Smetana: na veřejný prostor neútočím já, ale partaje, které se snaží občany manipulovat

8. 10. 2012

Roman Smetana, jemuž v pondělí skončila lhůta pro dobrovolný nástup trestu, vydal těsně před svým odchodem z legality následující prohlášení, píše Milan Daniel:

Ne, opravdu, ale opravdu dnes nenastoupím do vězení. Důvody jsou stále stejné jako před půl rokem: nic špatného, pro co bych měl být vězněn, jsem neprovedl, nejsem nijak nebezpečný, izolovat mne od zbytku společnosti tedy netřeba, napravovat se nepotřebuji a nehodlám. Podstatou věznění je přitom právě náprava a/nebo izolace společensky nebezpečného individua, jinak postrádá smysl.

Jediným "důvodem" mého věznění tak je přehnaně formální přístup soudů (i zákonodárce) k právu a trestu, a kult nedotknutelnosti soukromého vlastnictví bez přívlastku, tedy bez ohledu na způsob nabytí a charakter věci. Mám již i představu, při jaké příležitosti se nechám dopadnout, nemohu to ale zatím sdělit. Bude to každopádně do pátku, aby tato událost nějakým způsobem zasáhla do voleb.

Politické reklamy, které jsem před dvěma lety pomaloval, i dnes okupují nemalou část veřejného prostoru. Svou kvantitou - jak ve smyslu velikosti plochy poutače, tak jejich množství - značně převyšují pouhou snahu stran informovat voliče o svých idejích, programu a kandidátech. Byl jsem obviněn z útoku na soukromý majetek, ale ten, kdo zde skutečně útočí, kdo se snaží kvantitou zahltit smysly kolemjdoucích a pochybnou obsahovou kvalitou je manipulovat, jsou partaje se svými předvolebními kampaněmi obludných rozměrů. A právě vzhledem k rozsahu útoku, nabývám dojmu, že partaje vyhlásily občanům této země snad válku.

V poslední době se hodně mluví o korupci a o jejím potírání, přitom právě potřeba shánění prostředků na předvolební kampaně, je značným stimulem korupčního jednání politiků (viz například kauzy Drobil a Rath). Pokud vím, tak existuje návrh na změnu financování politických stran, který má ambici situaci zlepšit. Lze to ale pojmout i jinak. Což takhle požadovat zásadní redukci množství reklamy ve veřejném prostoru, a to především té politické? Záleží nakonec na nás, v jakém prostředí chceme žít, zdali v reklamou zaplácaném, kde vyhrává ten, kdo má tučnější konto, kde se politici pachtí za úplatky, aby všechnu tu zrůdnost zaplatili...,  anebo jiném..

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.10. 2012