(Srp a) kladivo na čarodějnice

25. 1. 2010 / Martin Škabraha

Kladivo na čarodějnice je nesporně vědecké dílo, dokonce brilantní vědecké dílo, spojující postupy přírodních a sociálních věd své doby. Připadám si jako v podivuhodné časové smyčce, když v rámci soudního sporu na začátku 21. století odborník rozebírá, zda obviněná kořenářka mohla dosahovat změněných stavů vědomí a jak moc je to nebezpečné...

Hlavní efekt humanitních studií nespočívá v tom, že by se hned začalo něco dělat jinak nebo že by se něco "fyzicky" změnilo. Věci na první pohled mohou zůstat úplně stejné, všechno je jako dřív, rozdíl je ale právě v tom druhém pohledu -- humanitní studia by především měla učit jinak se na věci dívat. Je to efekt ne moc hmatatelný a špatně vykazatelný. A ještě ke všemu se ho špatně dosahuje. Třeba když se snažíme trochu jinak, než je obvyklé, podívat na vědu.

Čím dnes žije Česká republika

25. 1. 2010 / Jan Čulík

V době výročí pádu komunismu v Československu v listopadu 2009 se česká média intenzivně zabývala událostmi před dvaceti lety. Mediální oslavy "revoluce z r. 1989" šířily stereotyp "hrdinů revoluce", kteří odvážně zlikvidovali "monstrum komunismu". Tyto oslavy v médiích připomínaly ideologický a dogmatický styl politických oslav z komunistické éry.

Psáno původně anglicky pro britský časopis The Edinburgh Review.

An English version of this article is in CLICK HERE

Česká kultura v Edinburgh Review

25. 1. 2010

Věhlasný literární časopis s dlouhou tradicí Edinburgh Review (byl založen r. 1802, mezi jeho přispěvatele patřili v 19. století například Sir Walter Scott, Thomas Carlyle a William Gladstone) právě vydal české číslo, věnované české literatuře a kultuře. Obsahuje mj. ukázku z románu Sedmikostelí od Miloše Urbana, ukázku z románu Kloktat dehet od Jáchyma Topola, text Hany Sklenkové, grafická díla Michala Macků a články od Jiřího Trávníčka a Jana Čulíka. Ukázkový shrnující text od Jana Čulíka o současné české politice, literatuře a filmu, přinášíme v českém překladu ZDE. Časopis lze na internetu objednat ZDE.

Proč nemůže cizinec porozumět Čechům?

25. 1. 2010 / Fabiano Golgo

Co je podstatou pro argument, že cizinec nemůže porozumět problému se sudetskými Němci? Jak tomu může Čech porozumět lépe, když tehdy nebyl na světě? To, že je člověk místní, neznamená, že má výsadní porozumění tomu, co ani osobně nezažil. Je můj názor na Brazílii lepší než názor Josefa Mikovce, který tam žije, ale není to Brazilec? To je nesmysl.

Jedinou perspektivou navíc, kterou Čech může mít o té situaci, je pohled jeho rodičů a prarodičů, jejichž názory jsou kontaminovány jejich emocemi, jejich osobním zájmem a propagandou, jíž byli vystaveni.

Jako cizinec jsem schopen porozuměn věci do stejné míry (nebo dokonce lépe, protože jsem neutrálnější). Nejsem totiž obětí nacionalistických emocí ani se nesnažím jako místní člověk popírat chyby, které udělal "můj" národ - z prostého důvodu, že ti, kdo protestují proti cizinci, který se nás odvažuje kritizovat, v době, kterou kritizuje, nežili a nebyli tedy svědkem té éry z výsadnějího postavení, než je postavení Brita nebo Brazilce.

Zase ti Němci!

25. 1. 2010 / František Řezáč

Víte, on ten názor většiny Čechů na vinu českých Němců - "mají co chtěli, domů do říše, atd." není výsledkem nějaké četby těch či oněch historiků a ani nynější ani případná další "revize" na tom nic nezmění.

Je to spíš jakési kmenové vyprávění a jakýsi živočišný odpor vůči jakýmkoli Němcům a němectví, daný skutečnou, ne psanou, staletou zkušeností soužití a nesoužití.

Já byl v listopadu v Aquaparku ve Františkových Lázních a ten den se čekal miliontý návštěvník. No, kdo to asi byl - Němec, když jich tam chodí násobně víc, než místních Čechů. Já to čekal z prostého matematického důvodu a plaval jsem si za svým. Dáma, s níž jsem tam byl, je inteligentní a zkušená a ona to hned, jako mnoho dalších, s nimiž jsem o tom mluvil, pochopila jako diskriminaci Čechů: zase ti Němci...

Takže bych to viděl asi tak, že až se příštích několik generací Čechů přesvědčí, že jsou Němci prima, že se nikam necpou, že jsou na nás hodný a že jsou plachý a tichý (to nejsou proboha moje měřítka!), možná se to změní. A že nebude ani třeba přepisovat dějepis.

Automatické války:

Věk robota zabijáka už není fantazií

22. 1. 2010

Žijeme ve světě tak převratných technologických změn, že si nikdo řádně neuvědomil, že za posledních pět let přešel pojem robota-vojáka z pláten kin do reality, píše v deníku Independent Johann Hari. Soudě podle toho, jak rychle se užívání robotů ve válkách šíří, války vedené pomocí robotů budou v 21. století dominantní metodou válčení.

Čeká finanční trhy déjà vu?

25. 1. 2010 / Miroslav Uhlíř

Dřívější časté optimistické prognózy o blízkém obratu k lepšímu a brzkém ukončení krize jakoby ustávaly. Naproti tomu se objevují varování před druhou vlnou krize. V bankovní sféře sousedního Německa, jehož ekonomika má na Českou republiku nemalý vliv, se již otevřeně počítá s dalším trváním krize, postihující i ty banky, které dosud obstály. O prohlubující se insolvenci v Německu psaly i BL.

Utajené 'Super-Cookie' ve vašem počítači

25. 1. 2010

Téměř s naprostou jistotou si troufám tvrdit, že nemáte žádné tušení o tom, že ve vašem počítači se kdesi ukrývá nová generace 'Super-Cookie', které se k vám dostaly zcela nenápadně a tajně prostřednictvím tolik užívaného a vychvalovaného Adobe Flash Playeru, píše na webu iDnes bloger Jan Bílek. A má pravdu... Určitě se vám vyplatí si text přečíst, zkontrolovat nastavení bezpečnostních oprávnění Adobe Flash Playeru ve vašem webovém prohlížeči a přemýšlet nad tím, kde končí marketingem vynucovaný dataminning a kde začíná špionáž. │ŠOK

Britské univerzity budou dlouhá léta trpět chronickým podfinancováním

25. 1. 2010

Poté, co britská vláda snížila rozpočet univerzit o 915 milionů liber, budou se muset britské univerzity po mnoho let potýkat s radoikálně sníženým státním financováním, varoval náměstek ministra školství a podnikání pro vysoké školy David Lammy. Doporučil, aby univerzity hledaly nové finanční zdroje v průmyslu a v zahraničí. Britské univerzity už plánují radikálně seškrtat počty studentů, které od podzimu r. 2010 přijmou ke studiu. Vláda zatím nechce povolit zvýšení univerzitního školného, které dosahuje v Anglii 3250 liber ročně. Ve Skotsku dosud studují studenti na univerzitách v pregraduálním studiu zadarmo.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Militarizace Haiti stojí další lidské životy

25. 1. 2010 / Daniel Veselý

Nečiním tak z potlačovaného cynismu nebo škodolibosti, ale články a příspěvky světových a českých sdělovacích prostředků o záchranných akcích na Haiti a humanitární intervenci Spojených států mi nedávají na výběr. Průměrný mediální příjemce se mohl dozvědět, že Spojené státy se ujaly řízení distribuce mezinárodní pomoci; to vše doprovázejí obrazové i filmové snímky. Média také přišla se senzačními informacemi o nebezpečných zónách nikoho, stavění protestních hradeb z mrtvých těl, rabování lidí ozbrojených mačetami - a vůbec podobného deviantního chování, jež je přece tolik příznačné pro nižší rasu.

Tajný stisk ruky

25. 1. 2010 / John Michael Greer

Příslušnost ke skupině, která náležela k proskribovanému politickému hnutí, nebo z toho byla aspoň obviňována, měla až příliš často vážné sociální, ekonomické a právní důsledky, a víření americké kulturní politiky přitom neumožňovalo definovat nějakou oblast coby bezpečnou... Nicméně hlavní faktor byl dost jednoduchý; bratrstva vymizela, protože většina Američanů je již nepotřebovala, a nebyla ochotna platit náklady na jejich udržení.

KD│ Minulý příspěvek o ceně za udržení společenství vyvolal zajímavé simulakrum společenství v jednom zákoutí blogosféry věnovaném ropnému zlomu, když se Sharon Astyková, Rob Hopkins a Dmitrij Orlov zapojili do rozpravy a odpověděli příspěvky na vlastních blozích. Nebylo to zrovna žádné neúnosné překvapení; role společenství v deidustriálním světě blízké budoucnosti představovalo žhavé téma vlastně ještě předtím, než komunita vznikla, a velké procento příspěvků sytících neobvykle silný proud komentářů se týkalo právě tohoto zmateného a sporného tématu.

Proč kritiku zlehčovat jako osobní útok?

25. 1. 2010 / Milan Sova

Když sedávám po hospodách, pane Dolejší, a slýchávám názory dělníků, že se bojí (docela konkrétně o práci) a že "ta demokracie po dvaceti letech stojí za..." tak jejich obavy chápu, vstřebávám je do své mysli, ale snažím se argumentovat, že hlavním důvodem je selhávání levicových stran. Většinou je o tom vůbec nemusím přesvědčovat. Když přijdu občas k počítači a přečtu si článek vysokoškolského pamětníka událostí z roku 1989, že se obává mladé redaktorce studentských novin přidat ke svým vzpomínkám a názorům své jméno -- tak z toho jsem opravdu, ale opravdu zmaten. Nehodlal jsem ale vůbec osobně útočit zrovna na tohoto autora, ale pouze na tento postoj (a myslím že vcelku slušně).

O knize Heimannové diskutujme věcně

25. 1. 2010 / Adam Votruba

Přečetl jsem si článek Jana Čulíka s názvem "Pozor, abychom nepořádali nepříčetné nacionalistické hony na čarodějnice". Do jisté míry bych mohl souhlasit s tvrzením Dariny Martykánové, že pravdu mají Hahnová i Čulík. Platí to možná o pohledu na české dějiny. Co mě ovšem zaráží je útočnost Čulíkova článku, který je z tohoto důvodu mnohem méně věcný než recenze Evy Hahnové v Lidových novinách. Konstatuji, že Hahnová rozhodně "nedští síru" a její recenze není "nepříčetná". Podobné výrazy sluší davovým řečníkům snažícím se nepřítele zostudit za každou cenu.

Znovu: není možno publikovat nepodložené spekulace

25. 1. 2010 / Jan Čulík

Nemohu souhlasit s názorem, že recenze Evy Hahnové, vydaná v sobotu v Lidových novinách, je věcná. Překvapuje mě, jak nízká má měřítka Adam Votruba. Zásadně není možno dělat to, co dělá paní Hahnové v recenzi v Lidovkách systematicky. Nesmí to dělat ani novinář, natož historik! Není možné spekulovat o věcech, o nichž nemám důkazy. Co je to za úroveň vytvářet insinuace, které se téměř rovnají - žalovatelnému - tvrzení, že autorka je snad nacistka! Když něco nevím, tak o tom nepíšu. Je mi líto, ale dělat cokoliv jiného je podlé a neetické.

Profesionální historik by měl vědět, že bez důkazů se v tisku spekulovat o něčem, co nevím, prostě nesmí.

Kromě toho, že je to neetické, je to také škodlivé pro celou diskusi: protože se v řečech o něčem, co v dané publikaci prostě není, rychle vzdálíme to horečnatého světa nerealistických vizí.

Co se týče tvrzení, že byl Masaryk převlékač kabátů, vřele doporučuji panu Votrubovi knížku Andrey Orzoffové, The Battle for the Castle: The Myth of Czechoslovakia in Europe 1914-1948 (Bitva o Hrad. Mýtus Československa v Evropě 1914-1948), (Oxford University Press, 2009), která to dokladuje na prostoru téměř 300 stran.

Proč "selhalo" právě Československo - s menšinami zacházející přinejhorším podle tehdejších evropských zvyklostí?

25. 1. 2010

Zaznamenal jsem, že se na stránkách Britských listů opět rozproudila debata ohledně publikace Mary Heimannové "Československo, stát který selhal". Přečetl jsem si Vaše články i články Vašich oponentů a musím konstatovat, že mi chybí zodpovězení jedné zásadní otázky. Vy ve svých článcích operujete s tvrzením, že Československo zacházelo se svými nečeskými občany špatně a upíralo jim jejich národnostní práva. Obávám se, že takové tvrzení nelze ve světle konkrétních faktů považovat za definitivní a směrodatné. Spíš by mělo implikovat otázku, proč by měla být první československá republika charakterizována jako stát, jež selhal v důsledku své šovinistické vnitřní politiky, když v tehdejší Evropě byly všeho všudy dva nebo tři státy, jejichž národnostní politika byla liberálnější, než ta československá. A rozhodně mezi ně nepatřil žádný z našich tehdejších sousedů a dokonce ani Francie a Británie, jejichž vlády byly údajně tak rozhořčené z "útisku" československých Němců, Maďarů a Poláků. Jistě, v tehdejší Evropě řada států uplatňovala politiku národního útlaku a diskriminace menšin, napsal Miloš Neumann.

O strachu

25. 1. 2010

Dovoluji si k článku Milana Valacha jako zaměstnavatel poznamenat to podstatné, co nikdo nechce slyšet. Právo na práci je termín, který také někomu zavání komunismem, jinému nesvobodou, jinému naskakují puchýře již při jeho vyřčení. Při tom je to klíč k sociální spravedlnosti, na kterou se v kapitalismu kašle. K té skutečné. Ta není jen gestem jako podpora, co mění smysl života ve vegetování. Systém musí být nastaven tak, aby se nemrhalo lidským potenciálem, aby lidé žili pro nějaké cíle, aby finance co nejpřímější cestou putovaly od podnikajících k pracujícím na veřejně prospěšných projektech. Hodnotou a posunem vpřed nejsou jen hromady zboží, které továrny vychrlí, napsal Petr Witz.

O anglosaském provincialismu, české minulosti a jedné nové knize ze Skotska

23. 1. 2010 / Eva Hahnová

Míly pane Čulíku,

je mi líto, že Vás moje dnešní recenze v LN rozhořčila. Možná, že jde i o mnohé nedorozumění, protože novinové články nedopřejí prostoru pro důkladnější argumentaci. Toho jsem si byla vědoma, a napsala proto zároveň i obsáhlejší stať, kterou jsem Vám chtěla poslat spolu s recenzí v LN s nabídkou k uveřejnění v Britských listech.

Těch si cením v neposlední řadě právě za to, že dávají prostor intelektuálně otevřeným a důkladným debatám, a proto Vám stať v naději, že přispěje k další diskusi, posílám. Jistě v ní čtenář nalezne i nejedno vysvětlení oněch aspektů, které jste dnes na mé recenzi kritizoval.

S pozdravem,

Eva Hahnová

Diskutujme o závažných skutečnostech

23. 1. 2010 / Jan Čulík

Chtěl bych upozornit, že kniha Mary Heimannové o Československu není v poslední době jedinou, která se kriticky zabývá různými aspekty československé historie. Daleko razantně kritičtějšími jsou například tyto publikace velmi renomovaných anglosaských univerzitních nakladatelství. Je to protičeské spiknutí?:

Andrea ORZOFF, The Battle for the Castle: The Myth of Czechoslovakia in Europe 1914-1948 (Bitva o Hrad. Mýtus Československa v Evropě 1914-1948), (Oxford University Press, 2009), pp. 286 + xi

Chad BRYANT, Prague in Black: Nazi Rule and Czech Nationalism (Praha v černém: vláda nacismu a český nacionalismus) (Harvard University Press, 2007), pp. 378 + xii

Melissa FEINBERG, Elusive Equality: Gender, Citizenship and the Limits of Democracy in Czechoslovakia, 1918-1950 (Unikající rovnost: Pohlaví, občanství a limity demokracie v Československu 1918-1950) (University of Pittsburgh Press, 2006), pp. 275 + viii

Eagle GLASSHEIM, Noble Nationalists: The Transformation of the Bohemian Aristocracy (Vznešení nacionalisté: Proměna aristokracie v Čechách) (Harvard University Press, 2005), pp. 299 + viii

Benjamin FROMMER, National Cleansing: Retribution against Nazi Collaborators in Postwar Czechoslovakia (Národní očišťování: Retribuce proti nacistickým kolaborantům v poválečném Československu) (Cambridge University Press, 2005), pp. 387 + xv

Bradley ABRAMS, The Struggle for the Soul of the Nation: Czech Culture and the Rise of Communism (Boj o duši národa: Česká kultura a vzestup komunismu) (Rowman & Littlefield, 2005)

Vidíme, že bude nutné podrobně v BL recenzovat i ty.

Velmi oceňuji, že Eva Hahnová poskytla Britským listům k zveřejnění rozsáhlejší polemický příspěvek k studii Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal, který vysvětluje její argumentaci seriozněji než v Lidových novinách zveřejněný neprofesionální text.

Hlavním problémem recenze Evy Hahnové zveřejněné v Lidových novinách je, že namísto citací z recenzované knihy recenzentka píše, co si ona myslí, že určité pasáže v knize znamenají: prostě bojuje s větrnými mlýny, které si sama postavila a které v knize nejsou. Recenzent nemůže psát o tom, co autor zamýšlel, pokud to v té knize není: nevidí autorovi do mozku.

V článku Evy Hahnové, otištěném v Lidových novinách, jsou naprosto nepřijatelné takovéto formulace:

Oldenburg - Glasgow - Praha

24. 1. 2010 / Karel Dolejší

Po přečtení reakce Jana Čulíka na rozsáhlý článek Evy Hahnové jsem nabyl dojmu, že asi opravdu sejde na tom, na které straně Německa se recipient nachází; nebo že by to bylo způsobeno převládajícím arktickým prouděním? Z Glasgowa se totiž kritika Hahnové na adresu Heimannové jeví býti soupisem pravopisných a faktografických chyb týkajících se československých dějin, dále abstraktní připomínkou toho, že historická témata je nutno pojednávati v kontextu, a směšného obvinění, že kniha Heimannové opakuje nacistickou a sudetoněmeckou propagandu. Z Prahy se naopak zdá, že Hahnová si všímala faktografických nedostatků knihy především v jakémsi předpolí významné námitky, že Heimannová nerozumí německým a sudetoněmeckým dějinám; zmínka o historickém kontextu je učiněna až v této souvislosti, tzn. jde o to, zda je vůbec možno pojednat historii nějakého sporu při neznalosti aktivit a názorů jedné ze sporných stran; a konečně jsem našel v článku Evy Hahnové zmínku o aktuálním anglosaském historickém revizionismu ve vztahu k dějinám druhé světové války, který je jednak módní a komerčně motivovanou záležitostí, jednak i záležitostí potenciálně politicky škodlivou - protože ten, kdo jednostranně pojatými publikacemi formuje názory velmi úzké skupiny anglosaských expertů na tzv. Východní Evropu, se politické odpovědnosti za svou práci prostě nemůže vyhnout.

Opět nepodložený předpoklad

24. 1. 2010 / Jan Čulík

Kde jsou důkazy k tomu, že Heimannová nerozumí německým a sudetoněmeckým dějinám? Vždyť může přece existovat tisíc důvodů, proč se v knize o Československu Heimannová nezabývá německými a sudetoněmeckými dějinami. Měli bychom se skutečně přidržovat faktů. Jinak totiž propadneme divokým spekulacím.

Plodné samozřejmě je poukazovat na to, že, jak zdůrazňuje Eva Hahnová i Karel Dolejší, historie Československa se nedá napsat bez historie Německa a sudetských Němců v Čechách; nebo obecněji: historie jedné etnické komunity uvnitř nějakého státu se nedá napsat bez paralelní historie ostatních komunit.

Není však možné "lézt druhým lidem do mozku" a představovat si, co si asi myslí, jaká je jejich motivace a co vědí či nevědí. Je přece velmi pravděpodobné, že má např. Heimannová dějiny sudetských Němců a Německa velmi dobře nastudované, podobně jako historii Rusínů a jiných menšin, a že se jí podrobně v knize nevěnuje třeba proto, že je jinde zmapovaná dostatečně.

Aby bylo jasno: nejde mi v této poznámce o téma kritiky, ale o způsob jejího vedení na základě nepodložených předpokladů. Tak se skutečně nedá diskutovat.

Mimochodem, to, co mně přijde na celé věci nejzajímavější, je právě ona zarytá neslučitelnost dvou úplně odlišných diskursů. Stojím přes třicet let na rozhraní dvou kultur, anglosaské a české. Často doslova "rostu" z úsudků a postojů Britů či Američanů a snažím se pochopit, co je jejich motivací. Jindy mám tentýž pocit z postojů některých Čechů. Strašně důležité je ale pokusit se vstoupit do bot druhé osoby nedémonizovat "jinakost" a pokusit se porozumět, proč má ten "podivný" názor, co se tím snaží sdělit, a jestli by se tím třeba neoživil i náš vlastní pohled na věci.

Nemůže být skutečně například pravda, že československá státní správa mohla být vůči menšinám v Československé republice tolerantnější navzdory tomu, že se německá menšina chovala apriorně nepřátelsky?

Češi se bojí myslet nezávisle

24. 1. 2010 / Boris Cvek

Četl jsem taky recenzi paní Hahnové na kontroverzní knihu M. Heimannové (v dnešních Lidovkách) a vůbec mne nepřekvapila. Kamarád mi posílal ještě odkaz na recenzi v Respektu, jež také splňuje prosté setrvání u samozřejmých národních postojů, které musí být přece pravdivé...

Bohužel, Češi se bojí myslet nezávisle a kriticky nad svou historií. Hledají zoufale korektní vztah ke svým ikonám, bojí se jim ublížit, odmítají různé nepřesnosti a zaujatosti, byť sami jsou nepřesní a zaujatí. Češi mají pocit, že jim stále někdo ubližuje a chce ublížit.

Pravdu mají Hahnová i Čulík

24. 1. 2010 / Darina Martykánová

Velice zajímavá debata o knize Mary Heimannové. Bohužel nemohu do debaty přispět, z časových důvodů. Každopádně si myslím, že v mnohem máte pravdu Vy a zároveň paní Hahnová. Vy ve svém důrazu na konstruovanou identitu, na "tekutost", "proměnlivost" a pluralitu identit v období 1840-1920. Skutečně nebylo nic rozhodnuto, pokud jde o existenci a koexistenci národů ve středoevropském prostoru.

Sprosťárna nejvyššího kalibru

23. 1. 2010 / Michal Hašek

Včerejší "vyhazov" děkana lékařské fakulty MU Brno, předního českého onkologa prof. Jana Žaloudíka pro "nadbytečnost" z Masarykova onkologického ústavu, který více než 20 let pomáhal budovat a vést, je sprosťárna nejvyššího kalibru. Její vykonavatel, nynější ředitel MOÚ prof. Vorlíček, tím ztratil lidský i morální kredit, i když dle mého názoru jednal pod tlakem exponentů ODS, kteří jej bez výběrového řízení do čela MOÚ v létě 2008 dosadili, tedy dua Julínek - Šnajdr.

Pozor, abychom nepořádali nepříčetné nacionalistické hony na čarodějnice

23. 1. 2010 / Jan Čulík

Lidové noviny vydaly drsně aktivisticky nacionalistickou reakci na knížku Mary Heimannové Czechoslovakia: The State that Failed. Vyznívá paradoxně jako silná obhajoba knížky Heimannové, protože je tato recenze hodně přesvědčivým praktickým důkazem teze Heimannové, jak škodlivý je nacionalismus.

Vždycky jsem považoval historičku Evu Hahnovou, autorku tohoto vypjatě nacionalistického výšlehu, za autorku rozumnou a objektivní. Tímto způsobem psaní se však neobyčejně shodila. Vypjatá zášť nemůže nikdy vést recenzenta k zavírání očí před fakty, ani k výsměšné, neodůvodněné nadřazenosti, ani k vytváření konspirační teorií ("Komu to slouží?")

Steven J. Zaloga: Red Thrust: Attack on the Central Front, Soviet Tactics and Capabilities in the 1990s

Red Thrust

Proč by Sovětský svaz prohrál III. světovou válku

22. 1. 2010 / Lukáš Visingr

Steven J. Zaloga: Red Thrust: Attack on the Central Front, Soviet Tactics and Capabilities in the 1990s. Presidio Press, California, USA, 1989 ISBN: 0891413456

Knih, jež popisují hypotetický průběh války mezi NATO a Varšavskou smlouvou, vzniklo už poměrně hodně. K nejznámějším a nejpropracovanějším patří Rudá bouře od Toma Clancyho a Larryho Bonda a Třetí světová válka od Johna Hacketta (a rovněž do jejího rámce zasazený Tým Yankee od Harolda Coylea). Tyto knihy vesměs představují techno-thrillery, tj. moderní obdobu válečných románů. Do jiné skupiny náleží kniha Red Thrust, jejímž autorem je Steven Zaloga, jeden z nejlepších západních odborníků na „východní“ zbraně. Tato publikace však ze schématu jeho obvyklé tvorby trochu vybočuje, jelikož se nejedná jen o popis techniky, ale o snahu zachytit armádu Sovětského svazu jako celek.

Proč obnovení strachu?

22. 1. 2010 / Milan Sova

Pane PhDr. Valachu: nebojte se a bojujte za své názory. Když píšete články, napište pravdivě: Já se zase bojím. Nevím sice, proč jako pamětník určitých událostí potřebujete zůstávat v anonymitě, ale neschovávejte se za plurál a nemluvte za ostatní, nejednejte jako "bezprávný otrok" - jste přece svobodný občan. Už jste se představil v Britských listech, vyučujete mladou generaci na Masarykově univerzitě v Brně. To spíš já mám obavy, jak jste asi přispěl do vize rozvoje do roku 2025. Myslím si totiž, že potřebujeme zcela jinou levici.

Proč osobní útok?

23. 1. 2010 / Karel Dolejší

Milan Sova začíná svůj polemický článek slovy:

Pane PhDr. Valachu: nebojte se a bojujte za své názory. Když píšete články, napište pravdivě: Já se zase bojím. Nevím sice, proč jako pamětník určitých událostí potřebujete zůstávat v anonymitě, ale neschovávejte se za plurál a nemluvte za ostatní, nejednejte jako "bezprávný otrok" - jste přece svobodný občan. Už jste se představil v Britských listech, vyučujete mladou generaci na Masarykově univerzitě v Brně. To spíš já mám obavy, jak jste asi přispěl do vize rozvoje do roku 2025. Myslím si totiž, že potřebujeme zcela jinou levici.

Takové předhůzky by se daly označit za poněkud zmatené, kdyby ovšem nebyly zcela absurdní. Byl jsem svědkem toho, jak se Valach zúčastnil veřejných akcí, při nichž musel projevit i nemalou fyzickou odvahu, protože při nich došlo k napadení agresívními útočníky; na jaře 2003, kdy se to ještě vůbec nenosilo, organizoval v Brně demonstraci proti americké invazi do Iráku, atd.

Nemocnice v Lounech končí v agónii

22. 1. 2010 / Jan Vnouček

Co nás mohlo potkat, kdyby se bývalému ministru zdravotnictví Julínkovi z ODS podařilo dovést svou zdravotnickou reformu až k hořkým koncům a přeměnit většinu českých nemocnic na akciové společnosti, ukazuje současný případ z Loun. 1. února 2010 se v tamější soukromé nemocnici zavírají poslední dvě ještě fungující lůžková oddělení, včetně pohotovosti, rentgenu a ARO. V provozu by mělo zůstat jen oddělení následné péče.

Ukrajina: Mají pravdu evropští politici, nebo čeští "novináři"?

22. 1. 2010 / Štěpán Kotrba

Pozorovatelé poznamenávají, že volby ukázaly dodržování občanských a politických práv, a nabídly voličům skutečnou možnost volby mezi kandidáty zastupující různé politické názory. Kandidáti vedli kampaň svobodně, předvolební období bylo obecně klidné a spořádané. Pluralitní média nabídla voličům různé informace o kandidátech, i když zpravodajství elektronických médií byla často ovlivněna kandidáty. Hlasování a sčítání v den voleb bylo evropskými pozorovateli hodnoceno převážně pozitivně.

Na tomto hodnocení se - na rozdíl od českých médií - shodli poslanci zemí EU v několika meziparlamentních evropských institucích. Redaktorka Sodomková v MfD, zpravodajové LN i v zahraničním oddělení Práva tvrdí, že na Ukrajině došlo k velkému narušení voleb.

Když Čína vládne světu V.

22. 1. 2010

KD│ Přinášíme poslední část rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového globálního řádu). První část věnovanou postavení země v mezinárodním prostoru jsme zveřejnili ZDE, druhou o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE, třetí na téma zvládání politických změn ZDE a čtvrtou zabývající se otázkou individualismu v Číně ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.

Robert Scheer: Právě teď máme s Čínou prapodivné vztahy. Tihle komouši, žlutá banda, rudí mravenci, jsou v některých ohledech lepší v kapitalismu než my, určitě v kapitalistických financích. V době, kdy se naše hospodářství potácí, vypadá to, že se zvedají z recese, kterou jsme vytvořili, mnohem rychleji než my. A to je znepokojující, zejména pro americké fanatiky volného trhu - pro Alana Greenspana a školu Ayn Randové - kteří si nejen myslí, že volný trh je nejefektivnějším systémem, ale také že dává vzniknou dobrým životním hodnotám. Takže jak vlastně tuto diskusi uzavřít, jak nás to ovlivňuje? Ponesou dál náš dluh? Využívají v našem hospodářství neférové výhody? Je kurs čínské měny (žen-min-pi) k dolaru falešný? Podniknou na nás vojenský útok? Jaká je Vaše prognóza ohledně dopadů této velké změny, k níž v příštích dekádách v Číně dojde? Jak to ovlivní lidi ve Spojených státech?
Martin Jacques: Myslím, že jistým způsobem bude přesun moci... v jistých ohledech bude rapidní a v jiných dost pomalý a bude se protahovat. Protože vzestup Číny bude nakonec vznikem největší ekonomiky světa - ale ve srovnání se Spojenými státu půjde stále o chudou zemi.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2009

9. 1. 2010

V prosinci 2009 přispělo finančně na Britské listy 203 osob celkovou částkou 67 486.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 11. 2009 částku 147 734.43 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a

Mary Heimannová: Československo: Stát, který selhal. Recenze a diskuse | Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | "Antigerontismus" - staří lidé v české společnosti | Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | Afrika - bohem i lidmi zapomenutý světadíl | Venezuela | Zdravotnictví a reformy | Čína | Karl Marx | Zelení | Genderová nerovnost ve společnosti | Školství | Globalizace | Evropská unie | Svoboda slova | Sdělovací prostředky | Útok na USA, Afghánistán, Irák