Předvolební zamyšlení:

Nutnost a možnosti restrukturalizace majetkových poměrů v ČR

8. 10. 2012 / Vlasta Hábová

X X X

Když Radovan Richta s velkým optimismem a nadějí na obrodu socialismu v roce 1966 vydával svou knihu Civilizace na rozcestí, netušil, že za půl století na to bude socialistický tábor v troskách, znectěn a zkriminalizován. A civilizace že se ze svého rozcestí posune k černé díře dluhových pastí rodin, regionů a celých států, k propasti, ke které s  neúprosnou zákonitostí směřují právě ty nejvyspělejší státy světa, státy Evropy a USA. Paradox vykročení do 21. století. (Francie 3 mil. nezaměstnaných, Španělsko 25% nezaměstnaných, zadlužení USA u Číny ... )

V roce 1989 se na tuto cestu vydal i lid naší země, s nadšeným cinkotem svých klíčů, které od svého domova nabídl zahraničním investotům za dovoz přebytku nekvalitních potravin a spotřebního zboží. Na jeho zakoupení se mu ale po třiadvacetiletém trmácení touto cestou už nedostává prostředků. ("Dluhy českých domácností u bank a finančních institucí se v červenci proti předchozímu měsíci zvýšily o 3,96 miliardy na 1,138 biliónu" (Mění se životní styl. K horšímu. Právo 27.9.2012, s.15) a Unilever se připravuje na šíření chudoby v Evropě menšími a levnějšími baleními potravin, vyzkoušenými z trhů v jihovýchodní Asii a zaváděnými již ve Španělsku a Řecku. ... )

Na začátku své "cesty ke svobodě" jsme (spolu se Slovenskem) vlastnily  banky, továrny, družstevní provozy, dopravní sítě, produktovody, infrastrukturu veřejných služeb, celkem za 3 biliony Kčs národního majetku (Nevařil, F.: Hospodaření zločinných komunistů. Britské listy, 22.7.2009), vytvořeného bez podnikatelského úsilí kapitálových investorů. Majetku, vytvořeného jen a jen naší vlastní prací, jejíž výsledky nás živily na docela slušné úrovni . Pravda, nevyprodukovali jsme si dost banánů. A neuměli si představit, že bychom o tento svůj majetek mohli přijít. Vždyť nám slibovali, že z nás udělají akcionáře! Takže jsme neprotestovali, když nám národní podniky a družstva zákonem převáděli na kolektivní formu akciového vlastnictví a za tisícovku rozprodali zájemcům kuponové knížky. Dnes deset nejšťastnějších DIKů vlastní majetek za, bratru 350 mld. Kč ( z nichž pouze jediný se zabývá nespekulativním, produktivním podnikáním), ostatní národní majetek jsme s důvěrou předali do rukou "silných investičních partnerů" (příběh Škodovky, České spořitelny,...), zatím co nám zůstaly holé ruce.

Z výtěžku levného výprodeje našeho produktivního národního majetku už nezbylo téměř nic, pracovních příležitostí valem ubývá a my si zvykáme na slibovaný rentiérský parazitický život kuponových akcionářů: místo do zaněstnání chodíme pro sociální dávky na poštu. Z minimálních mezd šťastlivců, kteří ještě zaměstnání mají a ze sociálních dávek a důchodů se za to po nás vyžadují čím dál větší poplatky za kdysi bezplatné veřejné služby: zdravotní a sociální péči, vzdělávání, bezpečnost. Na venkově si místo levné veřejné dopravy pořizujeme levná ojetá (či kradená ?) auta, ale stejně se raději věnujeme zdravější cyklistice: na pohon kola netřeba drahého benzínu. V dnešních časech si ovšem mocní privatizátoři ukrajují stále více už i z naší půdy (z doslova našeho společného území: "Státu hrozí ztráta lukrativních parcel ve Špindlerově Mlýně. Hraje se o desítky milionů." IHNED.cz 2.10.2012), lesů, vodních zdrojů a ostatního přírodního bohatství; soukromě se přivlastňují infrastrukturní služby, vč. dopravy, produktovodů, energetiky a informačních spojení. Kdy přijde na pořad dne otevřené podnikání se vzduchem, když už dnes je nákup emisních povolenek zaúčtováván do životních nákladů obyvatel, aby podnikatelé mohli maximalizovat své zisky? A jídlo i bydlení se pro mnohé stává nedostupným zbožím?

Nicméně: dluhy musíme zaplatit. (prosperita České Spořitelny, co už není česká, vydělává českými poplatky rakouským vlastníkům na ztrátovost poboček v Rumunsku a Maďarsku -- Právo 22.9.2012) Čí dluhy? Komu? A za co?

Milí spoluobčané, nenastal už čas, abychom se po svém majetku poohlédli a o svou zem začali pečovat sami? Že je to nepředstavitelné? Že bychom nevěděli, jak na to?

Když to šlo parlamentní cestou tam, musí to jít parlamentní cestou i zpátky. Jen musíme chtít. A nástroje na to máme.

Vždyť i v roce 1989 stála za stagnujícím systémem světová síla. Také tehdy byla horizontální komunikace mezi občany znesnadňována (i když na veřejnou dopravu z Aše do Košic jsme ze svých mezd peníze měli). A také tehdy byli občané považováni za poslušné ovce, každodenně krocené jednotvárnými pracovními podmínkami.

Avšak na rozdíl od "tehdy" dnes (zatím ještě) máme k dispozici:

- Parlamentní demokratické mechanismy, k nimž patří politické strany a demokratický volební systém, jichž můžeme využít k nápravě majetkové újmy, která byla způsobena pracujícímu lidu této země (*Nevařil, F.: Žádost o případné restituce škod vzniklých po r. 1989. Britské listy, 18.11.2003. Odesláno vládě ČR 29.10.2003.) po listopadovém politickém převratu lstivým převedením jeho národního majetku prostřednictvím akciových společností do vlastnictví několika desítek soukromých vlastníků a nadnárodních společností.

- Za sebou máme i mezinárodní sílu bouřících se obyvatel zadlužujících se vyspělých států světa, které se nachází v obdobné situaci, jako my.

- K využití dnes ještě máme i moderní komunikační technologie, jejichž prostřednictvím je možné rychle se dohodnout na programových prioritách a pohotové organizaci k praktickým akcím.

- A rostoucí počet občanů, kteří postupně zvládají pestré podmínky práce osob samostatně výdělečně činných i občanů rozhořčených nemožností živit se vlastní prací; to jsou významné subjektivními faktory aktivizace úsilí za obhajobu sociálních a ekonomických práv neprivilegovaných občanů.

Jde tedy o to, abychom těchto příhodných podmínek uměli využít k zastavení privatizačního tažení do dluhové propasti zániku evropské civilizace a k nasměrování své cesty k možnostem dalšího kultivování podmínek lidského života, k zahájení takového procesu obnovy společnosti, aby se na ní mohl svobodně podílet a jejích plodů využívat každý, kdo o spolupráci na takovém díle bude stát.

Všeobecná skepse k využití parlamentních stran k potřebnému obratu v ČR má několik příčin:

Pod taktovkou tradičních pravicových stran byl odstartován a odehrává se výše zmíněný seriál stále hlubšího vyvlastňování obyvatelstva, dnes už nejen pracujícího, ale i znevýhodněného, vyvlastňování nejen značného objemu výsledků práce, ale i celoživotních úspor, určených na osobní spotřebu.

Nahodile vznikající, většinou středově orientované politické strany se ukázaly být příliš nespolehlivými v plnění svých programů a příliš amatérskými pro zvládnutí úkolů zásadnějšího odvrácení hrozící společenskoekonomické katastrofy a napravení mravního rozvratu.

Tradiční velké levicové strany ( i celá řada menších) své programy zaměřují jen na opatření, která zmírňují zhoršující se životní situaci neprivilegovaného obyvatelstva. V rámci pravicí nastoleného systému a v mezích tajícího státního rozpočtu tak příštipkaří na sebevražedné strategii pravicových stran. Aktivisté a funkcionáři levicových politických stran dosud nevstřebali poznatky o sociálních důsledcích objektivních převratných změn ve výrobních (v produkčních) technologiích, které si vynucují jiný druh společenské dělby i organizace práce, než jakému byla přizpůsobena činnost levicových stran v dobách masové industriální výroby. Pro svou neznalost nových trendů k jiné sociální strukturovanosti společnosti a pro neosvojenost možností, které dnes nabízí nové materiální způsoby výroby k dalšímu rozvíjení lidské svobody a společenské demokracie, se levicové politické strany zatím ani nepokusily navrhnout odpovídající přístupy k nové organizaci společnosti, s jejíž pomocí by bylo možno odvrátit obyvatelstvo od dluhové propasti majetkové diferenciace a vyvést je na cestu prosperity všech, kdo chtějí poctivě pracovat. Současné levicové strany tak opakují osudové pochybení někdejších komunistických stran, které pod vlivem zaostalosti země prvního dlouhodobého vítězství práce nad kapitálem industrializovaly a industrializovaly i v zemích znalostně a organizačně schopných pracovat na přípravě technologické základny nového společenského řádu.

Pokud se tedy různé občanské iniciativy stále důrazněji dožadují odstranění dnešního volebního systému, založeného na politických stranách, lze je pochopit, ale nelze s nimi souhlasit: v daném společenskoekonomickém systému by se úlohy politických stran ihned po zrušení či oslabení jejich parlamentních funkcí (zákony -- nezákony, ústava -- neústava), chopili ti, kteří vlastní největší majetky, média a mechanismy manipulace veřejného mínění. Tak by se uvolnila cesta k přímému zotročení neprivilegovaného obyvatelstva, které by moderní technologie rovněž umožnily (protože technologie samy o sobě jsou sociálně inertní, nemají sociální cíle), a ke kterému privatizační procesy kapitalistického vyvlastňování obyvatelstva objektivně směřují. V současných společenskoekonomických podmínkách je proto nutné existenci a fungování politických stran bránit.

Ale současně musíme od levicových stran požadovat zásadní "modernizaci" jejich programů. Ty by měly být odvozeny ze znalosti současných vývojových trendů společensko ekonomických podmínek života civilizačně vyspělých společností a demokraticky stanovených kultivujících humánních cílů, jichž je možno v podmínkách nových způsobů výroby dosáhnout.

A je naší občanskou povinností k modernizaci programů levicových stran také aktivně přispívat svými vlastními návrhy.

Účastníci diskusních večerů v PŠA jsou si uvedené občanské povinnosti vědomi a proto se pokusili pro potřeby programů středových a levicových politických stran vypracovat sérii námětů na opatření, jejichž realizací by měla být  zastavena devastační povodeň vyvlastňovacích privatizačních procesů,  obnoveno soukromé vlastnictví pracovních předmětů pracujících a zahájeny procesy deprivatizace veřejných statků a služeb tak, aby jim byla vrácena jejich přirozená reprodukční funkce společenské všeužitečnosti. Diskuse nad náměty pro modernizaci programů politických stran, které budou pokračovat až do konce letošního roku, se budou v PŠA dále zaměřovat na zastavení zhoubných privatizačních procesů v jednotlivých oblastech veřejných služeb a na možnosti jejich deprivatizace. Celkový soubor námětů by mohl být nabídnut zájemcům v politických stranách začátkem roku 2013, tedy s dostatečným předstihem pro (plánované) parlamentní volby. Jejich výsledky by pak měly krajům pomoci ke zlepšování životních podmínek jejich obyvatel. Pro potřebné ústavní změny bude ale zapotřebí připravit vhodnou politickou konstelaci již nadcházejícími krajskými volbami.

Programové návrhy zpracovávané v PŠA respektují poznatek, že obyvatelstvo ČR tradičně tíhne k ideálům občanské rovnosti při značné náklonnosti k soukromému majetku jakožto pojistce, umožňující živit se vlastní prací. Rozbor materiální podmíněnosti historického vývoje vlastnických forem dokazuje, že naplnění obou těchto ideálů je za současných technologických způsobů produkování užitných hodnot již reálné. Bídu, nezaměstnanost, neúctu k práci a s tím souvisící mravní úpadek plodí nadvláda motivačního principu maximalizace soukromého zisku a potlačení motivačního principu tvořivosti lidské spolupráce.

Pud sebezáchovy nás dovedl k  bodu, kdy to, co udělat můžeme, udělat musíme. Naše účast ve volbách je jen minimum, jímž můžeme zahájit cestu naší občanské angažovanosti pro uhájení svého místa pod sluncem.

Vytisknout