11. 6. 2002
Ranní výhrůžný telefonát: Zavolal mi Václav KlausHolil jsem se a zvoní telefon. Který čert mi volá tak brzo ráno? Nebyl to čert, byl to politik, na druhé straně se ozval důvěrně známý hlas Václava Klause. Užuž jsem se chystal odpovědět na pozdrav, když jsem si uvědomil, že o vzájemné zdravení tady vůbec nejde. Václav Klaus byl na druhé straně drátu jen na záznamníku. Asi se muselo stát něco moc důležitého, když mi volá sám předseda, a to dokonce až z Prahy do Ostravy - meziměsto. Možná začala válka...
|
První slova mne v tom jen utvrdila. Že prý je naše země v nebezpečí. Prý že tentokrát to bude osudová volba. A že prý mu mám dát hlas. Přiznám se, že pokud jsem byl doposud nerozhodnut, nyní jsem se, s pěnou na ústech rozhodl. On můj hlas nedostane. Kolikrát už ODS slovy svého lídra mobilizovala a nakonec se ukázalo, že se země nezhroutila a válka se díky oposmlouvě nekoná. A tak si říkám, komu to vlastně Václav Klaus dělal telereklamu? Domnívají se snad marketingoví odborníci kolem něj, že tak přesvědčí nepřesvědčené pravicové voliče? Pokud ano, tak se spletli. Jedním ze základní pilířů pravicové filozofie je totiž - a to zřejmě páni odborníci nevědí - právo na soukromí. A ranní výhružné telefonáty zcela jistě nelze považovat za respektování soukromí jednotlivce. Nebude nakonec z telefonátů Václava Klause těžit úplně jiná strana? Třeba ta, která si je díky prostořekým vyjádřením Vladimíra Špidly už dnes jistá, že se do vlády dostane ať už přes levou, nebo pravou stranu? |