Hlasujte pro přímou demokracii, nebo přetrhněte volební lístek

8. 10. 2012 / Milan Valach

Zdá se, že je to patová situace. Ať zvolíte stranu, nebo stranu, výsledek se nijak zásadně neliší (s určitou výhradou, kterou rozvedu níže). Již jsem o tom psal v článku "Soudruzi, blíží se volby".

A je zde první námitka. Strany vládní koalice se natolik zdiskreditovaly, že každá změna může být jen k lepšímu. Logicky z toho vyplývá, že většina lidí by měla: a) jít k volbám a za b) volit jiné strany, než jsou ty vládní. Výzva k takové volbě by se jistě setkala s masovým souhlasem. V současných krajských a senátních volbách je tak možné pozměnit politickou mapu ČR v neprospěch vládní koalice. I když podstatně větší význam budou mít až ty parlamentní.

To jsou hranice, za něž uvažování velké části lidí nejde. Ale zkusme o něco prodloužit horizont našich úvah. Dokonce až za parlamentní volby. Předpokládejme, že je vyhraje opozice, především tedy ČSSD. Vidíme, že se již na to připravuje a snaží se vytvářet koalice s KDU-ČSL a SZ, vyloučeny nejsou ani jiné varianty. Za předpokladu, že se kapitalistický systém vzpamatuje a obnoví svůj růst, poběží vše nadále jako dosud. Vítězná opozice zruší nejkřiklavější asociální zákony předcházejícího parlamentu, i když asi ne všechny a ne zcela, přece jen i ona je závislá na penězích velkého kapitálu, a voliči budou spokojeni.

Pak je ovšem výzva k trhání volebních lístků špatná a měla být výzvou k volbě nevládních stran. Jak jsem uvedl, ta by byla velmi populární.

Ale co když bude vše jinak?

Krize sociálního státu je krizí občanského odporu, o jehož významu psal Karel Dolejší. Na druhé straně je vyvolána růstem moci nadnárodního kapitálu spojenou s globalizací. Rozsáhla krize v Řecku, Španělsku, hrozící problémy ve Francii a dalších zemích nejsou projevem toho, co je primitivním jedincům předhazováno k věření, že totiž své prostředky prohýřili. Občané těchto zemí jsou totiž obětí ziskuchtivých spekulací nadnárodních finančníků a zkorumpovaného systému zastupitelské demokracie. Před něčím takovým není chráněna ani Česká republika, a již vůbec ne, kdyby podle některých zastydlých nacionalistů vystoupila z EU. Pak ovšem po volbách nenastanou normální časy, jak ukazuje i známý ekonom Robert Reich ). Obávám se, že blahobytné časy sociálního státu se již nikdy nevrátí. Není to totiž v zájmu velkých firem.

Aby to bylo zcela jasné, politická moc je v kapitalistickém systému ve vleku moci ekonomické. Systém zastupitelské demokracie má totiž minimální vazbu mezi zvolenými politiky a občany. Na druhé straně existuje velice silná vazba mezi sponzory politických stran a držiteli ekonomické moci na straně jedné a politiky na straně druhé.

Za takových podmínek budou i zvolené, dnes opoziční strany, dělat své -- projekt soc. dem. strany. To je ovšem opakovaná zkušenost od období po první světové válce až po současnost. Ti, kteří dnes s nadšením zvolí současné opoziční strany, budou zděšeni, rozčarování. Náhle nebudou mít již skutečně koho volit. Ti, kteří se neúčastní voleb z odporu vůči všem stranám, nebo z nezájmu o politiku, budou nastalou sociální krizí vyburcováni. Ovšem zastupitelská demokracie bude již definitivně zdiskreditována. Za této situace se vždy dostávalo sluchu sociální demagogům a silným vůdcům, slibujícím, že udělají v tom politickém Augiášově chlévě pořádek. Již jsou zde a jen čekají na svou příležitost. A již mají i své ochotné voliče. Jen si všimněte, kolik je mezi lidmi agrese, nesnášenlivost a víry ve vlastní neomylnost.

Tedy scénář pokračování v tom, co bylo dosud, je fakticky scénářem postupného zániku zastupitelské demokracie a vzniku fašistické diktatury. To, co vypadá na první pohled jako racionální volba, je jí jen z krátkodobého hlediska několika nejbližších měsíců. V delším horizontu se stává cestou k vlastní zkáze.

Je velkou výzvou pro všechny demokraticky a humanitně smýšlející občany, aby hledali k tomuto katastrofickému scénáři alternativu. Jak jsem již ukazoval v článku "Soudruzi, blíží se volby", je v politické rovině problému cestou k takovéto alternativě boj za změnu zastupitelského systému v systém přímé demokracie. Tedy k systému, kde budou politikové pod přímou a účinnou kontrolou právě nás občanů.

Avšak to, co je nutné k takové změně, je aktivizace občanů již teď. Přivést co nejvíce lidí k tomu, aby účinně hájili své zájmy, a to od úrovně jejich obce až po celý náš společný stát.

Proto jsem vyzýval k účasti ve volbách. To je ovšem zásadní rozdíl od pouhé pasivní resistence nevoličů. Pasivita a očekávání, že někdo jiný se o nás postará, je totiž živnou půdou právě onoho fašismu, před nímž výše varuji.

Ale s čistým svědomím mohu vyzvat jen volbě těch stran a kandidátů, kteří ve svých programech prosazují přímou demokracii. Je jich docela dost (viz ZDE ).

Tedy, těch, kteří již dnes prosazují onu pozitivní vizi k nezadržitelně se rozkládajícímu současnému systému. Jen odpor, naštvanost a hněv, nic dobrého nepřinesou. To, co potřebujeme, je představa něčeho, pro nás občany lepšího, a to je právě přímá demokracie. Pokud to není jen trik na voliče, pak by všechny tyto strany a jejich sympatizanti měli toto doporučení uvítat. Avšak žádná diskuse o této možnosti neběží. To je samo o sobě velmi zajímavé a vypovídající.

Ovšem kdo má rád černobílá řešení, volbu mezi stranou dobra a zla, bude zklamán. Svět kolem nás není tak jednoduchý jako hollywoodský film. Volíme totiž stále v tom současném systému, kde jsou politikové po zvolení jednak nezávislí na voličích, jednak vystaveni enormnímu korupčnímu tlaku i prostému vydírání ze strany nositelů ekonomické moci. A tak se i ti, kteří se dnes, hlásí k přímé demokracii, mohou krátce po svém zvolení zpronevěřit svým volebním slibům.

Zkušenost s VV je v tomto ohledu snad dostatečná a lidmi v diskusích často opakovaná. Přesto jsem doporučil tuto volbu. Pár těchto kandidátů snad přece jen nezklame a téma přímé demokracie se tak dostane jejich prostřednictvím do širšího povědomí.

Ovšem k pozitivní změně systému to zcela jistě nepovede. Na to jich není dost. Co k němu ale určitě vede je občanská aktivita. Tedy vyzývám i ty, kteří by jinak k volbám nešli, aby si uvědomili, že mají možnost dát najevo svou nespokojenost s tímto systémem, aby nezůstávali doma a odevzdali přetržený hlasovací lístek. To zde ještě nebylo. Pokud možno masové vyjádření protestu proti celému tomuto systému, které nemůže být zatajeno -- počet neplatných hlasů se musí zveřejnit -- je důležité ne pro stranické bossy, těmi neotřese nic, ale pro nás samotné.

Je to forma demonstrace a stejně jako v jejich případě, i zde jde především o to, aby se lidé vzájemně ujistili, že sdílejí společnou ideu a že je jich takových hodně. To je cesta k probuzení občanského sebevědomí cestou vlastní aktivity. A to je podle důležitější než volební výsledek té či oné strany. Toto není stát stran, ale nás, občanů. Konečně si to musíme uvědomit. Nejde jen o tyto volby, či ty následující, jde o celou budoucnost demokracie, našeho státu.

K tomu: Jan Keller, Konec růstu a rozklad leviceZDE

Vytisknout