Britský rozhlas se na to zeptal Charlese Hilla, profesora na Yale University a bývalého poradce amerického ministerstva zahraničí. Není to pro Spojené státy ponižující? Před deseti dny USA požadovaly bezodkladné stažení izraelských jednotek a nyní Powell jen žádá o "uměřenost"? Hill odpověděl:

Na jedné straně si myslím, že to ponižující je. Došlo skutečně ke zmatku v přenosu signálů, a to proto, že Bush se k těmto výrokům odhodlal teprve nedávno. Škodlivě působilo v arabském a islámském světě vládl už léta dojem, že si Američané mohou dělat, co chtějí, že Američané ovládají samozřejmě Izrael jako loutku a jestliže nedělají vůči Izraeli to, co je správné, je to jen proto, že nechtějí. To ale tak není. Jak tady vidíme, americký vliv na Izrael má své meze.

Edward Djuridian je jedním z nejzkušenějších amerických diplomatů, bývalý velvyslanec v Izraeli i v Sýrii. Britský rozhlas se ho zeptal, jestli nepevný postoj USA při vyvíjení tlaku na Izrael neodráží zmatek v Bílém domě. Djuridian odpověděl:

Spojené státy vědí jasně, co dělají. Bushovo prohlášení ze 4. dubna je jedním z nejjasnějších deklarací americké politiky vůči izraelsko-palestinskému konfliktu, je snahou obnovit mírové rozhovory. Politika je jasná: násilí i vojenské akce na obou stranách musejí přestat, musí být možno zavést bezpečnostní opatření a můžeme najít politickou cestu k míru.

Reportér: Avšak o to právě jde. Spojené státy jsou považovány za jedinou mocnost, která má v tomto regionu vliv, zejména na Izrael, a přesto je obě strany odmítají poslechnout. Není to pro Spojené státy ponižující?

Djuridian: Kdyby se Spojené státy kriticky nevyjádřily k vraždění z obou stran, byly by ostře kritizovány, tak jak tomu bylo předtím, že se ve věci neangažují. Spojené státy nyní na sebe vzaly svou odpovědnost. Vždycky bylo velmi obtížné zahájit mírové rozhovory, byly sabotovány násilnými akcemi a trvalo to vždy dlouhé měsíce vyjednávání, přimět obě strany, aby zasedly k jednacímu stolu.

Reportér: Avšak James Baker, jako ministr zahraničí za Bushe seniora, měl na Izrael určitý vliv. Zdá se, že Colin Powel za Bushe juniora ten vliv nemá.

Djuridian: Myslím, že Spojené státy mají přesně stejný vliv jako za Bakera v roce 1991. Máme izraelského premiéra, který není ochoten vyjednávat se svým protivníkem, Jásirem Arafatem, máte Arafata, který zastává nejednoznačné stanovisko ohledně určitých zásadních požadavků, musíme vycházet z toho, co máme, a proto je to těžké.

Reportér: Jaký nátlak mohou Spojené státy na Izrael vyvinout, aby ho donutily, aby udělal, co si přejí. Je možno na Izrael vyvíjet finanční nátlak či vojenský nátlak. Avšak obojí by vedlo k likvidaci státu Izrael. Takže to je "jaderná alternativa", kterou nemůžete nikdy použít.

Djuridian: Žádný izraelský premiér si nemůže dovolit, aby to vypadalo, že nějak poškozuje americko-izraelské styky. A to je hlavní americký vliv.

Reportér: Existuje nějaký klíč, který by tento proces odemkl? A v kterých rukou ten klíč je? Djuridian: Izraelská okupace západního břehu Jordánu a Gazy musí skončit, Palestinci a arabské země jako celek musejí rozhodně zasáhnout proti terorismu a násilným činům z arabské a palestinské strany. To je klíčem k míru, nejde jen o stažení izraelských jednotek, to je kritickou součástí celého procesu, ale problém míru se musí soustředit na arabskou stranu a problém území na izraelskou stranu. Nemusíme znovu vynalézat kolo. Koncept už existuje. Existuje od roku 1967 v rezolucích OSN č. 242 a 338. Opakovali jsme to na madridské mírové konferenci, nemusíme vytvářet žádné nové formulace. Formule je "území za mír" a vedoucí představitelé na obou stranách musejí přiznat svou odpovědnost, jinak nebudou hodni svých vlastních občanů.