Všem politickým stranám bez ohledu na míru populismu a xenofobie: inzerujte v BL

8. 10. 2012 / Bohumil Kartous

Chápu, že na čtenáře může banner Suverenity, vsazený do mediálního rámce BL, působit poněkud nepatřičným dojmem. Obávám se ale, že problém je v tom, jak čtenáři (a tím jsou myšleni mediální konzumenti obecně) chápou mediální sdělení, jak je dokážou číst, kategorizovat a rozlišovat. Více než o etickém dilematu, zda takovou reklamu publikovat, či ne, to vypovídá o tom, že českému vzdělávacímu systému chybí skutečná mediální výchova.

Dávám zcela za pravdu všem, kdo považují banner s designem reklamy na levný diskont, který vede na stránku sebraných populistických klišé současnosti, prezentovaných politickým seskupením Suverenita, za trapný. Vidím to stejně. Nicméně zde nemluvíme o redakčním sdělení, ale o reklamě. Zde rozhodně neplatí, že navoněnější zdechlina (např. milionová grafika ČSSD) je lepší než ta, která okolo sebe bez obalu šíří svůj skutečný a nefalšovaný odér, jako se to podařilo Suverenitě. Etickým přešlapem není publikovat zákonu neodporující transparentní reklamu, ale nechat se koupit a sloužit jako PR agentura, která píše (či nepíše) k podpoře klientova zájmu. BL za svou letitou existenci dokázaly, že PR agenturou nejsou, i přes četné pokusy to nějak zařídit.

Co se vlastně událo, když ke zveřejnění inzerce spolku Suverenita došlo: pokud bylo cílem této reklamní kampaně rozšířit elektorát o potenciální voliče mezi čtenáři BL, nedává to žádný kloudný smysl. Konverze mezi čtenáři BL, jejichž sociální identita je řadí spíše ke vzdělaným a spíše k dobře situované části společnosti, se všemi doprovodnými atributy (vyšší míra informovanosti, tolerance, odpovědnosti atp.), a archetypem voliče Suverenity, jemuž je adresován z banneru prolinkovaný "politický program", se pohybuje na úrovni nepatrnosti. Představa, že by politickým kýčem nejhrubšího zrna bylo možné oslovit čtenáře BL, je asi tak stejně marketingově geniální, jako kdyby se Lidl rozhodl inzerovat v nějakém "posh" časopise, jehož čtenáři nakupují výhradně na Pařížské.

Jestli bylo smyslem této politické reklamy etablovat politický brand "Suverenita" mezi intelektuálně orientovanou částí populace, pak si lze těžko vysvětlit záměrně laciné provedení a nabídku politického programu pro politicky pologramotné. Chápal bych ještě, pokud by banner směřoval na rozhovor, který by měl čtenáře přesvědčit, že předsedkyně strany je intelektuálně zdatná osoba a že propagandistická hesla jako "nepřizpůsobiví nám diktovat nebudou" či "masivně zlevníme elektřinu" jsou jen maska pro méně náročné voliče, případně že Suverenita není jen hřbitovem odepsaných politiků bez ohledu na jejich politickou minulost.

Je však evidentní, že něco takového není ani v silách, a zjevně ani v zájmu této politické strany, tudíž celá propagační akce na BL má nakonec jediný hmatatelný dopad, a to že byl rozpočet BL obohacen o finanční prostředky, které pomáhají udržovat tuto mediální platformu pro svobodnou a otevřenou výměnu názorů. Jediné, co lze vytknout, je fakt, že byl prostor Suverenitě prodán tak levně. Jsem toho názoru, že za marketingovou i politickou pitomost by měla dostat alespoň minimálně desetinásobnou přirážku.

Prorůstání marketingu a reklamy do redakčního obsahu médií je skutečný problém. Týdeník Respekt, který je v rámci českého mediálního spektra považován ze svého titulu za "respektovaný", nedávno na titulní straně zveřejnil portrét jednoho z prezidentských kandidátů s číslem účtu, na němž shromažďuje finanční podporu pro svou kampaň. Nevím, kolik čtenářů Respektu napadlo dotázat se šéfredaktora, co tím chtěla redakce sdělit. Faktem je, že se jedná o product placement nevídané hloubky. Na BL nic takového nehrozí do doby, dokud budou ochotny o svých inzerentech vydávat výrazně kritické články, jako je tento.

Vytisknout