8. 10. 2012
Roman Smetana, jemuž v pondělí skončila lhůta pro dobrovolný nástup trestu, vydal těsně před svým odchodem z legality následující prohlášení, píše Milan Daniel:
O dluhu bez předsudků:
8. 10. 2012 / Ilona Švihlíková
Dluh -- ono mýtické zaklínadlo, které nás má spasit, nebo naopak přivodit věčnou zkázu. Dluh jako cesta do otroctví, dluh jako jeden ze základních strukturálních znaků nejvyspělejších zemí.
Dluh je základním kamenem kapitalismu. Kapitalismus totiž nemůže bez dluhu a úvěru (úvěrová emise peněz) fungovat, to by byl jeho konec. Nevím ale, zda ty ekonomy, kteří nyní mávají v ruce Biblí a řeční o tom, jaký je dluh hřích, lze podezírat z toho, že chtějí lstivě odstranit kapitalismus.
8. 10. 2012
Trochu mě překvapuje, že zde nebylo zmíněno řešení problému velkého množství malých stran -- volební systémy jednoho přenosného hlasu, píše čtenář Jan Lichovník.
BRITÁNIE:
8. 10. 2012
Konzervativní britská ministryně vnitra Teresa Mayová se bude pro Británii snažit zrušit základní princip Evropské unie, totiž volný pohyb zaměstnanců po celém území EU. Zároveň se chce pokusit zakázat vstup do Británie pro členy rodin zaměstnanců z EU, kteří v Británii pracují. Chce také zabránit tomu, aby měli občané EU přístup k britským sociálním dávkám, jako je podpora v nezaměstnanosti.
Veškeré toto úsilí je v přímém rozporu s nedávnými rozhodnutími evropských soudů o volném pohybu zaměstnanců po celé EU, avšak Mayová se domnívá, že ve spolupráci se zeměmi, jako je Holandsko, se jí podaří prosadit zákaz vstupu občanů EU do Británie a odebrat občanům EU právo na sociální dávky v Británii. Britské ministerstvo zahraničí varovalo, že by to mohlo vést k odvetným opatřením vůči Britům žijícím v zahraničí, jako jsou například britští důchodci žijící ve Španělsku.
Podrobnosti v angličtině ZDE
8. 10. 2012 / Martin Víta
Zpráva o tom, že rozpočet Ministerstva kultury by měl být v období 2013-2015 snižován oproti letošním 8,4 mld. až na 6,5 mld. Kč, vyvolala řadu negativních reakcí nejen u potenciálně dotčených lidí. Odhaduje se, že tyto restrikce se dotknou především živé kultury. Jak tomu už v Čechách bývá, téma financování zcela zastínilo skutečné příčiny neutěšených poměrů v oblasti živého umění. O co horečněji se diskutuje o dvou miliardách ročně v rozpočtu MK ČR, o to méně energie a myšlenkové kapacity zbývá na systémové řešení problémů v kultuře.
8. 10. 2012 / Jan Čulík
Bědovat nad tím, že nic nejde, všechno je ztraceno, jsme obětí zlých cizáckých korporací a domácích zločinců je intelektuální lenost. Je jistě velmi uspokojivé blahopřát si, že jsme úplně v háji a my jsme ti čistí, protože se na zločinném systému kolem nás nepodílíme.
Jenže kromě hřejivého pocitu, že já jsem ten opravdu dobrý, který tomu všemu rozumí, ale zloduchové kolem mě, doma i v zahraničí, mně odebrali veškerou možnost jednat, takže se nemusím pokoušet o zlepšení své situace a nemusím přemýšlet nad možnými řešeními, nepřináší takový postoj nic.
P.S. Karel Dolejší upozorňuje, že pouhé, podle něho "nekritické" hlasování pro nějakou politickou stranu, bez uvědomění si, že prostě podmínky jsou nepříznivé, a s tím se nedá dělat nic :) může vést k nástupu nacismu, a proto nehlasujme!! :) Je to argument vytržený z kontextu. Je lehké si argument oponenta upravit a pak proti upravenému či zjednodušenému argumentu bojovat. Nikdo samozřejmě nedoporučuje, aby občané hlasovali nekriticky pro Hitlera :) při zanedbání pozornosti k všem zásadním patologickým jevům systému. Myslím, že přijmeme-li premisu, že podmínky jsou nepříznivé a nedá se proti nim dělat nic, nezbývá nám než spáchat sebevraždu. Jenže to obhájci nečinnosti nedělají, zůstávají jen v samolibém limbu, kdy vědomí, že se nedá dělat nic, je osvobozuje od jakékoliv odpovědnosti za vlastní osud. Z argumentace Karla Dolejšího také bohužel nevyplývá, že neúčastí při volbách se jaksi automaticky patologické jevy systému odstraní. Naopak, neúčast některých voličů ve volbách povede k tomu, že se moc establishmentových stran posílí. Ale to už jsme tu měli...
8. 10. 2012 / Karel Dolejší
Někdy se stane, že komponenty potřebné k adaptaci parlamentního systému na nové zásadní výzvy - ekonomické zdroje, věrohodná systémová výzva artikulovaná v podobě politického protivníka a účelně kreativní část establishmentu - nejsou bohužel v potřebnou chvíli pohromadě.
V Německu počátkem 30. let došlo právě k tomu. Zemi v rámci Versailleského systému obrali na reparacích vítězové I. světové války - a sotva se začala hospodářsky vzpamatovávat, zdevastovala ji světová ekonomická krize. Věrohodné systémové výzvy nechyběly, existovaly naopak hned dvě - na levé i pravé straně politického spektra. Jenže hlavní strany se rozhodly, že když mají jen omezené možnosti zlepšit postavení nižších vrstev, bude pro ně výhodnější použít jednu ze systémových výzev ke zničení druhé, místo aby se snažily jít ve šlépějích starého Bismarcka a usilovaly o skutečnou sociální soudržnost. Nacisté tedy měli zničit komunisty, a pak i sociální demokraty - nyní už reformní stranu, která delší čas vládla v Prusku.
8. 10. 2012 / Marek Řezanka
"Tato kauza velmi připomíná klasický korupční vzorec spojený s velkými zakázkami a s financováním politických stran, ke kterému se obvykle obtížně shání vyjádření přímých účastníků. Zveřejněné materiály a výpovědi dokazují, minimálně politické selhání ministra Drobila, a mělo by znamenat jeho okamžitý konec v politice," uvedla Transparency International před tím, než došlo k odstoupení ministra životního prostředí z funkce.
DOPIS POSLANCŮM
8. 10. 2012
tisková zpráva
Vážené poslankyně, váženi poslanci,
Evropská komice nedávno odhalila, jakým způsobem jsou u nás organizovaně rozkrádány dotace EU a veřejné finance. Následně to potvrdily i německé tajné služby a EK zastavila tok evropských peněz do ČR do doby, dokud budou u moci lidé Petra Nečase a Miroslava Kalouska.
8. 10. 2012 / Immanuel Wallerstein
Korea se vrací na světovou scénu jako jedno z rozhodujících míst, na kterých se bude zauzlovat geopolitika v příštím desetiletí. Ovlivní významným způsobem budoucnost Číny, Japonska, Spojených států a možná také Ruska. Je ovšem paradoxní, že její budoucnost závisí především na ní samé.
8. 10. 2012
Venezuelský prezident v nedělních volbách obhájil svou funkci a bude ji tedy vykonávat již potřetí. Přežil tak zatím nejtěsnější volební souboj s opozicí, která ho obviňuje z "nespravedlivého" využití ropného bohatství a téměř úplné kontroly státních institucí.
7. 10. 2012 / Jan Čulík
Tak tohle je už mezi všemi těmi reakcemi na postoj čtenářů k nadcházejícím volbám docela směšný extrém. Přesto se obávám, že vyjadřuje zřejmě názor mnoha lidí v České republice. Je součástí líného a nekompetentního alibismu, typické výmluvy, proč nic nejde a nemá cenu se o cokoliv snažit, protože všechno je od samého začátku odsouzeno k neúspěchu. Takže vlastně jediné, k čemu se člověk odhodlá, je chabě remcat v hospodě nad pivem anebo na facebooku či na fórech českých deníků.
Skutečnost je samozřejmě jiná. Proti současnému marasmu v Česku se dá účinně zasáhnout. Museli by však lidi přemýšlet, sjednotit se a jednat. Není to zas tak složité.
Dovolte mi shrnout hlavní body celé této diskuse.
Níže uvedené poznámky jsou pro lidi, kteří jsou nespokojeni s dnešním českým politickým establishmentem. Přetrháváním volebních lístků se však sotva něco vyřeší.
Uznávám, že možná existuje množství lidí, možná drtivá většina, kteří jsou v dnešním Česku s poměry naprosto spokojeni. Vy, prosím, asi tento příspěvek přeskočte.
7. 10. 2012 / Boris Cvek
Aniž bych četl všechny příspěvky diskuse o tom, zda volit, nebo nevolit, a aniž bych chtěl přijít s nějakou takovou prázdnou floskulí, jako je, že každý musí začít sám u sebe, nějak se mi spojuje s nedávným pohřbem anarchisty Jakuba Poláka, že společnost může změnit pouze občanská aktivita a že tato aktivita je náročná, musí čelit protivenstvím a pro ty, kdo čekají od volby, či nevolby velké systémové změny jako lusknutím prstem, musí její plody vypadat velmi skromně.
7. 10. 2012
Dobrý den,
směšný extrém jste maximálně vy. Nevím, co se vám nepozdává na názoru, že média ovládají vše. Pokud si myslíte, že lidi jsou svéprávní géniové, tak to se pletete. Nechají se zmanipulovat i vámi (ale jen minimální počet lidí, kteří čtou BL a vaše články) natož odborníky na propagandu v hlavních médiích a to hlavně ve veřejnoprávních. Ale v pohodě.
Zaujaly mě následující věty:
Lidé, kteří dnes vládnou, musejí být volbami odstraněni. Neúčastí ve volbách toho nedosáhnete.
Inu, jedete pořád stejnou písničku a podporujete tím tenhle systém, který je demokratický už je pro pár šílenců. Jestli si myslíte, že se vládnoucí garnitura vzdá svých postů zadarmo, tak to se pletete. Ti lidé mají k dispozici nejen média, ale také dokáží někoho zavřít, zrovna když se jim to hodí. Podívejte se na Španělsko, jak tam řežou demonstranty (v porovnání s tím byly zásahy proti demonstracím v Čechách doslova směšné). To ale nakonec uvidíte i ve VB, jak budou občanské protesty snadno potlačeny, protože se vládnoucím grázlům opět povede společnost roztříštit, i za pomocí podobných pisálků, jako jste vy.
Tenhle systém se změnit nedá. Protože má svá pravidla, aby mohl fungovat. Proto je to systém, že? píše Jindřich Sládek.
8. 10. 2012 / Daniel Řezníček
Zdá se mi, že když doporučuje nevolit, si pan Sládek plete pojmy "systém" a "současný stav". Neuspokojivý je snad současný stav. Ten ale přeci není ustanoven zákony, není to "systém". Není navěky dáno, které konkrétní osoby mají být u moci. Pokud se mi tyto konkrétní osoby nelíbí, musím využít cest, které systém nabízí (volby), abych se jich zbavil. Konec konců je jedno, jak to nazýváme, základním faktem ale zůstává, že neúčastí ve volbách ke změně nepřispěji.
Podobné strategie tu už jednou byly. Jak to dopadlo?
Staročechům se ve druhé polovině 19. století nelíbil systém a seznali, že nejlepší způsob jak mu vzdorovat bude v něm neparticipovat. Svým politickým protivníkům ve Vídni tak vše jen usnadnili. V roce 1867 to navíc nebyli pasivní Staročeši, ale aktivní Maďaři, kteří si vymohli vyrovnání. Staročeši dosáhli akorát rozštěpu své strany a pasivní rezistenci museli po letech tak jako tak opustit jako totálně kontraproduktivní.
Proč se nepoučit z historie?
8. 10. 2012 / Milan Valach
Odmítám podporovat tento zatuchlý systém vlády politiků nad občany. Můj hlas nedostanou. Na můj hlas se nebudou moci odvolávat, až budou opět uskutečňovat své politické čachry, uzavírat nemravné koalice a rozdělovat si lukrativní posty ve správních radách.
Bohužel, většina lidí si nedokáže představit nic jiného, než to, v čem nyní žijí. Kupeckými volebními počty se skutečně nelze dopracovat zásadní změny.
V silně zjednodušené podobě to vyjadřuje známý slogan: Kdyby volby mohly něco změnit, již dávno by je zakázali.
8. 10. 2012 / Jan Čulík
Představě pana Valacha, že nad ožebračeným světem budou vládnout velké nadnárodní společnosti, jejichž zisky budou - navzdory rostoucímu ožebračení světové populace - dále astronomicky stoupat, chybějí základní hospodářské principy. I bohaté nadnárodní společnosti potřebují, aby mělo obyvatelstvo kupní sílu, jinak nebude zisky z čeho brát. I v zájmu nadnárodních podniků je, aby obyvatelstvo nebyli žebráci. Víc, řekl bych, je to v jejich zájmu, než v zájmu českých politiků. :)
Nezbývá mi než opakovat, že názory pana Valacha se dostaly do doktrinářské, nebezpečné fáze. Apelováním na to, aby lidé volby bojkotovali, hrozí, že dojde k vážnému posílení pravicových stran a to může posunout Českou republiku až k pravicové diktatuře. Řešení je běh na dlouhou míli: utvořit koalici občanských seskupení a stran, které po volebním úspěchu dokáží změnit politický systém tak, aby fungoval a lidi skutečně zastupoval.
Uznávám, že mnozí lidé v ČR jsou z politiky hluboce rozčarováni: vzpomeňme však na Winstona Churchilla, podle něhož je demokracie nejlepší ze špatných systémů: lepší nemáme. Nebo že by lidi v ČR opravdu chtěli tu pravicovou diktaturu?
Není pravda, že v české politice nemůže být prostor pro slušné strany, které by zemi řídily v zájmu občanů a respektovaly jejich přání. Není pravda, že toho nelze dosáhnout. Jenže lidé se musí zvednout od piva a systematicky o to usilovat. Nikdo nikomu zadarmo nic nedá.
Měli bychom se vyvarovat nekonstruktivních postojů, jimž často propadáme: "Všechno je v háji, nemáme vliv, nic se nedá prosadit, nic nejde." Je to alibismus a lenost. Pak si za svůj stav můžeme jen sami.
8. 10. 2012 / Vladimír Rott
Vážení a milí spoluobčané!
Pokud se chceme dostat do stavu politické dospělosti, začněme politickým dospíváním a udělejme dvojí.
Krok první (k tomu dospívání:-)
Přestaňme naslouchat blábolům o trhání lístků, neúčasti ve volbách a nebo o tom že musíme volit ty na které pak nadáváme. Natož pak takové bláboly šířit.
Krok druhý (k té dospělosti:-)
Domluvme se na tom, jak osobně zavázat každého z těch kandidujících, kterou/kterého bychom chtěli volit k tomu, že:
8. 10. 2012 / Milan Daniel
Obdržev hlasovací lístky do krajských voleb, usoudil jsem, že bych se měl otázkou zda se jich zúčastnit nebo nikoliv vážně zabývat.
Obrátil jsem se proto k Britským listům a poradil se s příspěvkem Jaroslava Plucara, který v něm odkazuje na stanovisko Hnutí za přímou demokracii. Milan Valach v něm mj. vyzývá voliče k tomu, aby volili "ty strany a nezávislé kandidáty, kteří ve svých programech prosazují uzákonění obecného referenda, odvolatelnost politiků a další nástroje přímé demokracie."
8. 10. 2012 / Bohumil Kartous
Nedáme vám sice číslo účtu na titulku, ale zato dostanete analýzu vašich přihlouplých kampaní a politik k inzerátu zdarma.
Reklamní banner politické strany Suverenita na Britských listech (BL) vyvolal jistou kontroverzi. BL publikovaly dotaz čtenáře, zda je z redakční pozice etické, pokud poskytuje komerční prostor straně, která se na prvním místě svého programu uchyluje k průhledné populistické propagandě s citelně xenofobním podtextem. Domnívám se, že 3 000 Kč, které Suverenita BL zaplatila, je patrně nejlepším příspěvkem k podpoře demokracie v její dosavadní historii. Politické strany by na BL rozhodně mohly utrácet daleko víc, dostalo by se jim navíc plné redakční pozornosti.
Poznámka terminologická:
8. 10. 2012 / Karel Dolejší
K vynikající analýze Ilony Švihlíkové mám drobnou otázku/poznámku laického komentátora: Co jsou to vlastně ty "poměry", nad které si buď žijeme nebo nežijeme, ale každopádně žít nemáme? Autorka píše:
To téměř vypadá, jako by "poměry", nad které si nemáme žít, byly nějaké "poměry v daném místě a čase obvyklé". Já si ale vždy myslel, že "žít si nad poměry" znamená především žít tak, že výdaje dlouhodobě a soustavně převyšují příjmy. A právě taková situace způsobuje, že musíte v peněžní ekonomice na běžné výdaje brát stále další a další úvěry a půjčky. Podle mě je zásadně negativní hodnocení tohoto stavu zcela nezávislé na nějaké představě poměrů v daném místě a čase obvyklých. Kdo utrácí víc než vydělává, má každopádně veliký problém, i když se necpe kaviárem. Žije si nad poměry.
Prosím, aby v tom někdo chytrý honem zjednal jasno. Jinak se budu hloupě domnívat, že některé levicové argumenty týkající se problémů s dluhy mají zhruba tuto strukturu: "Lidské tělo se z více než 70% skládá z vody. Nebojte se vody na plicích!"
8. 10. 2012 / Václav Hořejší
Dovolil bych si drobnou poznámku k drobné poznámce K.Dolejšího.
Myslím, že věta Ilony Švihlíkové prostě říká, že v existujícím systému si některé nákladnější věci (byty, bytové vybavení, auta) si lidé většinou pořizují pomocí půjček, které pak splácí. Podobně i obce a stát mohou takto financovat nákladné projekty. Není na tom nic špatného, pokud tito lidé či veřejné subjekty mají dostatečnou jistotu, že dluh budou schopni splácet. Mít slušné bydlením přesto, že nemám k dispozici k okamžitému zaplacení několik milionů, není "žitím nad poměry". Od jednoho známého jsem nedávno v této dluhové souvislosti slyšel výrok: "Můj tatínek moudře říkával -- Když na něco nemám, tak si to prostě nekoupím". Myslím, že v určitých situacích (pořízení bytu) na tom není nic moudrého.
Něco jiného ovšem je, když "výdaje dlouhodobě a soustavně převyšují příjmy", tedy když dlužník není schopen řádně splácet své dluhy.
6. 10. 2012 / Štěpán Kotrba
To co jsem ti Jakube nestačil říci, je, že jsi byl i vynikající novinář. Nikdy a nikým ses nenechal koupit. Neúnavně a neodbytně jsi se ptal, dokázal jsi logicky dedukovat fakta skrytá za příkrovem lží a nebál jsi se. Nebál jsi se napsat pravdu. Novinařina se nedá dělat za peníze. Tou se musí žít.
108 snímků Štěpána Kotrby FOTOGALERIE
7. 10. 2012
V předvečer výročního kongresu britské Konzervativní strany uvedl britský konzervativní premiér David Cameron v televizi, že jeho strana bude usilovat o zákaz volného pohybu občanů EU po Velké Británii, v přímém rozporu se zásadami EU. Především chce zabránit tomu, aby do Briánie měli přístup občané nových členských zemí EU, jako je Bulharsko a Rumunsko, ale chce zřejmě omezit i dosavadní právo občanů EU pracovat v Británii. V neděli dopoledne Cameron řekl v televizi:
"Věřím v jednotný trh, věřím ve svobodu projevu, ale před čtrnácti dny jsem navštívil dvě továrny a ptal jsem se tam: Kolik lidí zaměstnáváte z jiných zemí EU? Jaká je rovnováha? V jedné továrně to bylo šedesát procent, v druhé padesát procent. Proboha, my máme v naší zemi tolik nezaměstnaných, chceme poskytnout lidem kvalifikaci a dostat je zpět do zaměstnání. Musíme prosazovat, co je v zájmu Británie. Zavíráme falešné vysoké školy, které za labouristů dovolovaly lidem ze zahraničí sem přijet a předstírat, že tu studují, zatímco pracovali."
Cameron uvedl, že bude chtít "znovu vyjednat" vztah Británie k Evropské unii.
Britská konzervativní vláda nedávno odebrala licenci pro výuku zahraničních studentů londýnské metropolitní univerzitě a donutila asi 3000 tamějších zahraničních studentů, aby přešly na jiné školy, případně odcestovali ze země bez dokončeného univerzitního vzdělání. Od letošního školního roku budou britské imigrační úřady požadovat přísné kontroly na seminářích na vysokých školách, aby se zajistilo, že zahraniční studenti skutečně do školy chodí.
Před dvěma měsíci zavedla britská vláda předpis, že manželům či manželkám britských občanů, jejichž společný příjem je nižší než 18 600 liber ročně (cca 46 500 Kč měsíčně) bude odebráno právo pobytu v Británii. Jak informuje skotský deník The Herald, mj. to postihlo amerického univerzitního odborníka Dr. Andrewa Wilbura, který žije ve Skotsku se svou skotskou manželkou už 14 let. Protože Dr. Wilbur studoval na doktorát a manželka onemocněla, nedosáhl jejich roční příjem podle nového předpisu 18 600 liber ročně a Dr. Wilbur byl informován, že musí Británii opustit.
DEBATNÍ KLUB:
7. 10. 2012
Předchozí debaty:
Debata Ludvík Hovorka - Ondřej Dostál: Zdravotnictví jako oběť chtivosti pojišťoven ZDE
Jakub Kříž - Milan Valach debatují o církevních restitucích ZDE
Debata Petr Havlík - Miroslav Tejkl: Co je příčinou hospodářské krize? Chamtivost?ZDE
Květa Lauterbachová a Vít Jedlička debatují o vztahu ekonomiky a politiky ZDE
Pavel Kohout a Jiří Šteg debatují o budoucnosti demokracie ZDE
Diskuse Roman Joch - Jan Čulík ZDE
Diskuse Eric Best - Jan Čulík ZDE
8. 10. 2012 / Josef Brož
Co ještě budu muset strpět... Musel jsem si tu Klausovu větu přečíst víckrát. A že těch vět bylo více, několik vět, které stojí za to. Čtenáři se možná v hospodě bavili: to máme ale prezidenta ze IV. cenové kategorie! Škoda, že už ty hospody zrušili...
Vypadá to jako velmi tristní závěr jedné éry. Prezident Václav Klaus, jehož dny už jsou na Hradě sečteny, pronesl v sobotním interview v Lidových novinách větu, kterou patrně chtěl, abychom si všichni zapamatovali: "Budete-li mne zastrašovat, zůstanu!"
8. 10. 2012 / Miroslav Polreich
Hodnocení ale i jenom letmý pohled na prezidenta nutně vyžaduje komplexnější přístup. I politika v našem, do jisté míry limitovaném prostředí má při rozhodování svá úskalí. Nelze k tomu nepřihlédnout ani v případě hodnocení funkce či osoby ve vrcholné exekutivní pozici. Prezident Klaus je skutečně nesnadno zařaditelný. Nemůže být porovnáván s jeho předchůdcem, který sice měl řadu vzácných úvah, pokud byl sám sebou, ale byl snadno ovlivnitelný a dokonce manipulovatelný jednoduchým pojetím "našeho" mediálního prostředí ( české ani ale nemáme). Ne tak Klaus - a v tom je jeho či spíše náš hlavní problém. Nejsme zvyklí na samostatný přístup myšlení a zohledňování předně našeho či svého zájmu. To vyžaduje u jednotlivce nejenom erudici, ale předně odpovědnost a odvahu.
8. 10. 2012 / Miloš Kaláb
Jakmile se v Kanadě slaví Den díkůvzdání první weekend v říjnu, vzdávají se díky všude, především v hromadných sdělovacích prostředcích a ve školách. Případně ukazuje televize, jak vzdávají díky školáci. V novinách se rozebírá Den díkůvzdání z různých stran a svůj vtip si na něm bystří také autoři comicsů. Představitelé církví se předhánějí v uvádění důvodů, pro něž máme být vděčni. Zřejmě by vyhrál ten, který nám v novinách Ottawa Citizen připomenul, že musíme být vděčni za to, že nám Bůh seslal Ježíše Krista, aby ten za nás zemřel na kříži. Mnohem více mě zaujalo díkůvzdání staré paní Mary Cookové v okresním týdeníku EMC, který se rozdává zdarma v obchodních střediscích.
Předvolební zamyšlení:
8. 10. 2012 / Vlasta Hábová
Pokud se různé občanské iniciativy stále důrazněji dožadují odstranění dnešního volebního systému, založeného na politických stranách, lze je pochopit, ale nelze s nimi souhlasit: v daném společenskoekonomickém systému by se úlohy politických stran ihned po zrušení či oslabení jejich parlamentních funkcí (zákony -- nezákony, ústava -- neústava), chopili ti, kteří vlastní největší majetky, média a mechanismy manipulace veřejného mínění. Tak by se uvolnila cesta k přímému zotročení neprivilegovaného obyvatelstva.
Pud sebezáchovy by nás měl dovést k bodu, kdy to, co udělat můžeme, udělat musíme. Naše účast ve volbách je jen minimum, jímž můžeme zahájit cestu naší občanské angažovanosti pro uhájení svého místa pod sluncem.
7. 10. 2012 / Luděk Prokop
Většina nás si přeje ukončení působnosti současné vlády zmítané koaličními třenicemi, krizemi, výměnami ministrů a korupčními skandály. Přejeme si to již dlouho a čím dál silněji. Přejeme si to již tak dlouho, že kdyby to nastalo včera, bylo již pozdě. Nejzazší konec měl nejspíš nastat ihned po té, co vláda připravila skandální veletunel ve formě nestoudně děravého návrhu zákona o grandiózní m vyrovnáním se státu s církvemi. Tímto počinem vláda důkladně podtrhla počáteční nesmělé kroky vedoucí k rozkrádání veřejných financí, konané pod praporem hesla o rozpočtové zodpovědnosti s neskutečně drzým vyvěšováním do omrzení opakovaných hesel o nesmiřitelných bojích s korupcí.
8. 10. 2012
Vážení, akce a doporučení HzPD jít k volbám a volit buď takové strany, nebo kandidáty kteří budou chtít prosazovat do stávajícího systému prvky přímé demokracie, nebo odevzdat neplatný hlas, považuji za nejlepší řešení, píše František Vlásek.
8. 10. 2012
Informace o dotazníkové akci Alternativy Zdola
Občanská iniciativa Alternativa Zdola se rozhodla k akci, kterou uspořádala již před dvěma roky -- k dotazníkovému šetření mezi kandidátkami a kandidáty do Senátu. Na základě odpovědí z dotazníků, který byl sestaven tak, aby reflektoval naše priority, jsme pak vyhodnotili kandidáty zasluhující si naši podporu ve volební kampani, ale také po ní.
Letos jsme také poslali dotazník, který zahrnoval dotazy na postoje kandidátů v oblastech jako je participace občanů, sociální zajištění, či regulace internetu.
Do Senátu kandiduje 233 kandidátů. Podařilo se nám přímo oslovit 209 kandidátů, zbývající, na které jsme nesehnali přímý kontakt, jsme oslovili přes stranické sekretariáty, stranické info- maily apod. Zjistili jsme, že komunikace je v tomto případě minimální, od strany NS-LEV 21 jsme se např. dozvěděli, že část kandidátů na sebe nechce poskytnout mailový kontakt, aby je nikdo neobtěžoval.
8. 10. 2012
Otevřený dopis, který jsem rozeslal některým politickým stranám, občanským sdružením a VŠEM poslancům, píše Jan Hutař.
Prakticky od nástupu současné vládní koalice jsme svědky téměř nepřetržité řady skandálů a naprosté nekompetentnosti vedoucích představitelů státu. Je asi zbytečné připomínat v souvislosti s otravami metylalkoholem záležitosti týkající se současného stavu celní správy, hygienické služby a policie, tedy složek spadajících pod působnost ministrů Kalouska, Hegera a Kubiceho. Nemá cenu zabývat se schopnostmi ministryně kultury, neboť ty ukázala dostatečně jasně ve svých opatřeních ve vztahu k Národnímu divadlu a televizních vystoupeních, v nichž tato opatření zdůvodňovala. Zcela bez povšimnutí a medializace zůstává řada opatření, jejichž schválení bude mít do budoucna devastující důsledky pro statisíce lidí. V tomto směru upozorňuji na triádu opatření z dílny pana ministra Drábka. Jde konkrétně o tzv. druhý důchodový pilíř, s-Karty a zrušení příspěvku na bydlení.
8. 10. 2012
Prakticky od nástupu současné vládní koalice jsme svědky téměř nepřetržité řady skandálů a naprosté nekompetentnosti vedoucích představitelů státu. Je asi zbytečné připomínat v souvislosti s otravami metylalkoholem záležitosti týkající se současného stavu celní správy, hygienické služby a policie, tedy složek spadajících pod působnost ministrů Kalouska, Hegera a Kubiceho. Nemá cenu zabývat se schopnostmi ministryně kultury, neboť ty ukázala dostatečně jasně ve svých opatřeních ve vztahu k Národnímu divadlu a televizních vystoupeních, v nichž tato opatření zdůvodňovala. Zcela bez povšimnutí a medializace zůstává řada opatření, jejichž schválení bude mít do budoucna devastující důsledky pro statisíce lidí. V tomto směru upozorňuji na triádu opatření z dílny pana ministra Drábka. Jde konkrétně o tzv. druhý důchodový pilíř, s-Karty a zrušení příspěvku na bydlení.
POZVÁNKA na diskusi pořádanou thinktankem CESTA:
8. 10. 2012
ovolujeme si Vás srdečně pozvat na veřejnou diskusi "České antievropanství a a co s ním. Evropa a česká politická kultura na rozcestí". Bude se konat v úterý 9. října 2012 od 17:30 ve Vlastivědném muzeu Olomouc (nám. Republiky 5, Olomouc, sál Václava III.). Akci spolupořádá obecně prospěšná společnost Civipolis. Naváže předchozí diskusní panely CESTY věnované českému vztahu k Evropě.
V panelu diskuse se zúčastní sociolog a filosof Univerzity v Terstu Václav Bělohradský; Jan Červenka, odborný pracovník Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu Akademie věd ČR; politolog a ředitel New York Univerity Prague Jiří Pehe a politolog Filosofické fakulty Univerzity Paleckého v Olomouci Pavel Šaradín. Moderuje Vít Klepárník. Těšíme se na možné setkání v hanácké metropoli.
POZVÁNKA:
8. 10. 2012
Dny palestinského filmu pokračují v Brně, a to od 12.--14.10. v kině Art.
Podrobnosti ZDE
7. 10. 2012 / Karel Dolejší
Neustále a do omrzení je dnes veřejnosti opakováno, že v rámci politického systému založeného čím dál více na korporátní korupci politických stran mají občané jedinou možnost, jak něco ovlivnit - "play the rules", tedy tupě dodržuj zavedená pravidla systému. Ta jsou ovšem nastavená tak, že už dnes v zásadě žádnou podstatnou změnu neumožňují. Dále se tvrdí, že pouze dodržováním těchto pravidel lze získat takové žádoucí věci jako nejrůznější sociální výhody. Na příkladě Německa, které jako první na světě zavedlo velkorysé systémy sociálního a zdravotního pojištění i systém starobních penzí, lze asi vůbec nejlépe ukázat, že historie vypráví úplně jiný příběh, než se nám dnešní normalizátoři snaží namluvit.
7. 10. 2012
Ač jsem již své vyjádření k současné kampani trhačů volebních lístků redakci a čtenářům Britských listů sdělil (viz článek..."Hlasujme pro nějaké anti-establishmentové politické uskupení"), po přečtení článků pana Karla Dolejšího bych ještě jednou rád v 9 bodech reagoval. Nejde mi ani o konkrétní obsah jeho článků, jako spíše o jejich vyznění, píše Martin Míček.
7. 10. 2012
Hlasovací lístky mohou být neplatné z několika důvodů. Jedním z nich je přetržení lístku. Ve volebních výsledcích se důvody neplatnosti nezveřejňují a tudíž se nikdo nikdy nedozví, kolik bylo těch "manifestačních nesouhlasů" a kolik jiných důvodů neplatnosti, píše Richard Bébr.
Naproti tomu neplatné lístky se do voleb vůbec nezapočítávají a mají tedy stejný význam jako neúčast ve volbách.
Přetržením volebního lístku se volič vzdává práva ovlivnit výsledky voleb.
Jestliže je vládě k smíchu 17% důvěry, 100 000 lidí na Václavském náměstí a podobné "nepříznivé" skutečnosti, bude se hlasitě chechtat nad vyhlášením třeba "20% neplatných hlasů" (více voličů se k této nesmyslné výzvě zřejmě nepřipojí). Bude velice potěšena tím, že se 20% voličů vzdalo svého práva tuto vládu poslat do pekel.
Ing. Richard Bébr
České Budějovice
7. 10. 2012
Volby jsou za pár dní. Založit stranu či něco podobného je běh na dlouhou trať.
Teď jde o to, jakým způsobem vyjádřit v těchto volbách svůj nesouhlas se stávající politickou situací. O tom by se mělo teď diskutovat.
Máme v zásadě tři možnosti:
7. 10. 2012 / Josef Mrázek
Vhozením neplatného lístku se opravdu nedosáhne ničeho navíc proti tomu, když nepůjdete volit. Ale prospějete ODS, TOP 09 a bývalým VV tím, že nedáte hlas jejich odpůrcům. Prostě musíme být schopni posoudit, kdo je pro nás nejpřijatelnější, i když ne ideální, protože ještě nefunguje takové hnutí, které by volbami prošlo. Musíme totiž volit to, co projde a dokud nebudeme mít připraveno něco lepšího, musíme volit ty, kteří podrží sociální jistoty. Jestli to ovšem chcete. Jestli ne, tak není problém, volte Kalouska!
Myslel jsem, že není možné, aby někdo po tom všem nechápal, že s ohledem na nepřipravenost řešení občanským politickým hnutím musíme nejbližší etapu překonat pomocí obou levicových stran. A musíme jim hned potom postavit jako konkurenci neideologický model občanského politického hnutí, kde představy stoupenců přímé demokracie budou jen jednou ze samozřejmostí. Ale nesmí se z toho dělat nic fundamentalistického.
Josef Mrázek
7. 10. 2012 / Milan Daniel
Roman Smetana v minulých týdnech pečlivě zvažoval doporučení ČHV k podání ústavní stížnosti, nakonec se však rozhodl takto:
7. 10. 2012
Protože shodou okolností v USA již více než 12 let žiji, pokusím se upřesnit tvrzení pana Karla Dolejšího o existenci povinného zdravotní pojištění v USA, píše Karel Danihelka.
7. 10. 2012 / Bohumil Trávníček
Velmi se omlouvám znamenité ekonomce Iloně Švihlíkové, že jsem si vypůjčil její geniální slogan pro název svého článku. Zdá se mi ale, že se velmi dobře hodí také k diskusi zda volit nebo nevolit, vedené nyní v Britských listech. V této diskusi se totiž neustále zapomíná na tento klíčový aspekt. Všichni jsme nějak spoluodpovědní za současný "establishment".
7. 10. 2012
Za pouhé 3 dny, od 4. do 6. října večer, bylo v Britských listech uveřejněno 40 příspěvků k tématu VOLIT ČI NEVOLIT a když, tak jak, píše Jaroslav Plucar.
Všechny tyto příspěvky najdete v tematické skupině Volit, či nevolit ZDE Když jsem si příspěvky pročetl křížem krážem, vyšlo mi 7 závěrů, o které bych se s Vámi rád podělil:
6. 10. 2012 / Karel Dolejší
Jedním z klíčových projevů krize, doslova civilizační rakoviny, která v celku bez zájmu "hlídacích psů demokracie" postihuje Západ nejméně od roku 1914, je všudypřítomná redukce legitimity na legalitu. Stručně řečeno to znamená, že se nějaká procedura splňující formální zákonné náležitosti - například volby - pokládá už sama o sobě za oprávněnou (legitimní), i když ve skutečnosti není živými lidmi takto vůbec uznávána. Každá forma vlády ale v posledku závisí na souhlasu ovládaných. V současných formálně demokratických společnostech Západu se tento údajný souhlas vyjadřuje právě volební účastí. A někteří se neuvěřitelně rozčilují nad myšlenkou, že někdo chce tento souhlas systému svou neúčastí u voleb upřít (skandál!), protože to považuje za jediný zbylý způsob, jak upozornit na politický marasmus. Jako by to bylo cosi neslýchaného, co je údajně téměř poukazem na ozdravný pobyt v blázinci. Ke smůle obhájců statu quo je ovšem třeba říci, že myšlenka neúčasti ve volbách, které nemohou nic podstatného změnit - protože kdyby mohly, už dávno by je zakázali (Emma Goldman) - sahá svými kořeny (mimo jiné) hluboko do dějin americké demokracie.
6. 10. 2012
Kontroverze ohledně Jimmyho Savilea, televizní celebrity společnosti BBC, kterého obvinila celá řada žen, že je znásilnil, když byly nezletilými dívkami, se rozšiřuje na celý někdejší étos v rozhlasové a televizní společnosti BBC.
Bývalá moderátorka rockové stanice BBC Radio 1 Liz Kershaw svědčila o tom, že ji při vysílání v rozhlasovém studiu v osmdesátých letech běžně osahával jiný moderátor. Kershawová charakterizovala atmosféru v rozhlasové stanici jako "zastrašující", a uvedla, že když se pokusila si stěžovat, byla obviněna, že je lesbička.
Společnost BBC uvedla, že je šokována obviněními, že by se nějaký zaměstnanec BBC mohl takto chovat.
Mluvčí BBC uvedl: "Jsou to obvinění, která musejí být vyšetřena policií. Doporučujeme všem, kdo mají takovéto informace, aby kontaktovali policii."
6. 10. 2012 / Karel Dolejší
Jaké mají asi tak smysl diskuse s Uwe Ladwigem, když úplně ignoruje základní fakta?
Píše například: [V USA] "právě velká část chudých lidí nechodí k volbám, a právě proto tam neexistuje například zdravotní pojištění pro všechny".
OTŘESNÁ SITUACE:
6. 10. 2012
K tomu píše Jan Vaněk:
K této fotografii mi propagovaný kandidát TOP 09 sdělil, že o ní ví a že se tahle forma propagace děje s jeho vědomím. Tím je ta věc ještě skandálnější, než kdyby to dělal ten prodavač bez vědomí kandidáta: je zřejmé, že p. Kunert proti takové propagaci nic nenamítá. Kontaktoval jsem ho na facebooku, zde je jeho vyjádření:
Stačí Vám tato odpověď?
Děkuji a přeji pěknou neděli.
Ladislav Kunert
Přijde mi i to skutečně skandální.
Jan Vaněk
6. 10. 2012
Antonis Samaras varuje, že je demokracie v Řecku v nebezpečí, a srovnává situaci se situaci v Německu za předválečné výmarské republiky.
Řecko se potácí na hraně rozkladu společnosti. Dojde k ní, pokud prázdné státní fondy nebudou podpořeny naléhavou finanční pomocí, varoval před návštěvou německé kancléřky Angely Merkelové premiér Antonis Samaras.
Po třech letech od té doby, kdy v Athénách vypukla evropská dluhová krize, je hospodářská krize, která postihla řecký národ, tak vážná, že je teď ohrožena sama demokracie, konstatoval Antonis Samaras.
Varoval, že Řecku hrozí neonacistická strana Zlatý úsvit. Řecko podle něho vážně ohrožuje rostoucí nezaměstnanost, podobně, jako tomu bylo v Německu na konci výmarské republiky.
"Občané vědí, že tato vláda je pro Řecko poslední šancí," varovala Samaras, který opakovaně apeluje na Evropskou unii a MMF, aby liberalizovaly nesmírně obtížné podmínky, které mezinárodní finančníci uvalili na Řecko.
Ve čtvrtek zaútočily na řecké ministerstvo obrany stovky protestujících dělníků z doků. Bylo to porušení bezpečnosti, jaké Řecko v moderní době nikdy nezažilo. Velmi to znepokojilo vládní a státní úředníky. V pátek Samaras ostře kritizoval "ty, kteří nerozumějí, co znamená zákonnost a pořádek".
"Vláda vede válku na všech frontách o důvěryhodnost Řecka a jeho budoucnosti, aby oběti, které činí Řekové, nepřišly nazmar," řekl. "Nedovolím, aby v Řecku vznikla anarchie."
Řecké finanční zdroje dojdou v listopadu.
Podrobnosti v angličtině ZDE
6. 10. 2012 / Uwe Ladwig
K článku Karla Dolejšího "Legitimita, legalita a nevoličská tradice"
Je to krásný žert, pane Dolejší, když píšete o USA a tváříte se, jako by v ČR neexistovalo víc stran. Ještě lepší: Insinuujete, že nutíme lidi jít k volbám. Přitom jen upozorňujeme, že by měli vědět, co dělají, když nevolí. Korunu jste tomu dal tím, když píšete o USA a nepoukážete na to, že tam právě velká část chudých lidí nechodí k volbám, a právě proto tam neexistuje například zdravotní pojištění pro všechny. Píšete o tom, jak dokonalé to bude, když lidé nepůjdou k volbám. Praktický důsledek toho bude, že zvítězí strany, které zničí existující sociální systém.
Házet do volební urny neplatný volební lístek má smysl jen v zemích, v nichž existuje volební povinnost, jako například v Belgii.
5. 10. 2012 / Jindřich Bešťák
V jednom z textů BL tohoto týdne jsem našel odkaz na Facebook. Šlo o vyjádření názoru či postoje od zřejmě někoho z nově (nebo opět?) se rodícího, či z pěny dní vyhřeznutého typu "Nadčlověka". Pod fotkou bezdomovců z Václavského náměstí bylo lapidárně sděleno, že ta nevzdělaná lůza, ke které je třeba řadit lidi s měsíčními platy nižšími než 25 000.- Kč čistého (sic!), by tady neměla mít vůbec žádný nárok cokoli ovlivňovat - a tedy ani volit.
5. 10. 2012 / Zdeňka Petáková
O víkendu jsem přečetla knihu Miroslava Jodla Teorie elity a problém elity. Byla napsaná v roce 1968 a vyšla v roce 1994, k sedmdesátinám autora. Jde o přehled historických názorů na definici pojmu elita a výčet názorů jednotlivých myslitelů z euroatlantického prostoru na poslání a funkci elit. Krátkým průzkumem českého kyberprostoru zjišťuji, že jde o stále citovaný a možná i jediný čtenářsky dostupný souhrn vypracovaný v češtině.
5. 10. 2012 / Marek Řezanka
Milý pane Wagnere, chápu Vaše zhnusení současným politickým systémem a úrovní politické kultury v zemi. Souhlasím s Vámi, že až na vzácné výjimky je většinou volba nevolbou, kdy jednu tvář má nahradit tvář jiná, což je pohyb v bludném kruhu, a nikoli řešení.
5. 10. 2012 / Leopold Kyslinger
Pozn. red.: Autor vzal argumentaci v tomto článku zpět, vysvětlení ZDE
Rád bych reagoval na Milana Baladu a jeho reakci Doporučovat, aby občané vhazovali do uren neplatné volební lístky, je nesmysl. Myslel jsem si, že ukvapené a nerozmyšlené reakce jsou vlastností umělců, u kterých převažuje první signální soustava nad druhou. Emoce - tedy vlastně to, na co umělec útočí, převažují nad rozmyslem. Nad reakcí Milana Balady je odkaz na článek Uwe Ladwiga, který se ve svém článku Nevolit, to nejde. dopouští stejné chyby, směšuje-li voliče, kteří se k volbám nedostavili s těmi, kteří odevzdají neplatný hlas. Je to o to zajímavější, že Milan Balada měl možnost už mnohokrát v přímém přenosu z parlamentu vidět, co dělají hrátky poslanců s kvórem. Ukažme si to na příkladu ad absurdum. Z osmi milionů voličů přijde k volbám 12,5% oprávněných voličů t.j. rovný milion. Za předpokladu, že v tom milionu jsou voliči ve stelném poměru jako členové stran a že žádný lístek není neplatný, bude procentuální zisk následující. ČSSD 1,83 %, ODS 2,6 %, TOP09 0,4 % VV 0,08%, KDU-ČSL 3,35 % a KSČM 5,7 %.
5. 10. 2012 / Jan Čulík
Děsí mě, že mnozí lidé prostě nechápou, že nehlasováním ve volbách posilují své politické protivníky. Nemá to nic společného s žádným přerozdělováním hlasů.
Když nehlasujete ve volbách, posilujete tím hlasy osob, které se voleb účastnily. Je to ARITMETIKA, s politickými názory to nemá nic společného. Prostě je to fyzikální fakt, proboha.
Kdyby se ve volbách rozhodlo hlasovat jen 10 občanů ČR, k vítězství např. ODS by jich stačilo 6. Znamenalo by to, že ODS ve volbách získala 60 procent hlasů.
Co je na tom tak obtížné pochopit?
5. 10. 2012 / Tomáš Krystlík
My jsme děti Jana Žižky,
rozbijeme Němcům držky.
(Z písničky hojně zpívané v roce 1938)
Nekomunističtí i komunističtí historici si vzácně notují v otázce výkladu mnichovských událostí. Komunisté použili mýtus zrady Západu pro podporu tvrzení, že ČSR se musí napříště ve své politice orientovat na Východ. Zhroucení československého státu v roce 1938 interpretovali jako zradu české buržoazie na pozadí touhy lidu, který chtěl bojovat -- samozřejmě, jak jinak než pod vedením KSČ. Nekomunističtí historici se se svými výklady mnichovských událostí komunistickému výkladu značně přibližují: "Západ zradil, nedocenil naši obranyschopnost." Místo buržoazie je zrádcem Beneš. "Vždyť nás zradil i v roce 1948!" zní oblíbené tvrzení nekomunistických historiků. Lid byl podle nich stejně dychtivý boje jako u komunistických vykladačů dějin a oklamaný prezidentem, kterého se mu nepodařilo včas svrhnout. Oba tábory se svorně ohánějí nedobytností pohraničních pevností. Betonová opevnění se jako rekvizita číslo jedna vyskytují snad v každém filmovém a televizním zpracování mnichovských událostí. Málokdo ovšem ví, k čemu doopravdy měly ze strategického hlediska sloužit.
5. 10. 2012 / Karel Dolejší
Pan Aleš Uhlíř se pozastavuje nad snahou nejmenované učitelky domoci se autority soudní cestou. Tento její pokus (právem) zpochybňuje - současně však také razí tezi, že pokud učitel nemá u žáků autoritu, je to čistě jeho osobní problém. A s tím už přirozeně tak jednoduše souhlasit nelze.
5. 10. 2012
Berte prosím v úvahu, že apelujete k národu, který již 20 let obludně upadá v matematickém a technickém vzdělání, píše Vojtěch Merunka.
5. 10. 2012 / Aleš Uhlíř
3. října 2012 se na Centrum.cz zpráva o dosud bezprecedentním případu, ke kterému došlo v severovýchodním Polsku. Učitelka matematiky a informatiky, zastupující na tamní základní škole za nemocnou kolegyni, oznámila na policii 11 žáků, kteří v jejích hodinách vyrušují tím, že mluví nebo si hrají s telefony. Jsou vulgární a neposlouchají mé příkazy, stěžuje si učitelka. Učitelka se cítí být veřejným činitelem a jednání žáků je podle ní znevážením veřejného činitele. Od policie šla věc k soudu pro záležitosti rodiny a nezletilé, který zahájil jednání. Budou-li žáci uznáni vinnými, soud postoupí případ příslušným výchovným institucím pro nezletilé.
5. 10. 2012
ptá se Uwe Ladwig.
5. 10. 2012 / Karel Dolejší
Článek Jakuba Patočky s titulkem, který je už sám o sobě dostatečně výmluvný - Nelitovat Klause - reaguje na text Saši Uhlové Raději ufňukanou kremlofilní bábu než pravého konzervativce. Oba články v Deníku Referendum jsou věnovány "atentátu" na Václava Klause - a každý z jiné perspektivy hodnotí ostré výroky bývalého premiérova poradce Romana Jocha na adresu prezidenta.
5. 10. 2012 / Jiří Kalát
Chápání češství se mnohdy překrucuje na jeho vnímání pouze z pohledu nacionalistického, či přímo neonacistického. Vyvěšení české vlajky mimo svátky, často i během nich, je vnímáno jako akt nacionalismu, hůře neonacizmu. Češství je však pojem, které v sobě obsahuje základy rovnosti, sounáležitosti a respektu.
K napsání těchto řádků mě přiměla věta z textu Martina M. Šimečka: Slováci, Romové a rozdíl v čase: "Nevzpomínám si, že by kterýkoliv ze slovenských politiků kdy vyjádřil vůči Romům něco jako soucit, natož lásku, kterou se tak ochotně zaklínají, kdykoli je řeč o Slovácích." Jde totiž již ze základu o chybný přístup k romské problematice i problematice menšin jako takové. V zájmu majoritní společnosti je všechny její minoritní části integrovat do systému fungování státu. Říkám integrovat, nikoliv asimilovat. Tedy, dát všem stejné příležitosti a možnosti k životu, při co největší míře zachování jejich způsobu života i kultury.
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
4. 10. 2012
V září 2012 přispělo finančně na Britské listy 180 osob bankovním příkazem celkovou částkou 32 886.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2012 částkou 2044.98 Kč. Příjem z reklamy byl v září 2012 29 915 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2012 částku 117 501.95 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.