23. 5. 2009 / Karel Dolejší
Jednoho muže z Augsburgu odvezli do augsburgského ústavu pro choromyslné jen proto, že celý život při každé příležitosti tvrdil, že Goethova poslední slova byla mehr nicht! a nikoli mehr Licht! což šlo všem, kdo s ním přicházeli do styku, časem už tak na nervy, že se spojili, aby dosáhli převozu svým tvrzením tak nešťastně posedlého Augsburčana do blázince. Šest lékařů se prý zdráhalo vydat příslušný příkaz, zatímco sedmý o jeho převozu do ústavu rozhodl okamžitě. Tento lékař, jak jsem se dočetl ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, byl za své rozhodnutí vyznamenán Goethovou plaketou města Frankfurtu.
Thomas Bernhard: Tvrzení. In: Imitátor hlasů. Prostor, Praha 2002. S. 50. Překlad Radovan Charvát.
Nebyl jsem u Goethova úmrtního lože. Takže netuším, zda básník v poslední hodince vůbec chtěl či stihl něco říci, nebo jen tiše skonal a my jsme ve skutečnosti obětí legendy. Ke sporu o obsah jeho údajné poslední věty se nemohu vyjádřit, neb mi k tomu chybějí insiderské informace; myslím však, že zavřít jednu stranu sporu o výrok, o němž vlastně nevíme, zda vůbec zazněl, do ústavu, by nepředstavovalo úplně nejpřiměřenější reakci.
Jeden ze starých přátel mi právě přeposlal dopis bývalého šéfredaktora Literárních novin Jakuba Patočky adresovaný Lubomíru Zaorálkovi a doprovázený úpěnlivou žádostí o jeho šíření. Patočka v něm předkládá svou verzi událostí v redakci poté, co list na krátkou dobu koupila ČSSD, aby jej vzápětí prodala bývalému majiteli Hospodářských novin Miroslavu Pavlovi. Text dopisu se odvolává na insiderské informace, které ani já, ani nikdo jiný z jeho čtenářů nedokáže ověřit - pokud chce zaujmout jednoznačné stanovisko, může pouze věřit, a to buď Jakubu Patočkovi, nebo Zbyňku Fialovi; buď v Losnu, nebo v Mažňáka. V podobných situacích rozhoduje osobní charisma a náklonnost - a proto v nich Patočka v minulosti mezi svými příznivci zpravidla slavil úspěchy.