Vláda v 3D s vysokým rozlišením

8. 10. 2012 / Marek Řezanka

Náhoda? Spíše smutný symbol vládnutí kabinetu Petra Nečase, jenž byl umožněn pouze a díky novému politickému subjektu na scéně, Věcem veřejným. Ač bylo po volbách poukazováno na fakt, že za touto politickou stranou stojí bezpečnostní agentura ABL a že je zde bezpečnostní riziko pro stát, Petr Nečas vzal hrdě veškerou zodpovědnost za vznikající trojkoaliční slepenec na sebe.

Zodpovědnost sice vzal, ale žádnou nevyvodil, a to ani poté, kdy byla veřejnost oblažena zajímavými nahrávkami nad těžkými víny a kdy byl Vít Bárta nepravomocně a podmíněně odsouzen za korumpování vlastních poslanců, aby se nedali zkorumpovat.

Divná pachuť z Drobilova kauzy nezmizela, naopak, postupem času zintenzivnila.

Každá z vládních stran přispěchala s nějakým svým "D". ODS má svého Drobila, Věci veřejné (později platforma LIDEM) mají svého P. Dobeše a TOP09 svého Drábka.

Co tyto 3D symbolizují? Naprosté přehlížení zájmu těch, kdo je volili (toto je markantní především v případě neodvolatelného Dobeše, který by patrně setrval u moci, i kdyby registr vozidel nefungoval vůbec). Podporu firmám, které z této spolupráce těží, na úkor činnosti státu, jež je paralyzována (tady je vhodné zmínit projekt sKaret či podobu druhého pilíře tzv. penzijní reformy). Podezření z korupčního jednání a nezodpovědný přístup k rozpočtové a daňové politice -- tedy naprosté popření loga, s nímž šel Nečasův kabinet vládnout.

Za tohoto stavu se nelze divit všem těm, kteří volají po změně. Jak se nechal slyšet filosof Bělohradský, minimem k zachování jakés takés rovnováhy v rámci kapitalismu je pravidelné střídání jeho dvou základních názorových principů na ose "lib-lab" (liberální versus labouristický neboli sociálně demokratický princip).

V českém prostředí došlo k vychýlení této rovnováhy, neboť po Topolánkově vládě přišel (a nastal) Nečas. Přitom ani Topolánek (opírající se o opoziční hlasy Pohanky s Melčákem) ani Nečas (od dubna 2012 vládnoucí nelegitimně s podporou nikým nevoleného subjektu LIDEM) liberální hodnoty nereprezentují. Staly se pouze oporou různých zájmových organizací a firem, které díky jejich politickým krokům mohly profitovat. Není se co divit, že toto jednání vyvolalo dlouhodobou frustraci občanů.

Jak s ní bude naloženo? Po diskreditaci nových subjektů na politické scéně (Věci veřejné), kdy již voliči budou před takovými experimenty obezřetnými, lze očekávat především posílení dosud nezdiskreditované (po roce 1989) KSČM a nejsilnější opoziční strany, ČSSD.

Že by v případných předčasných (či potom v oficiálních ) volbách získala ČSSD nadpoloviční většinu, a mohla tak prosazovat svůj program, je nepravděpodobné. Jestli bude umožněna menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM, bude hodně záležet na osobě nového prezidenta republiky, jenž může povolební jednání významně ovlivnit (jak názorně po volbách v roce 2010 předvedl Václav Klaus, který sestavením vlády nepověřil vítěze voleb).

Dalšími alternativami jsou pak velká koalice ČSSD a ODS, jež by byla patrně posledním hřebíčkem do rakve občanských iluzí o demokracii -- či křehká koalice ČSSD, KDU-ČSL a Zelených či ČSSD, SPOZ a KDU-ČSL. V obou případech by šlo u značně programově nesourodé slepence, jež nebudou schopny prosadit významnější změny ve prospěch občanů, a které by patrně nedovládly čtyřleté období.

Další možností je pak pokračování další "pravicové" vlády -- například pod taktovkou V. Klause, což by vedlo pouze k prohloubení sociálních rozporů ve společnosti a frustrace lidí.

Neuvažujeme-li o nějaké zásadnější systémové změně, nezbývá než doufat, že si sociální demokracie uvědomuje tíži zodpovědnosti, kterou v případě vítězství na svá bedra bere. Musí totiž počítat s tím, že vládu v 3D s vysokým rozlišením budeme mít před očima ještě dlouho.

Vytisknout