Chceme změny a je nás hodně

7. 10. 2012 / Luděk Prokop

Důvěra veřejnosti v současnou vládu překročila meze únosného minima. Neboli, veřejná nedůvěra v tuto vládu je již natolik obrovská, že vyslovení důvěry ze strany poslankyň a poslanců vyžaduje hodně silný žaludek, včetně nezměrného lpění na poslaneckých korýtkách. A sice lpění natolik úpěnlivého, že dokáže potlačit veškeré běžné morální zábrany, vlastní průměrně slušnému občanovi.

V souvislosti s výše uvedenými slovy byl koalicí minimalizován prostor pro alespoň částečnou nápravu, především co se korupce a rozkrádání státních financí a korupce týče. Vyhození pana Michálka z místa plus nominování Drobila do klíčového místa pro vnitřní chod ODS, jmenování Kubiceho ministrem vnitra, vyhození Lessyho se zdůvodněním nanejvýš pochybným, bleskurychlé odvolání ministra spravedlnosti versus prodleva v odchodu ministra Drábka, tolik jen namátkou.

Domnívám se, že prvořadou změnou z reálně uskutečnitelných změn, které bychom si měli přát, je co nejbližší ukončení vlády jednající v příkrém rozporu se slovy, co jdou z premiéra i ministrů. Ukončení chaotické vlády, v jejímž čele stojí člověk, jehož slovo má hodnotu nuly. Pro naplnění tohoto většinového přání zatím děláme poměrně málo. Málokdy a málo se nás schází na protestních shromážděních. Konec konců, pro vládu nějakých 100 tisíc shromážděných občanů nic neznamená a nebude asi znamenat ani 200 tisíc, případně víc. Nebude.

Co by se asi tak mělo stát, aby to pro tuhle vládu a pro tyhle koaliční poslankyně a poslance s plechovými žaludky, s absencí svědomí a morálky mohlo něco, cokoli v podstatné míře, doopravdy znamenat? Do úvahy musíme vzít v potaz malou schopnost koordinace akcí odborových centrál, členských odborových svazů a občanských sdružení a iniciativ. Musíme vzít v potaz náročnost příprav protestních akcí a neschopnost načasovat tyto akce s ohledem na okamžité dění a tedy s ohledem na momentální potřebu a související účinnost. Je totiž podstatný rozdíl mezi konáním demonstrace v mezidobí, kdy se toho moc neděje a konáním například v době, kdy probíhá ve sněmovně akt vyjadřování důvěry vládě.

Za normálních okolností, spořádaný, ukázněný protest byť sta tisíc občanů, na naše zákonné zástupce s ocelovými žaludky, nebude mít žádný vliv, a pokud nějaký, tak zcela zanedbatelný.

Tohle pochopil pan Smetana a k tomuhle dospěl taky pan Vondrouch. Žádní kriminálníci. Řádní občané vybavení dostatečnou inteligencí a něčím, včetně skutečné občanské zodpovědnosti, nikoli té plytké co se jí tak trapně ohánějí poslankyně a poslanci, navíc. Dodejme, že mezi to navíc patří i žádoucí dávka odvahy. Odpovědi obou výše jmenovaných na dotazy zaměstnanců sdělovacích prostředků jsou srozumitelné a mají neúprosnou logiku. A pokud jsem jejich odpovědi správně sledoval, nevšiml jsem si, že by mluvili o tom, že někdo nás ostatní musí probudit z lhostejnosti a netečnosti na úrovni téměř poslanecké. Obávám se, že něco v tomto smyslu v jejich odpovědích by bylo zcela na místě.

V danou chvíli jsme na tom tak, že za pár dní jsou volby senátní a krajské. Vedle protestů již konaných, tedy protestů takřka bez účinku, můžeme přispět k většímu rozkolísání zdánlivě vratké stability vládní koalice. Určitě nikoli však nějakou neúčastí či neplatnými hlasovacími lístky. Naopak. Neúčast a neplatné lístky mohou být spíš povzbuzením pro současnou vládní koalici, pro soudržnost a bezostyšnost její ch poslanců. Prostě to tak je.

Mimochodem, je to přesně tak, jak uvádí pan Josef Mrázek v jeho příspěvku "Musíme tuto přechodnou etapu překonat pomocí existujících levicových stran".

Vytisknout