Bitva ještě zdaleka neskončila. Američtí výrobci trubkové oceli právě požádali o ekonomické dotace podle nechvalné známého paragrafu 201. Obviňují Ukrajinu a Rumunsko - a dalších 11 zemí - z dumpingu. Požadují, aby byly na amerických hranicích na tento ocelářský výrobek uvaleny daně, aby byla obnovena férovost a "rovnováha" na trhu.

Minulý měsíc uvalil Bush až třicetiprocentní dovozní cla během prvního roku nového režimu na dovoz oceli v hodnotě osmi miliard dolarů, většinou z Evropy, z Jižní Koreje a z Japonska. To je asi desetina globálního trhu. V druhém roce se dovozní cla mají snížit na 24 procent a v třetím roce na 18 procent. Evropa i Japonsko protestují proti těmto opatřením u Světové organizace pro obchod.

Bushe za jeho rozhodnutí ostře kritizovali zastánci volného obchodu a ekonomičtí liberálové po celém světě. Mnoho lidí se domnívá, že je to pouze úvodní výstřel v totální hospodářské válce. Obávají se ekonomické krize, jaká zasáhla svět ve třicátých letech.

Americká vláda už ustupuje. Přislíbila, že bude uvažovat o více než 1000 žádostech neuvalit na dovoz oceli v celkové hodnotě až 1 miliardu dolarů tyto tarify. Americký ministr financí Paul O'Neill, který často dělá na veřejnosti trapné chyby, konstatoval, že tento krok byl učiněn proto, aby se snížila "řvavost" debaty na toto téma. Pravděpodobnější je, že je cílem amerických ústupků zabránit vzniku protiamerické obchodní koalice.

Nejvíce si americké vládě stěžují US Steel, největší americký výrobce oceli, poté co LTV, National Steel a Bethlehem Steel udělaly bankrot.

Absurdní je, že US Steel je také čelným evropským výrobcem oceli. Před dvěma lety zakoupila firma US Steel druhou největší evropskou ocelárnu, VSŽ Košice na Slovensku. Zaplatila za ni více než 60 milionů dolarů v hotovosti, převzala více než 320 milionů dolarů v obligacích a přislíbila, že během deseti let do ocelárny bude investovat 700 milionů dolarů.

Nebyla to zrovna malá koupě. VSŽ má kapacitu 4 milionů tun (a výrobní linku 3,4 milionů tun) ve srovnání s 13 miliony tun podniku US Steel. Příští rok bude slovenská továrna zmodernizována novým zařízením na výrobu ocelových plechů a na výrobu galvanizované oceli na výrobu automobilů. To má zvýšit objem její výroby o 15 procent.

Loni prodělal podnik US Steel 62 dolarů za každou v Americe vyrobenou tunu oceli. Firma US Steel Košice (USSK) zaznamenala zisky 55 dolarů za každou vyrobenou tunu oceli. USSK plánuje koupit ocelárny i v České republice. Není divu, že i další americké podniky - jako Harsco - přišly investovat na východní Slovensko.

Neamerické firmy reagovaly pomalu na americkou koupi evropského ocelářského průmyslu. Jedinou podstatnou výjimkou bylo, když čtvrtý největší ocelářský podnik, LNM, koupil rumunskou ocelárnu Sidex, s 28 000 zaměstnanci, která prodělávala. Při zájmu o tento podnik podpořil firmu LNM britský premiér Tony Blair nyní už nechvalně známým kontroverzním dopisem adresovaným rumunské vládě.

To, že největší odbytiště těchto oceláren, Evropská unie, jednostranně zavedla proti nim cla, vyvolalo mezi středoevropskými výrobci oceli podstatné problémy. Maďarský rozhlas oznámil, že Maďarsko zavede v dubnu také dovozní cla "na ochranu domácího ocelářského průmyslu a trhu". Je pravděpodobné, že EU zavede cla i proti dovozům levné maďarské oceli.

Podle dubnového vydání časopisu "Rzeczpospolita" pohrozil Janusz Kaczurba, náměstek polského ministra hospodářství, zavedením omezení dovozu oceli od zahraničních výrobců, jestliže se budou pokoušet vyvážet své přebytky do Polska. Jeho hrozba byla zaměřena především proti ruským výrobcům, kteří jsou nyní připraveni o americké trhy i o trhy v EU.

Polsko symbolizuje dilema, jemuž po zavedení amerických tarifů čelí středoevropské země. Vývoz oceli ze střední a východní Evropy do USA nebude záporně ovlivněn. Je možné, že objem tohoto vývozu ještě stoupne. Avšak dovoz oceli do střední Evropy se zřejmě radikálně zvýší. Střední Evropa je nucena, aby zavedla ochranářská opatření, zbrklými rozhodnutími daleko větších hráčů na ocelářském trhu.

Každé odvetné opatření Evropské unie poškodí polské vývozce. Polsko je po Rusku a po Turecku třetím největším vývozcem oceli do EU. BBC uvedla, že polský tisk citoval polské odborníky v Bruselu, kteří

"varovali, že ochranná opatření EU (kvóty a tarify až do výše 26 procent) poškodí polské vývozce. Argumentovali, že v důsledku zavedení dovozních kvót budou muset vývozci zavést rychlé a přesné administrativní procedury, aby získali část dovozního trhu, který se bude rozdělovat tomu, kdo přijde nejdříve. Také varovali, že polští vývozci oceli by mohli být vytlačení z trhu EU agresivnějšími soupeři, jako jsou například jihokorejské ocelářské koncerny, které by mohly nabídnout atraktivnější obchodní podmínky."

V Polsku probíhá bolestná restrukturalizace tamějších neefektivních oceláren. Činitelé Evropské unie, kteří dohlížejí na otázky konkurenceschopnosti, vznesli hlasité - a často malicherné - námitky proti hospodářské pomoci, kterou polská vláda chce poskytnout konsolidaci ocelářského průmyslu. Polsko má předložit Bruselu přepracovaný plán v této věci do 20. dubna.

Spojené státy ušetřily také jiné malé hráče, jako je například Slovinsko. Ocelářský průmysl této miniaturní země, který kdysi plnil potřeby nyní už neexistující jugoslávské federace, se podle Financial Times scvrkl z 15 000 zaměstnanců na méně než 4000. To, co zbylo ze "Slovenských želazarní" bude pravděpodobně letos zprivatizováno. Menší ocelárny už byly prodány švédským a jiným evropským investorům.

"Večer", makedonský deník, odhadl, že opatření a protiopatření v tomto nejnovějším obchodním konfliktu nebudou mít žádné vážné důsledky na makedonské výrobce oceli jako Makstil a Balkanstil. List poukázal na to, že Spojené státy vyčlenily z ochranářských opatření rozvojové země, členy Světové organizace pro obchod, které ovládají méně než 3 procenta amerického trhy.

Je dokonce možné, že země jako Polsko a Makedonie zvýší svůj dovoz oceli do USA na úkor větších výrobců. Podle polského časopisu "Plus Biznesu" má například Polsko podle předpisů Světové organizace pro obchod právo vyvážet až 850 000 tun oceli do Spojených států. Dosud vyváží jen asi osminu tohoto množství.

"Večer" předpokládá, že Makedonie vyjedná s USA bilaterální kompromis. Makedonský vývoz do EU je také chráněn podle Stabilizační a asociační dohody, podepsané loni. Skoro veškerý makedonský vývoz oceli, v hodnotě 120 milionů dolarů ročně, směřuje do USA.

Ani vývoz ruské oceli do USA nebude zřejmě dotčen. Tarify nebyly uvaleny na prvních 5, 4 milionů blokové oceli. Dovoz z Ruska dosahuje jen čtvrtiny této kvóty.

Ocelářský průmysl ve střední a východní Evropě je v krizové situaci. Příliš velkou kapacitu zřejmě ještě podpořily obrovské investice, které nadšeně podporovaly multilaterální finanční instituce jako je Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD).

EBRD investovala stovky milionů dolarů do výroby oceli od Kazachstánu po Makedonii. Důsledkem je velký přebytek oceli v některých kategoriích. Některé jiné zoufalé ocelárny v tomto regionu jsou zestátňovány.

Český deník Mladá fronta Dnes informoval, že Vítkovické ocelárny byly prodánu firmě Osinek, což je pobočka Fondu národního majetku. Česká vláda dala přednost Osinku před firmami jako US Steel, Shiran (z Izraele) a Třinecké železárny. Stát chce sice Vítkovice zprivatizovat, ale jen současně s Novou Hutí, což je další ostravská ocelárna v krizi.

V Polsku bylo nuceno ministerstvo financí - ve spolupráci s konsorciem pěti bank - zachránit ocelárny v Katovicích.

Hlavním problémem středo a východoevropských oceláren je získat přístup na trhy a udržet si je. Středovýchodní Evropa se stala dovozcem mnoha ocelářských výrobků ze západní Evropy.

Staré strategie, kdy měly ocelárny trvale k dispozici domácí a východoevropské trhy, už nefungují. Konkurence ze západní Evropy a z Asie je obrovská. Zákazníci - včetně poboček multinacionálních společností - jsou nyní daleko znalejší a vybíravější. Někteří výrobci se tomu přizpůsobili, avšak většina nikoliv.

Výhody oceláren ve středovýchodní Evropě jsou tyto: dobré umístění, levné a kvalifikované pracovní síly, "nadšení manažeři", rostoucí domácí trhy, zákazníci, kteří chtějí kupovat od domácích výrobců. Středo a východoevropské ocelárny však nezískají významnější podíl na trhu, pokud bude jejich úsilí ochromováno otevřeným politikařením a ochranářstvím.

Článek původně vyšel ve zkrácené verzi na stránkách United Press International.

Další články Sama Vaknina - v angličtině - jsou zde.