Ještě 150 dní aneb Velmi tristní konec Klausovy éry

8. 10. 2012 / Josef Brož

Rozhovor vedl novinář Daniel Kaiser, a tak jako vždy, vedl ho stylem velmi kultivovaným a zdvořilým. A to i přesto, že bývá vnímán jako proklausovský. V rozhovoru se držel zpátky a přinesl skvělé svědectví o tom, jak prezident přemýšlí.

Zpátky k té větě. Přesná citace: "Jestli mě někdo chce za každou cenu v politice udržet a myslí si, že naopak svými neuvěřitelnými útoky od střelby v Chrastavě po mediální výroky bude zastrašovat, tak já musím každého varovat, že tím jenom hrozí, že mě v té politice udrží, a způsobí, že já prostě bouchnu do stolu a řeknu: Takhle-tedy-ne. Tečka."

To nezní právě masarykovsky, že? Ten zase pro změnu říkal: "Budu se na vás dívat!"

Přesná citace: "Prezidentský úřad je těžký a odpovědný. Vyžaduje proto úplné síly. Vidím, že již nestačím, a proto se ho vzdávám. Byl jsem čtyřikrát zvolen prezidentem naší republiky. Snad mi to dává legitimaci, abych Vás poprosil a celý národ československý a spoluobčany jiných národností, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily... Mám plnou důvěru, že vše půjde dobře a dá-li Bůh, budu se na Vás ještě chvíli dívat, jak to vedete".

Ano, Klaus byl zvolen svými lidmi jenom dvakrát. Od roku 1993 do roku... 2013. Ještě není konec, ne... Ale, už to stačilo, pane prezidente... - (chtěl být svorníkem, prezidentem aktivním, nikoliv aktivistických, ale byly to jen lži, protože kolem letěla jedna zlatá muška). Tečka.

Přál bych si, abych se ve svém životě dožil, že na konci své éry bude mluvit prezident jako Masaryk, a ne jako Klaus. Laskavost místo výhrůžek. Skromnost proti nabubřelosti. Víra proti nenávisti. Noblesa proti žumpě.

Prezident Klaus, který nebyl nikdy mým prezidentem, přesto zastával dlouhých deset let nejvyšší úřad v této zemi. Smířil jsem se s tím, jako jsem se musel smířit s tím, že lidé umírají. A v posledním roce jich umřelo nějak příliš...

Něco se tu muselo stát, že se vůbec mohl tento člověk stát vůbec prezidentem. Člověk, jehož hlavním kritériem veřejné myšlenky je zesměšňování, označování svých protivníků za nemocné nebo trapné, si nejen spletl svůj úřad, ale i svou roli. Je produktem stavu společnosti, v němž se počínající demokracie zvrátila v klanismus a politický gangsterismus, jak se vyprofiloval v 90. letech s požehnáním toho, jemuž se v kuloárech říká: táta Klaus (přelož: padre).

Různí chytráci po blozích vymýšlejí, jak si Klaus chystá nějaké tahy do budoucna, jak se stane nový premiérem vlády, kterou posvětí nový prezident Miloš Zeman, jak je to všechno domluvené spiknutí s Petrem Tluchořem v ODS atd, apod. Inu, stav české politiky bude vždy inspirovat všechny, kteří ji považují za nejlepší místo pro rejdy všeho druhu: počínaje tunely, korupcí, provizemi všeho druhu přes mocenské kombinace uvnitř fašizoidní strany, která byla vždy místem, o němž nesnili jenom kluci z Dejvic.

Jistě ani bývalý poradce Roman Joch, který se svým výrokem otřásl Ústavem pro jazyk český a rozšířil Pravidla českého pravopisu o zcela mimořádný neologismus... "ufňukaná kremlofilní bába" (UKB): to si jistě zaslouží poctu před rozvinutou konzervativní zástavou.

Těch Klausových rolí ale už teď bylo hodně. A tento závěr, těch deset let... prosím, stop.

Podívejme se pro útěchu na stránky pana Pehe, Klausovi v úřadu zbývá ještě: 150 dní.

Poznámka: Zcela záměrně tu necituji další útočné výroky, které se týkají konkrétních lidí, ať už se jmenují různě: Václav Havel, Miloš Zeman, Roman Joch, Michal Viewegh, Ladislav Jakl... nebo Emil Hácha, protože o to nejde. Jistě to udělá a rozebere někdo za mne.

Vytisknout