10. 6. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Maminka Jana Paula po dvou dnech v nemocnici (leden 2001)
10. 6. 2002

Špidla nemluví pravdu. Systém sociální podpory je v České republice ostudný. Aneb nemám ty možnosti, které má třeba Dáša Havlová

"Dělám něco, o čem ví jen pár nejbližších přátel, tři roky pečuji o svoji bezmocnou matku. Pro normálního člověka nepředstavitelnou zátěž zvládám s přehledem, aniž bych to kolem sebe troubil do světa. Maluji u toho, když mám hlídání, organizuji výstavy, po večerech píšu. Jsem vděčný za to, že mi byla dána šance sloužit člověku nejbližšímu, který mě v životě mnoho podporoval. Dělám to s pravidelnou samozřejmostí, s větší či menší dávkou trpělivosti a neočekávám vděk, uznání, ani pochopení. Pokud chce člověk pro druhého něco udělat, musí to dělat nezištně, protože teprve tehdy to má smysl.

Nevím, co to je plánovat volný čas, co to je svobodná možnost, rozhodovat se podle vlastního výběru a uvážení." - Jan Paul argumentuje jasně: systém státního zdravotnictví není vstavu poskytnout starým občanům, jako je jeho matka, dostatečně humánní péči na to, aby přežili. Existují-li rodinní příslušníci, kteří jsou ochotni se o své staré příbuzné sami starat, stát by jim měl poskytnout efektivní finanční pomoc - bylo by to daleko účinnější a humánnější než péče o tyto lidi v neosobně jednajících státních institucích. - Autor pokračuje:

Mám jen zlomek času, který je mi k dispozici mezi tím, co je nutné v této péči nevyhnutelně udělat, a mezi tím, co mě v ní teprve nevyhnutelně čeká. Všechno ostatní je nepodstatné. Nejste svým pánem, musíte se s tím umět naučit žít a přesto si zachovat odstup i jasnou hlavu. Moje zkušenosti jsou na tomto místě nesdělitelné, o čem mluvím může vědět jen ten, kdo něco podobného prožil.

S desetiprocentní nadějí napříč statistikami

V roce 1999 prodělala máma ve svých 81 letech jednu z nejtěžších operací, jakou si kdo může představit. Sraženina krve ji ucpala tepnu, která vyživuje oblast tenkého střeva. Rozhodnost často podceňovaných chirurgů "okresního formátu" příbramské nemocnice ZÚNZ a jejich schopnost nevzdat ztracenou věc ji v těžké sepsi zachránila život. Hluboce se klaním těmto lidem, kteří před tím prošli martýriem mé nedůvěřivosti. Při nutném zákroku ponechali pacientce pouze 40 cm s tím, že existuje maximálně desetiprocentní naděje na přežití. I kdyby překonala všechna pooperační rizika, tělo skrze tak krátké tenké střevo nebude schopno vstřebat žádné živiny...

Poznal jsem poprvé strach ze smrti blízkého člověka a současně obrovskou naději a vůli. Deset procent není v rámci našich možností mnoho, z hlediska nekonečného všehomíra je to hodně. Věnoval jsem mámě především duchovní účast. Nic světoborného, pouze jsem se snažil vrátit to, co jsem dostal a tím jsem jí zachránil život. Během následného několikaměsíčního pobytu na jednotce intenzivní metabolické péče v Praze proběhla napříč statistikami a popřela ty nejčernější lékařské prognózy. Prošla ale utrpením, v němž jsem ji byl denně na blízku v čase, který mi byl vyhrazen návštěvami.

U nás není znám podobný případ úspěšně vyléčené pacientky v tak vysokém věku. Lékařské statistiky navíc potvrzují, že úspěšnost resekce předpokládá nutnost alespoň 90 cm délky tenkého střeva, s níž je tělo schopno se ještě nějak vyrovnat. Bral jsem si mámu domů pouze na zkoušku a mám ji u sebe tři roky. Všechno jsem se průběžně učil.

Když jsem ji chtěl mít doma, musel jsem umět obsluhovat infuzní "pumpu", jejíž prostřednictvím jsem ji večer co večer nitrožilně napojoval na umělou výživu. Musel jsem se naučit píchat injekce a sterilně manipulovat s medikamenty, protože jsem se pohyboval v prostředí otevřeného krevního oběhu, v němž malá nepozornost může znamenat komplikace nebo dokonce smrt. Co některé velmi dobré zdravotní sestry zvládají levou rukou, mně trvalo ve vší pozornosti hodinu. Dnes jsem schopen základních ošetřovatelských úkonů..

Systém zdravotní péče je především o lidech

Ani s nejlepší péčí se nevyvarujete komplikacím, které jsou nutným zlem, daným z objektivních příčin. Kanyla zasunutá do podkličkové žíly, jejíž prostřednictvím tělo přijímá externí tekuté živiny, se pravidelně zanáší a způsobuje kanylové sepse, jež provázejí horečnaté stavy. Je třeba ji vyměnit jako prasklou pneumatiku u auta. Protože jde o odborný chirurgický zákrok, nelze to dělat doma.

S každým následným pobytem mámy v nemocnici přibývaly starosti a nervozita na obou stranách. Lékařský personál ne vždy dobře chápe, že oni a Vy jste v péči o pacienta především spojenci. Ve starostech a v zájmu o svého blízkého se pohybujete na citlivé a často emocionální hranici, jež je dána požadavkem a nutností vzájemně sdílené odpovědnosti za nemocného.

Nebyl jsem vždy spokojen, jakým způsobem vyhodnocuje zdravotní personál moji starost a obtížné je to především v tom, že bojujete na dvou frontách: S obtížemi pacienta, na kterém vám záleží, a o co nejlepší péči s těmi, kteří o ní mají dbát. Často prožíváte bezmoc, protože prostě nemáte ty možnosti, které má třeba Dáša Havlová.

Podobné pocity jsem zakoušel s mámou při prodělání mrtvice v roce 2001. Sestry ve Všeobecné fakultní nemocnici na gastro-enterologickém oddělení (jinde nebylo bohužel místo) jen obtížně pečovaly o pacienta, který téměř neviděl a utrhával se od infuzí, protože nechtěl být v cizím prostředí. Musel jsem dokonce napomínat sestru, když chtěla napojit cizího pacienta na kanylu, která jí před tím spadla na zem. Vzal jsem si mámu na revers domů po druhé noci, kterou jsem probděl na chodbě před jejím pokojem, zatímco sestřičky koukaly na televizi.

Lékaři argumentovali moji nezpůsobilostí v péči o tak těžkého pacienta.Upozornil jsem je naopak na jejich neschopnost zabezpečit kvalitní péči a máma jela sanitkou domů. Opět jsem dával infuse a píchal injekce, zatímco máma se rychle zlepšovala.

Poznal jsem, že systém zdravotní péče je o lidech, o jejich schopnosti porozumět vašim nárokům, potřebám a současně o jejich lidské a profesní odpovědnosti využít všech možností pro záchranu člověka. Troufám si na základě svých zkušeností říci, že malá ctižádost, lenost, nedůslednost odborníků a hlavně nezájem blízkých o osud pacienta má na svědomí mnoho zbytečných úmrtí.

Ani ty největší peníze nezmohou nic z osobnostními kvalitami lékařů a ošetřujícího personálu.Udělal jsem zkušenost, že lékaři mohou jen hodně málo a často mají větší strach než vy.

Musel jsem vyžadovat, aby ke mně byly otevření, protože mnohem častěji je důležité nikoliv to, co mohou objektivně udělat, ale co subjektivně pociťují a co z hlediska své zkušenosti odhadují. Mnohem častěji jde víc o lidskost, než o odbornost.

"Špidlova" almužna za přijatou odpovědnost

To že dnes máma může jíst téměř všechno, je výsledek mé cílevědomé snahy a vůle nesmířit se s daným osudem . Postupně jsem ji začal dávat normální jídlo po malých částech tak, že po roce jsem mohl umělou výživu zcela vynechat. "Otevřený" krevní oběh se chirurgickým zákrokem uzavřel a jedna kapitola pooperačního vývoje skončila. Nikdo z odborníků s tím ani ve snu nepočítal, předpokládali u mámy doživotní připojení na parenterální výživu a trvalé průjmy. Nic z toho není pravda. Lidské tělo má za předpokladu splnění určitých podmínek neuvěřitelnou schopnost adaptability.

Jednou z takových podmínek je ale upřímný zájem blízkých, tedy těch, kterým na pacientech opravdu záleží. Nemocný, který je opuštěný svými nejbližšími, mnohem častěji rezignuje na smysl svého dalšího života a velmi snadno "odchází". Pacient bez vědomí smysluplnosti dalšího života a bez představy o své další budoucnosti je jen obtížně léčitelný. Je třeba si uvědomit, že přijímáme-li za něj odpovědnost, přijímáme ji tím i sami za sebe.

Jenže je často velmi obtížné tuto odpovědnost přijmout, protože změna života se týká především i těch, kteří se o nemocného rozhodli starat. Není to tedy jen problém etický, jak se může na první pohled zdát, ale i ekonomický. Mnoho lidí účelově argumentuje ztrátou kariéry a vlastního pracovního postupu, nicméně mnoho rodin to může vrhnout na faktickou hranici bídy.

Systém sociální podpory pro ty, kteří se starají o těžké pacienty, je totiž ostudný. Stát se zřekl motivace lidí pro rodinnou péči a přenechal ji ústavům a státním zařízením. Přitom finanční náklady na pacienta jsou zde mnohem větší.

Vylíčil jsem zde svůj příběh, aby si čtenář udělal vlastní představu o míře mé přijaté odpovědnosti na straně jedné a míře jejího ocenění státem na straně druhé. Můj měsíční příspěvek při tzv.péči o blízkou osobu totiž činí měsíčně pouhých 3.504,-Kč ! Nežertuji, to je skutečnost. Nezaměstnaní dostávají od státu tuším jednou tolik. Když jsem si bral mámu třetí den po mrtvici na revers domů (nedovedl jsem si představit, že jsem ji obtížně "vypiplal" z nejhoršího a pro neschopnost druhých bych o ní měl najednou přijít), musel jsem ji aplikovat přesně ty medikamenty, které by dostávala v nemocnici. Jediné, co jsem měl zadarmo, bylo mé know-now, tedy vlastní schopnost provádět potřebné úkony. Všechny léky v ceně několika tisíc korun jsem si už musel koupit na vlastní náklady.

Nepíši to proto, že si chci stěžovat. Všichni ti, kteří mě znají a znají tento příběh, vědí, že to dělám nezištně, z prostého důvodu lásky k bližnímu. Nic od státu a vlád nečekám, neboť jsem schopen se o mámu postarat i bez nich.

Jenomže co mají dělat ti, kteří si podobnou péči o svého blízkého jednoduše nemohou z existenčních důvodů dovolit? Jak mají věřit předvolební rétorice pana Špidly, který v pořadu Sedmička řekl, že stát poskytuje podporu jednotlivci, když ji potřebuje? Z hlediska mé žité osobní zkušenosti to není pravda.

Velmi konkrétní politici chtějí alibisticky podporovat mladé rodiny k tomu, aby měli děti a přitom nejsou schopni zajistit důstojnou pomoc těm, kteří ji potřebují pro ty, jež z tohoto života odcházejí. Kde se tedy v té mé každodenní starostlivosti nachází prostor důvěry k laciným předvolebním slovům o "člověku na prvním místě?"

Epilog pro odborníky

Marie Paulová nar.9.2.1918 v Příbrami. V mládí IH, paratyfus, záškrt. Od roku 1990 chronická pankreatitida a ICHS se sy.AP. 25.3.1999 provedena na chirurgii ZUNZ UP Příbram resekce tenkého střeva pro trombosu a.mesenterika superior, ponecháno 20 cm jejuna a 20 cm ilea s anastamozou end to end. Syndrom krátkého střeva, malabsorbce, nutnost trvalé PV. Jedinou volbou než zůstat trvale v nemocnici, bylo pro pacientku zajištění parenterální výživy doma. Syn nemocné byl edukován v obsluze inf.pumpy. Fresenius. 8.1.2001 rozsáhlejší CMP s levostrannou hemiparesou. Neurolog.vyš. Obj. těžká porucha recentní paměti, desorientace časem, astasie, abasie, basofobie, polyneuropatický teren, klidový tremor hemi sin, palleocerebellární i billat neocerebellární syndrom. CT mozku prokazuje multiinfarktové postižení obou hemisfér a kmene. Re: invalidizující stupeň cerebrovaskulární insufience, stav po opakovaných CMP. Nález u pacientky znemožňuje naprostou většinu denních aktivit a vyžaduje kontinuální pomoc a péči druhou osobou. Kombinované postižení ve smyslu neurologického deficitu, těžké poruchy zraku na hranici praktické nevidomosti bude nepochybně progredovat a pacientka je již nyní ve stavu závislosti na péči okolím.

                 
Obsah vydání       10. 6. 2002
10. 6. 2002 Špidla nemluví pravdu. Systém sociální podpory je v České republice ostudný. Aneb nemám ty možnosti, které má třeba Dáša Havlová Jan  Paul
10. 6. 2002 Evropská unie chce číst všechny emaily a analyzovat všechny telefonní výpisy
10. 6. 2002 Televize jsou hlavním trumfem vládnoucích stran Josef  Trnka
7. 6. 2002 Mohou mít nezávislí novináři milostný poměr s politiky? ČRo se omlouvá za hanopis o Haně Marvanové Jan  Čulík
10. 6. 2002 Jak čeští diplomaté škodí českému podnikání Cyril  Svozil
10. 6. 2002 O právech dítěte: Hana Marvanová by o sobě už neměla mlčet Karel  Mašita
10. 6. 2002 Chaotické změny napáchají více škody než užitku Jaroslav  Štemberk
13. 6. 2002 Onlinová diskuse BL s historiky ohledně Benešových dekretů
10. 6. 2002 "Vášeň, co do rána zchladne." Autentický závan minulého světa, který je vlastně dnešní Jan  Čulík
10. 6. 2002 Proč dělá ČTK PR Microsoftu? Jan  Čulík
10. 6. 2002 Magie moci a konec malých stran Michal  Rusek
10. 6. 2002 Causa Kasl - O slavnosti a hostech. Lesk a bída části české politické elity Jiří  Svoboda
10. 6. 2002 Lachnit kuchařem? Michal  Kubíček
10. 6. 2002 Občané Štramberka založili Sdružení proti cementárně
10. 6. 2002 Letní filmový festival v Ostravě
10. 6. 2002 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání začíná přímo ohrožovat demokracii... Jiří X. Doležal
9. 6. 2002 V Čechách socdem žiaria, na Slovensku sú mŕtvi Lubomír  Sedláčik
10. 6. 2002 Nečinná OSN v pákistánsko-indickém konfliktu znamená nebezpečí
10. 6. 2002 Rozhovory o boji proti chudobě v třetím světě "selhaly"
10. 6. 2002 Britský ministr vnitra ustoupil: děti žadatelů o azyl budou nakonec chodit do normálních škol
10. 6. 2002 EU nechce Rusům povolit cesty mezi Kaliningradem a Ruskem
7. 6. 2002 Předvolební analýza: největším problémem ČR je korupce Václav  Žák
7. 6. 2002 Sdělovací prostředky v České republice
14. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
5. 7. 2002 Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur Oskar  Krejčí, Ivo T. Budil, Bob  Fliedr, Tomáš  Halík, Martin  Hekrdla, Stanislav  Komárek, Miloš  Mendel, Vladimír  Nálevka, Zdeněk  Zbořil
5. 6. 2002 KNIHOVNA: Odmítám vinu Čechů vůči Němcům Pavel  Macháček
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
10. 6. 2002 Špidla nemluví pravdu. Systém sociální podpory je v České republice ostudný. Aneb nemám ty možnosti, které má třeba Dáša Havlová Jan  Paul
10. 6. 2002 "Vášeň, co do rána zchladne." Autentický závan minulého světa, který je vlastně dnešní Jan  Čulík
10. 6. 2002 Evropská unie chce číst všechny emaily a analyzovat všechny telefonní výpisy   
7. 6. 2002 Mohou mít nezávislí novináři milostný poměr s politiky? ČRo se omlouvá za hanopis o Haně Marvanové Jan  Čulík
7. 6. 2002 Řeči politiků: Proč už jste, Vladimíre Špidlo, nezajistili pevné právní prostředí dávno? Zdeněk  Jemelík
7. 6. 2002 Literární noviny: "Volte Jakuba Patočku!" (Nebo ne?) Jan  Čulík
7. 6. 2002 Nalezli vědci důkaz vysoce vyvinuté technologie z doby před miliony let?   
7. 6. 2002 Jsou komunisté neštěstím české politiky? Josef  Trnka
7. 6. 2002 Předvolební analýza: největším problémem ČR je korupce Václav  Žák
7. 6. 2002 Hornbach, Globus, OBI, když nevíte co by! Jan  Paul
7. 6. 2002 MFD nedá dohromady ani krátký text bez chyb Jan  Čulík
7. 6. 2002 Televízny chaos vyriešia tí, čo ho zavinili ? Lubomír  Sedláčik
7. 6. 2002 Ostravské soukromé sanatorium Silesia Medical neposkytuje telefonicky informace o finanční zátěži pacientek: dle ministerstva zdravotnictví je to ale jeho povinnost Daniela  Pilařová
7. 6. 2002 Finta lidské tváře nad Medáky Lenka  Kučerová
6. 6. 2002 O velkopanském chování na českém velvyslanectví v Pekingu