ANKETA:
1. 12. 2010 / Daniel Strož
Celkové zpravodajství o Evropské unii se během posledního roku v českých mediálních prostředcích přece jenom poněkud zlepšilo, ale o jednotlivých europoslancích čeští občané nevědí stále ještě skoro nic. Neznají je ani jmény. Mezi třiceti náhodně vybranými lidmi, které jsem požádal, aby mi alespoň některé z dvaadvaceti unijních parlamentních zástupců České republiky vyjmenovali, opakovala se více méně jména následujících pěti: Zuzany Roithové, Jaromíra Kohlíčka, Jiřího Maštálky, Jana Březiny a Ivo Strejčka. Další tři občas uváděná jména -- Richarda Falbra, Jana Zahradila a Miloslava Ransdorfa -- spojovali si dotazovaní spíše s různými negativními jevy.
Poněvadž mají čeští europoslanci první rok práce v Evropském parlamentu za sebou, což značí jinak první pětinu jejich mandátu, položil jsem jim 1. listopadu (s uzávěrkou k 24. 11., aby měli dostatečnou časovou rezervu) společnou otázku, znějící: Prosím, sdělte mi, co ve svém ročním europoslaneckém konání považujete za svůj největší osobní pracovní úspěch? V požadovaném termínu odpovědělo deset z nich: Jaromír Kohlíček, Jiří Havel, Zuzana Brzobohatá, Edvard Kožušník, Jiří Maštálka, Olga Sehnalová, Jan Březina, Pavel Poc, Ivo Strejček a Zuzana Roithová. Ostatních dvanáct -- a já je tu záměrně vyjmenovávám -- nepovažovalo za vhodné se ani omluvit, natož sdělit důvod neúčasti: Milan Cabrnoch, Andrea Češková, Robert Dušek, Hynek Fajmon, Richard Falbr, Miroslav Ouzký, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Libor Rouček, Evžen Tošenovský, Oldřich Vlasák a Jan Zahradil.