Tato neodvolatelnost pochopitelně vytváří možnost libovůle v rozhodování a úplatek se dokazuje daleko obtížněji než špatné rozhodnutí. Ten, kdo nemůže být odvolán za špatné rozhodování, protože by to bylo posuzováno jako porušení "paktu o stabilitě", pochopitelně může rozhodovat ve prospěch toho, kdo mu nejlépe zaplatí nebo podle toho, jak mu "doporučil" ten, kdo ho do funkce prosadil. V této souvislosti je také nutno zdůraznit, co pan Žák ve své analýze opomenul, že se pro odpor ODS nepodařilo ČSSD prosadit zákon o státní službě, který by přispěl k omezení možnosti korupce ve státní správě.

S jednoznačně kladným hodnocením legislativního úsilí vlády o reformu soudního řízení a harmonizaci českého práva s právem EU se také nemohu zcela ztotožnit. Podle mého názoru je spíše odpovídající hodnocení "legislativní smršti" úslovím "práce kvapná málo platná". To co vycházelo z legislativní dílny Zemanovy vlády (resp. z legislativních odborů jednotlivých ministerstev) byly mnohdy z legislativního hlediska vyložené paskvily, předkládané bez dostatečných analýz právní problematiky a dostatečného připomínkového řízení, navíc s velice nízkou legislativnětechnickou úrovní (zpravidla neobratné a mnohdy ani zavedenou českou terminologii nerespektující překlady zahraničních norem, bez adekvátního napojení na normy zůstávající v platnosti či jiné nové normy).

Opravování a dotváření předloh poslaneckými návrhy, zpravidla velice narychlo, k podstatnému zkvalitnění právního řádu také přispět nemůže. Takové normy se pak pochopitelně těžko vykládají a aplikují, což má za následek další komplikaci v práci soudů i orgánů státní správy.

Vidím to spíše jako další "zaneřádění" českého právního řádu, které bude nutno odstranit jeho skutečně kvalitní komplexní rekodifikací.

Ovšem problém je v personálním obsazení legislativních odborů, kde nyní pracují převážně mladí právníci bez vlastních praktických zkušeností s výkonem státní správy, kteří navíc vzhledem k nepříliš vysokým platům zde nevidí svoje celoživotní profesní uplatnění, ale spíše příležitost doplnit si právnické a jazykové znalosti získané studiem na právnické fakultě, aby mohli přejít na daleko lépe placené pracovní místo u některé mezinárodní právnické firmy (pokud nemají ambice stát se profesionálními politiky).

U hodnocení ministrem Motejlem připravované reformy trestní justice, kterou se podařilo prosadit pouze částečně, bych Žákovo "bohužel" jednoznačně nahradil "bohudík". V trestním řízení, ještě výrazněji než než v civilněprávním, nemůže být rychlost na úkor kvality, k čemuž připravovaná reforma vpodstatě směřovala. Ten, kdo se zasazuje o rychlost trestního řízení při omezení povinnosti orgánů činných v trestním řízení provést řádné a úplné dokazování a při omezování práva na obhajobu, by si měl uvědomit, že by se i jemu jednoho dne mohlo stát, že se "zčistajasna octne s flastrem za mřížemi" na základě nějakého uměle vykonstruovaného obvinění.

Přenesení podstatné části dokazování z přípravného řízení do řízení před soudem, které bylo novelizací trestního řádu provedeno, může sice přispět k menšímu časovému zatížení svědků a k větší objektivnosti dokazování, ale skutečné zrychlení řízení je závislé na dostatečném počtu a poctivosti práce trestních soudců a k nim příslušných soudních úředníků. Zrušení úřadů vyšetřování sloučením s kriminální policií považuji za "z nouze ctnost", neboť úroveň právního vědomí a schopnost vést vyšetřování stejně u většiny vyšetřovatelů nebyly vyšší než u kriminalistů.

K řešení panem Žákem zdůrazněných problémů fungování státní správy a justice by podle mého názoru daleko výrazněji přispěly rozsáhlé (především pokud jde o hloubku), promyšlené a koordinované organizační a personální změny, než neustálé, mnohdy chaotické, změny hmotněprávních i procesněprávních norem. Čím déle musí soudce nebo úředník sedět na školeních a poradách k novým normám a učit se používat neustále nové a nové vzory, tím méně má času na výkon justice či státní správy a problém rychlosti řízení se dále prohlubuje.

Nové normy, ke kterým nejsou ustálené výklady, vedou ke stavu, kdy prvostupňoví soudci při jejich aplikaci, dle své nátury a nálady postupují dvojím způsobem - jedni řízení protahují a rozhodnutí odkládají tak dlouho, než se objeví judikát, který na řešení případu mohou použít, což by vedlo k neřešitelnosti věci, pokud by neexistovala druhá, spíše menší skupina soudců, kteří normu vyloží a podle ní rozhodnou způsobem, který vede k rozsudku zjevně absurdnímu, aby se neúspěšná strana odvolala a problém pak vyřešily soudy vyšších stupňů, což ovšem rychlosti řízení a prestiži justice také nepomáhá a i účastníky řízení to zbytečně zatěžuje a rozčiluje.

Reforma státní správy a samosprávy reprezentovaná nyní zejména balíkem problémů spojených se zřízením krajských úřadů a rušením okresních úřadů trpí právě tím, že menšinová vláda ČSSD není schopna pro odpor svého "smluvněopozičního" partnera kompletně prosadit svoji koncepci, což vede ke značnému chaosu.

Při tom všem je nutno si uvědomit, že žádný právní řád a žádný systém státní správy a justice nemůže být považován za úplně dokonalý a trvalý, na zlepšování musí soustavně pracovat každá vláda. Rychlé a chaotické změny však vždy napáchají více škody než užitku.

P.S: K zákonu o státní službě, kde mi na fóru bylo p. Zvánovcem vyčítáno, že nemám pravdu, že zákon byl přece přijat (dne 26. 4. 2002, č. 218/2002 Sb.). Na fóru jsem mu k tomu odpověděl:

"To, že má zákon č. 218/2002 Sb. vstoupit v účinnost až od 1.1.2004 považuji za neprosazení zákona o státní službě vládou ČSSD, protože si ho stejně nová vláda a parlament budou moci ještě upravit "k obrazu svému" a třeba i zrušit, aniž by vůbec jako celek nabyl účinnosti, ale na Vaše upozornění jsem se podrobněji zabýval přechodným stavem, který ustanoveními vstupujícími v platnost dnem vyhlášení umožňuje ve svých funkcích na dobu tří let "petrifikovat opozičněsmluvní kádry", bez ohledu na to, zda vůbec splňují kvalifikační předpoklady pro státního úředníka, které zákon zavádí. Na druhou stranu pochopitelně vítám ustanovení, která jsou rovněž účinná dnem vyhlášení a která vedou k tomu, aby se neprodleně provedla "komplexní inventura počtů a agend státních úředníků". Převedení platové úpravy z nařízení vlády do zákona považuji za sporné."

Tedy typická ukázka opozičněsmluvních vzahů - ODS, která vždy principiálně proti zákonu vystupovala, nakonec ochotně ustoupí, když za to dostane výhody pro své lidi ihned a odložení účinnosti tak, aby pokud vyhraje volby a zmaří vstup ČR do EU, mohla zákon zrušit pro ni zcela bezbolestně.

A co říci této perle "opozičněsmluvního" zákona o státní službě:

§ 250

První služební hodnocení (§ 195) státních zaměstnanců uvedených v § 249 (t.j. dosavadních úředníků) se provádí po 1. lednu 2007.

Přitom pak se má provádět každoročně!

Předmětem služebního hodnocení má být hodnocení zachovávání věrnosti státu a nezneužívání postavení státního zaměstnance, řádného výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti, dodržování služební kázně a výsledků vzdělávání.

Do té doby tedy zřejmě má být těm zkorumpovaným, neschopným a nevzdělaným zákonem umožněno dostatečně se nakapsovat na úplatcích, aby je tolik nebolelo, až při služebním hodnocení propadnou a budou převedeni na nižší funkci nebo úplně propuštěni.