit, protože jsou převážně přesvědčeni, že aktem voleb se stali výkvětem společnosti. Mýlí se, stali se jen vyvolenými, neprošli žádným exaktním výběrovým řízením, pouze prokázali, že mezi svými kolegy (vlastně personami sui generis), resp. šéfy, jsou oblíbeni či shrbení natolik, že je to katapultovalo na přední místa kandidátek.

Nejsou to vesměs odborníci na politiku, ba většinou ani na organizaci a řízení. Téměř nikdy jim ovšem nechybí sebevědomí, téměř vždy postrádají sebereflexi. O tom svědčí "smělé a jasné" koncepce, jejichž zpackání odbudou vyjádřením, že chyby se možná staly, protože se "to" (nebo "ono") teprve učili. Což je důkaz další společné vlastnosti - nezodpovědnosti - šli "do toho", brali klidně resorty, o nichž neměli páru, vedli výbory na základě partajničení, nikoli znalostí. Teď to ovšem umí! Proč? Protože už si přičichli, dotkli se prstem povrchu, naprosto ztratili ostych? Ti naivkové, co se tlačí na jejich místa, jsou naprosto bez zkušeností, které oni již mají (a které zaplatili občané). Co si to vůbec dovolují ty pidistraničky? Jsme pro demokracii, ale její interpretace je naše! A navíc, měli přijít dřív, jsou stejně stejní jako my, jacípak experti...

Tato okázalá arogance dobře kvete za přispění médií, která svými komentáři, grafy a povolebními projekcemi odrazují občany od vlastního úsudku. Výše zmíněné příklady jsou nepatrnou kapkou v moři dalších. Už ani koalice ani komunisté nestojí "zpravodajcům za zpravodajství". Nelze se pak divit Waldemaru Matuškovi, že (v sobotní MF) navrhuje: "Dejte Klausovi ještě šanci." Chce tím říci, že jí pan profesor už nemá, nebo, že jeho dosavadní výkony byly nepřesvědčivé? Nebo, že má nárok na reparát? Nebo to snad znamená, že jeden z idolů mého mládí je zmatený a přijímá zoufale za své to, co se mu předkládá? Je to samozřejmě náhodný výrok, který se mi ale hodí příkladmo. MF v tomto případě nepodezřívám ze zvláštní příchylnosti k ODS. Podezřívám však média a jejich vlastníky z toho, že mají zájem na "stabilním prostředí", na jistotách vztahů, které již navázala.

Co s tím mají společného komunisté zmínění v nadpisu? Mnohé. Oni přispívají k tomuto marasmu tím, že existují. Jsou pohodlnými fackovacími panáky, zejména pravice. Objektivně vzato, někteří z těch, kteří se do nich lacině strefují, mohou mít mnohem méně charakteru, již jen proto, že ve vlastních řadách s dřívějšími komunisty kooperují. A stává se dokonce, že s takovými přeběhlíky spolupracují postupně v různých stranách. Samozřejmě to s tím charakterem nechci přehánět, protože vedle ideologického "přesvědčení" je tu ještě poměrně rozsáhlá voličská základna, která spolehlivě udrží ještě nějaký čas pár desítek komunistů v parlamentě. Do té doby si nechají nadávat, ale v podstatě se zlolajníky budou spolupracovat na různých věcech, především na těch, které se týkají udržení dosažené konfigurace. Mnozí z těch, kteří jim lají, jsou ovšem farizejové, jsou rádi, že je mají. Nemusí se tak spojovat rozhašteřená pravice, protože ČSSD, bez komunistů (s kterými hloupě zoficializovala nespolupráci) nikdy nebude atakovat hranici 50 % hlasů. ODS pak nebude potřebovat US a ČSL k tomu, aby udržela politický vliv. Nebo se spojí s ČSSD - to už známe. Nejde prostě o věc, ale o persony.

Nebylo by tomu tak, kdyby KSČ splynula s ČSSD, obdobně jako ve většině postkomunistických zemí. Volič by měl pozici mnohem snadnější, prostředí by bylo transparentnější. Transparentněji a korektněji by nutně musela fungovat média. Vše negativní, co bylo zmiňováno shora, by mělo méně šancí. Přiblížili bychom se "autenticky demokratickým" zemím, donutili bychom politiky, média i voliče jednat přímočařeji, otevřeněji. Když je však řeč o moderních zemích Evropy, jistě se objeví námitka, že se najdou komunisté i tam, a dokonce velmi silní. Pak se ale nabízí otázka, kdo v ČR vlastně přebývá?