Osudný konkurs

Vznik skupiny financovala Investiční a poštovní banka. Poskytovala peníze na nákup podílů v dceřinných společnostech. IPB byla ovšem za poněkud dramatických okolností převzata ČSOB a ta s ní měla převzít i financování Tchecomalt Group (TG). S jejím majoritním vlastníkem, tedy Nizozemskou Lento investment, se dohodla na další spolupráci. Jinými slovy, měla zájem na dokončení restrukturalizace, tak aby se vložené peníze samozřejmě také vrátily.

V červnu roku 2000 ale banka zastavila provozní financování mateřské společnosti s tím, že peníze budou dostávat pouze dceřinné podniky. Alespoň do té doby, než provede analýzu celé skupiny. Po převzetí IPB se totiž nepovedlo najít potřebné podklady ani analýzy.

Po dohodě s majoritním Lentem svolala Obchodní banka valnou hromadu. Pro jistotu chtěli v v dozorčí radě vyměnit osoby svázané s bývalou IPB. Představenstvo ovšem nečekalo a podalo na Krajský obchodní soud v Brně na svůj vlastní podnik návrh na konkurz, o kterém věřitele ani akcionáře neinformovalo. Soudkyně Ludmila Hanzlíková návrh na konkurs z 22. srpna 2000 posoudila a již 13.září prohlásila za platný.

Nebyl důvod

To je alespoň názor Víta Krejčiříka z ČSOB a zároveň předsedy věřitelského výboru. Banka do konkurzu své pohledávky pochopitelně přihlásila. A se svými 94 procenty vlastněných pohledávek (2,3 miliardy Kč) má ve výboru věřitelů nejsilnější hlasovací práva. Konkurz se však podle jejich představ rozhodně nevyvíjel.

"Dle přihlášených pohledávek měl Tchecomalt kromě závazku vůči ČSOB (který nebyl splatný a stal se splatným až díky prohlášení konkurzu) pouhých 300 tisíc korun závazků mimo skupinu TG. Ostatní závazky jsou buď vůči společnostem ve skupině Tchecomalt Group, nebo vůči zaměstnancům," dodává Krejčiřík. Na firemních účtech měla přitom společnost kolem 40 milionů korun.

Dodejme, že ještě 30. června 2000 tam mělo být ještě kolem 100 milionů Kč.

Podle data na razítku soudu došel 14. září na KOS Brno dopis odeslaný z Prahy dva dny před tím. "ČSOB obnoví možnost čerpání úvěrů, pokud dojde k dohodě se zástupci dlužníka. Za této situace již nebudou splněny podmínky pro prohlášení konkurzu..." Podepsáni člen představenstva Jan Lamser a ředitel řízení skupiny Marek Ditz.

Pozdě. 13. září vydala samosoudkyně JUDr Ludmila Hanzlíková usnesení č.j. 26 K 48/2000 - 28. Konkurz začal.

Krátký proces

Konkurzním správcem TG byl jmenován JUDr. Miloš Hoff. Propustil většinu méně poslušných zaměstnanců a svolal valné hromady ovládaných společností. Po pouhých dvou týdnech odstoupil ze zdravotních důvodů. Psala se polovina října roku 2000 a nahradil ho nový správce Pavel Tomčala.

O tři týdny později spadla do konkurzu i dceřiná společnost Tchecomaltu jménem Potravinářský Holding. Poslala ho tam opět Ludmila Hanzlíková. A opět na návrh původního představenstva z dob IPB. Dluhy měl pouze k ČSOB (600 mil.Kč) a ke svému jedinému akcionáři Tchecomalt Group. Správcem byl jmenován opět Pavel Tomčala.

Další podnik, který se již před tím za podobných podmínek ocitl v konkurzu, byla Moravská sladovna Kroměříž. Správcem byl v tomto konkurzu stejnou soudkyní jmenován Jiří Funk.

Není to poprvé

Skalní příznivci teorií spiknutí si mohou pomalu a zlehka mnout ruce. Zapátrali jsme totiž v elektronickém archívu Mf Dnes a poctivě musíme přiznat, že to nedalo velkou práci najít článek z druhého prosince 1999.

Trojice Funk, Tomčala, Hanzlíková totiž spolupracovali již na konkurzu společnosti ČKD Blansko v letech 1997 až 1999. Konkurzní správce Jiří Funk tehdy prodával majetek podniku bez souhlasu soudu a nevýhodně pro věřitele. Předsedou dozorčí rady ČKD Blansko byl tehdy jakýsi Pavel Tomčala. Soudkyni Hanzlíkovou tehdy z případu odvolal Vrchní soud v Olomouci pro podjatost. Jiří Funk odstoupil po dvou letech v podniku ze zdravotních důvodů. Před tím ovšem přesně 27. září prodal majetek ČKD v areálu strojírny v Miroslavi, přestože mu to obchodní soud o měsíc dříve zakázal.

Nikdo to nechce?

Standardním úkolem všech konkurzních správců je majetek úpadce shromáždit, výhodně pronajmout zájemcům a posléze prodat pomocí veřejné soutěže. Jejich odměna pak může být více než slušná. Někdy i 30 procent výnosu. (v případě konkursů na Tchecomalt group a Potravinářský holding je to přes 20 mil. Kč).

Věřitelský výbor obdržel loni v červenci stanovisko společnosti Friedrich Weissheimer, jednoho ze zájemců o koupi majetkových podílů Tchecomalt Group. O akcie sice zájem mají, ale odstupují ze soutěže. Důvodem je její neprůhlednost. Postupně odstoupili další kolegové z oboru potravinářství a sladovnictví. Například Stamag Ireks, Getreide a Setuza.

Zároveň bylo některými již poškozenými stranami na zodpovědné osoby podáno několik trestních oznámení na Krajský úřad vyšetřování Brno (odloženo), stížnosti k vrchnímu soudu v Olomouci i na ministerstvo spravedlnosti.

Další kolo

Loni v září požádal Pavel Tomčala soud o zproštění funkce konkurzního správce v TG. Na zálohách mu Krajský obchodní soud povolil vyčerpat jako odměnu za výkon funkce přes tři miliony korun.

Nutno podotknout, že o jeho odvolání usilovali již téměř rok jak věřitelé, tak zejména věřitelský výbor, a svou rezignací Tomčala de facto zabránil jak Krajskému, tak eventuelně Vrchnímu soudu v posouzení jeho pochybení.

Počátkem října ho nahradila PhDr. Iva Šmídová a než mohla začít pracovat, musela se prokousat spisem o 2000 stranách.

Pavel Tomčala zatím k případu uvedl:

Funkce konkurzního správce jsem se ujal 31. října 2000. Ale už den před tím poslala ČSOB Krajskému soudu v Brně stížnost na moji podjatost. Banka navíc ve stížnosti soudí, že nemám na funkci dostatek zkušeností. O pár řádků dále nelogicky dodávají, že nemohu konkurz zajistit. Proč nelogicky? Nemám prý čas na zodpovědné rozhodování, protože dělám na dalších třiceti případech. Jsem tedy velmi nezkušený a zároveň přepracovaný správce. Naštěstí v případě TG bývalý správce. Na vlastní žádost jsem v září roku 2001 odstoupil.

Ohledně ochoty ČSOB převzít po IPB financování Tchecomalt Group napsala banka původnímu představenstvu zhruba toto: "Jsme ochotni jednat o financování..." A pak s nimi jednali tři měsíce bez jakéhokoliv výsledku. Ten dopis mám. Financovat a jednat o financování je podstatný rozdíl...

Rozhovor s Pavlem Tomčalou nejdete zde.

Poznámka autora:

Tento článek jsem psal původně v listopadu 2001 pro týdeník Profit. Jeho šéfredaktor Ivan Jemelka text přijal, honorář vyplatil, ale zcela bez varování otiskl tento text, pod kterým jsem byl uveden jako spoluautor.

Podle některých informací měl totiž po určitou dobu týdeník Profit skrytě vlastnit velmi dobře známý Libor Procházka z IPB. Zcela určitě však měl vliv na to, kdo bude nebo nebude jeho šéfredaktorem. Obsah textu tomu nasvědčuje.

To ovšem neznamená, že Jemelkův text je nepodložený blábol a že v ČSOB sedí jen a pouze parta neposkvrněných a čistokrevných andělů.