Pomoc ze zahraničí, to už tu bylo. Už ve středověku čeští feudálové (alespoň ti, kteří uměli latinsky) zjistili, že slovanské řídce roztroušené a nijak zvlášť přičinlivé obyvatelstvo jim nepřinese to zhodnocení jejich panství, o jakém jim vyprávěli mniši. A tak tu byly kolonizace, byly tu i daňové prázdniny. Od těch dob tu máme nejednu Lhotu.

Nedělejme si iluze. Dnešní zahraniční investice nejsou nic jiného než moderní kolonizace. Ostatně za penězi přijdou i lidé. Zlými slovy řečeno, zase se nám tu budou roztahovat cizáci. Přijdou bez ohledu na to, jak to bude s tzv. Benešovými Dekrety a dokonce bez ohledu na to, zda vstoupíme do EU či nikoli. Pokud jsme si chtěli zachovat svoje specifika, neměli jsme bourat železnou oponu. Ostatně, nejvíc cizinců přijde stejně z východu. Ti ovšem už nebudou považovat Česko za svůj domov a Češi se z nich nikdy nestanou. V lepším případě bude pro ně Česko už Evropa, pak možná z dětí jejich dětí, by mohli být Češi. V horším případě bude pro ně Česko jen přestupní stanicí do skutečné Evropy. Můžeme si tedy být při tomto vývoji samostatné existence jisti, že máme ne skvělou, ale vůbec jakou budoucnost? Je možné, že Česko se za pár generací rozsype. Po Češích tu zbude jen něco podivně znějících místních názvů, asi jako zbyly po Slovanech Pobaltských.

Tuto černou představu ještě podporuje úpadek jazyka, ten je dnes nezadržitelný. Není divu, místo sdělovacích prostředků tu máme média. Pokud jde o noviny, ty vlastní z drtivé většiny zahraniční kapitál a připadá mi, že je to na kvalitě jejich češtiny znát. Možná ale je to tím, že dnešní noviny dělají z větší části stroje a ne lidé. O jazyku esemesek radši ani nebudu psát, třesou se mi při tom ruce.

Ale budoucnost přesto nevidím černě. Nemá smysl se bát evropské integrace, i kdybychom se bránili sebevíc, nakonec se v novodobé Evropě rozpustíme. Ale když na to budeme opravdu mít, z tohoto roztoku zase vykrystalizujeme. Abychom byli opravdu přinejmenším stejně dobří jako ostatní Evropané, budeme potřebovat bezprostřední, bezvýhradné, každodenní srovnávání, zkrátka soužití.

Když jsme jen na vlastním písečku, tak zaostáváme a ještě na to přijdeme pozdě. Nebo přesněji řečeno ti, které si volíme aby nás vedli, připustí raději naše zaostávání, než ztrátu svých funkcí. (Nerad bych, aby někdo poslední dvě věty chápal jako kritiku české povahy, myslím, že platí víceméně obecně pro každý národ.) Není ale důvod vzdávat se všech nadějí. Až budeme bezvýznamnou částečkou Evropy, najdou se opět buditelé, kteří nám náš význam zase vrátí. To už tu taky bylo. Celé naše obrození byla vlastně snaha ukázat spoluobčanům Němcům, že jsme přinejmenším stejně dobří jako oni. Co můžeme pro budoucí obrození dělat už dnes? Řekl bych, že to nelze vyjádřit lépe, než to udělal T.G.M. pro Československo: Nebát se a nekrást!

Snad by se hodilo pro současnost přidat: A nevěřit těm, co hájí národní zájmy. Těm jde především o vlastní prospěch.