Proč?

Tomáš Pecina vyjádřil letos na podzim symbolicky podporu Janu Kopalovi, představiteli pravicového Národně sociálního bloku, proti němuž bylo v ČR zahájeno trestní stíhání za vyjádření názoru. Pecina Kopala podpořil ne proto, že by s ním souhlasil, ale ve veřejném zájmu, v zájmu ohrožené svobody projevu v České republice.

Jan Kopal se 15. září 2001 vyslovil na jedné veřejné demonstraci, že útoky proti Spojeným státům z 11. září Americe "patřily", mj. prý i proto, že organizuje teroristické akce v mnoha zemích světa. Kopal vyjádřil možná neuměle názory, které se běžně ventilují v mnoha zemích světa, včetně Spojených států (kde něco podobného publikovala např. v časopise New Yorker spisovatelka Susan Sontagová, která - stejně jako mnoho jiných pozorovatelů a komentátorů po celém světě - argumentovala, že by se Spojené státy měly zamyslet nad tím, co motivovalo útoky z 11. září a předcházet jim odstraňováním rozporů mezi Amerikou a třetím světem).

Otevřenou mezinárodní diskusi česká média zamlčují

Je totiž nesporné, že Spojené státy sice pěstují demokracii na svém vlastním území, avšak tam, kde je to pro ně podnikatelsky, vojensky a politicky výhodné, neváhají podporovat na úkor místních lidí diktátorské režimy, které často udržují místní obyvatelstvo v chudobě a v otroctví. To pak budí vůči Spojeným státům nenávist a vyvolává činnost nejrůznějších extremistů. Kopal neřekl zas nic tak světoborného. Jeho kritika Spojených států, u něho jistě neuměle motivovaná hlavně odporem k tomu, že většinové české sdělovací prostředky, zejména televize, lezou od 11. září neuvěřitelným způsobem americké vládě kamsi, je běžně publikována v autoritativních a seriózních sdělovacích prostředcích v řadě zemí světa. Jiná věc je, že české sdělovací prostředky tuto mezinárodní diskusi potlačují, anebo se tváří, že neexistuje.

Televize BBC například vysílala v neděli 2. prosince na svém hlavním, silně sledovaném prvním programu v prestižním publicistickém pořadu Panoráma dramatický dokumentární film, jménem Deep Down and Dirty (Hluboko a špinavě) o tom, jak americká CIA platila z kapes amerických daňových poplatníků v rozvojových zemích zejména v Jižní Americe mučitele a vrahy. BBC nastolila otázku: smějí státní úředníci zaměstnávaní tajnými službami, získávat pro stát exkluzivní informace, i když za to v jiných zemích světa zaplatí životem nevinní lidé? Je přípustné, aby byly nevinné životy občanů jednoho státu chráněny tím, že v jiném státě budou muset jiní nevinní lidé umřít? Český překlad tohoto pořadu jsme publikovali ve veřejném zájmu v internetových Britských listech - veřejnoprávní Česká televize, která právě touto dobou před rokem bojovala za údajnou svobodu projevu (ve skutečnosti za prebendy svých zaměstnanců a za neprůhlednost rozdělování vybraných koncesionářských poplatků) tento zásadní dokumentárním film z BBC nejenže nepřevzala, ale o jeho zjištěních vůbec neinformovala. Stejně pominula ČT i nedávné zjištění jiného publicistického pořadu televize BBC, Newsnight, o tom, že americký prezident George W. Bush měl společné podnikatelské zájmy s rodinou Usamy bin Ladina, a proto měla CIA do 11. září zákaz tuto rodinu vyšetřovat. (Český překlad i tohoto závažného pořadu najdete také v Britských listech - nečekejte, že ho od BBC převezme ČT! Tu mají čeští televizní koncesionáři právo jen platit: o tom, jaké informace vám ČT potlačí, rozhodnou její zaměstnanci, kteří se nikomu nezodpovídají.) Srovnávali-jsme během letošní podzimní "války proti terorismu" způsob, jak o ní informovaly české a britské televize - pro české televize bylo toto srovnání zdrcující. České televize nekriticky šířily propagandu Pentagonu. Novinář, hodný té charakteristiky, však nikdy nemůže propadnout lichocení mocným. Musí vždycky stát na straně slabých a utlačovaných. Musí být vždycky nezávislým korektivem moci politiků.

Britský list Guardian nedávno přinesl informace o výcvikovém středisku, které poskytuje ve Spojených státech výcvik teroristům ve autoritářských režimech, spřátelených s Amerikou, středisko se jmenuje Western Hemisphere Institute for Security Operation (WHISC), je v městě Fort Benning v Georgii a financuje ho vláda prezidenta Bushe. Celá řada světových sdělovacích prostředků se zabývala nedávným masakrem několika set zajatců z Talibánu v pevnosti nedaleko afghánského města Mazar-i-Sharif. Nevšiml jsem si, že by česká média publikovala podrobnější informace, jimiž se podrobně zabývaly světové sdělovací prostředky, že někteří zajatci v této pevnosti byly usmrceni, přestože měli ruce svázané za zády. Ani jsem nenašel v českých sdělovacích prostředcích, že vyšetření tohoto masakru, na němž se podílely britské a americké speciální jednotky a americká bombardovací letadla, požaduje mezinárodní organizace na obranu lidských práv Amnesty International a komisařka OSN pro lidská práva Mary Robinsonová.

Způsob, jímž informuje o "válce proti terorismu" od 11. září většina českých sdělovacích prostředků, je hrubě propagandistická - jakoby se domnívaly, že je jejich povinnost úslužně pochlebovat mocným - kdysi Sovětskému svazu, nyní Spojeným státům. Snad není tedy divu, že propaganda českých médií vyvolává v lidech někdy i neumělou protireakci jako u extremistů typu Jana Kopala. Situace je však vážná: tím, že česká média potlačují veřejnou diskusi o závažných mezinárodních otázkách a tváří se většinou, jako by existoval pouze jediný "správný" názor, poškozují demokracii: odnaučují totiž lidi, že životně důležitou podstatou demokracie je otevřená, racionální kritická diskuse, padni komu padni. A v takové diskusi se nikdo nesmí bát vyjádřit svůj názor.

V demokracii musí občan mít právo vyjadřovat i hnusné názory

Ať už byly výroky Jana Kopala na veřejné demonstraci v některých ohledech jakkoliv chaotické, neinformované či dokonce hloupé, je absolutně jasné, že v demokracii musí existovat právo vyjadřovat i nekonvenční, kontroverzní, ano, i "hnusné" názory. (Právě o tom byl závažný film Miloše Formana o Larry Flyntovi, pamatujete?) Zkouškou demokracie totiž není, že máme jen právo opakovat, co říká každý. Zkouškou životnosti demokracie je to, zda společnost snese netypické, nekonvenční, "kontroverzní" názory a zda je schopna o nich diskutovat a zaujmout k nim stanovisko. Demokracie je svou podstatou založena na principu zpochybňování establishmentu, podvracení konvenčních myšlenek. Právě podvracení konvenčních myšlenek je jedinou cestou k pokroku. Kritizované a podvracené musejí být ve veřejné diskusi přirozeně i ony hnusné názory. Všechno, co je veřejně vyřčeno, se stává v demokracii předmětem zkoumání a kritické diskuse. Nikoliv však trestního stíhání!

Zralé demokracie dobře vědí, že nemají-li ustrnout mimo kontakt s realitou, konvenční, establishmentové vnímání světa musí být neustále podvraceno. Lidská schopnost vnímat svět je totiž nedokonalá: k pravdě aproximujeme jen neustálou metodou pokusu a omylu: k tomu potřebujeme otevřenou, ostře kritickou diskusi. Právě v takové racionální diskusi musí společnost rozhodnout, zda jsou vyjádřené názory správné nebo chybné. Nesmí je kriminalizovat. Dokud neproběhla veřejná diskuse, není nikdy jasné, zda jsou vyjádřené názory "správné" či "nesprávné" - a i poté, co společnost dospěla v dané věci k určitému konsensu, musejí být všechny otázky neustále otevřené - právo zpochybňovat "zavedené" názory musí mít neustále každý.

Policisté vědí, že Pecina vystoupil na obranu svobody slova

Skutečně obscénní je na obvinění Tomáše Peciny ta skutečnost, že policejní pracovníci, kteří proti němu zahájili trestní stíhání, museli dobře vědět, že Pecina neschvaluje usmrcení nevinných lidí ve Světovém obchodním centru v New Yorku dne 11. září, avšak že učinil ve veřejném zájmu, ve prospěch všech českých občanů, zásadní svobodné gesto. Protestoval proti nepřípustnému omezení demokratických svobod. Právě za toto odvážné gesto na obranu demokracie je Pecina šikanován a trestán. Že to policisté věděli, se ukázalo při Pecinově zatýkání. "Víte, za co vás zatýkáme," zeptal se Tomáše Peciny ho ve čtvrtek 6. prosince policista. "To nevím," odpověděl Pecina. "No, za to schvalování," řekl policista a po uši se začervenal. I jemu samotnému bylo trapně.

Až kafkovsky mrazivě působí formulace v oficiálním policejním "Záznamu o sdělení obvinění", které podepsal vyšetřovatel poručík Lukáš Drlík (nedokázal ho napsat bez gramatických chyb):

"Stíhám vás jako obviněného z trestného činu schvalování trestného činu dle ust. par. 165, odst. 1 trestního zákona, kterých (sic!) jste se dopustil tím, že jste dne 20. 09.2001 ve vydání internetového kulturně politického deníku Britské listy, vydávaných (sic!) Občanským sdružením Britské listy (...) uveřejnil reakci na informaci že bylo sděleno obvinění Janu Kopalovi, předsedovi Národně sociálního bloku , pro trestný čin schvalování trestného činu dle ust. par. 165. odst. 1 trestního zákona. V této reakci jste uvedl: 'Využívám svého práva na svobodu projevu, zaručeného článke 17 Listiny základních práv a svobod, a prohlašuji, že schvaluji teroristický útok, provedený 11. září 2001 na Spojené státy. Žádám, abych byl za tento výrok stíhán stejně jako Kopal,' TEDY veřejně schvaloval trestný čin a veřejně vychvaloval pro trestný čin jeho pachatele."

Policie vyslala tímto obviněním jednoznačný signál: "V České republice, se občane, nesmíš zasazovat o svá práva. Nesmíš se ani pokoušet vyvolávat diskusi o tom, co jednou provždy rozhodli mocní. Pozvedneš-li v tomto smyslu svůj hlas, potrestáme tě."

Demokracie není diktatura většiny

Jenže někteří lidé si dodnes myslí, že demokracie, to je diktatura názoru většiny! Je dost deprimující, jak pozoruhodně živý, leninsko-komunistický názor - vzhledem k tomu, že od pádu komunismu uplynulo už 12 let a člověk by se mohl domnívat, že snad alespoň ty nejzákladnější zásady demokratického provozu dokázaly za tuto dobu proniknout do české společnosti - projevují ve svých reakcích někteří čtenáři. Celá řada lidí uplatňuje při svém uvažování stále leninský "demokratický centralismus": demokracie je to, že se hlasuje, většina národa projeví své konvenční mínění, to se stane závazným pro všechny a kdo si myslí něco jiného, bude potrestán, když nebude držet pusu!!

Avšak volby nemají valného smyslu, pokud předtím neproběhla ve společnosti na závažná témata ostře kritická racionální diskuse, v jejímž rámci společenští kritikové a disdenti poukázali na všechny nelogičnosti a chyby navrhované vládní politiky a jejíž nejhrubější nedostatky byly v důsledku té ostré otevřené diskuse odstraněny. Demokracie je postupnou aproximací k pravdě - motorem tohoto pohybu je neustálá kritická veřejná diskuse a zpochybňování myšlenkového statutu quo kritiky a disidenty. Demokratická společnost je na tomto zpochybňování přímo založena.

Rozhodnutí většiny má význam pouze tehdy, pokud byla seznámena se všemi etapami této veřejné diskuse. Opakují-li sdělovací prostředky jen neustále tytéž manipulativní či konvenční a otřepané názory, nestimuluje-li nikdo společnost k samostatnému myšlení, je těžko se ohánět demokratickým mandátem lidí, pokud jim nebyly předloženy k úvaze všechny možné alternativy. Korektivem obrovské moci politiků může být právě jen role, jak to uvedli američtí klasikové "vzdorného a anarchického tisku".

Ve volbách nelze zakázat svobodu projevu

A pak jsou v demokracii ještě práva, o nichž se nehlasuje, ta jsou přirozená a daná. Tomáš Pecina to vysvětluje takto:

"V demokratické společnosti rozhoduje většina pouze o věcech, které leží v rámci určitých mantinelů a nejsou z tohoto rozhodování vyňaty ustanovením vyšší právní síly, než je lidové hlasování.

Nemůžete demokraticky odhlasovat, že Martin Maxa neumí zpívat a patří proto do žaláře, ani že DEU neprospívá této zemi a má být zakázána, třebaže je dost možné, že by v těchto plebiscitech hlasovala většina voličů pro navrhované řešení. Maxa smí jít do vězení jen na základě pravomocného rozsudku soudu a o zákazu politické strany rozhoduje Nejvyšší soud na základě zákonem přesně stanovených kritérií.

Podobně nelze hlasovat o svobodě projevu: ta je dána ustanovením článku 17 Listiny základních práv a svobod, tedy právním předpisem, který má sílu ústavního zákona.

Svobodu projevu, stejně jako ostatní základní občanská práva, lze omezit jen v případech, kdy je to dáno zákonem a kdy je to nezbytné pro fungování demokratické společnosti. Mám za to, že nutit občany, aby státem vykonávanou trestně-právní represi nejen respektovali, ale navíc ji aktivně podporovali tím, že se zřeknou práva hodnotit kladně určitý skutek, který byl nebo může být posouzen jako trestný, nezbytné není.

O správnosti svého názoru, dostanu-li k tomu příležitost, musím přesvědčit Ústavní soud, popř. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Přesto mám právo ještě před tím, než budou naplněny procesní předpoklady pro takovou ústavní stížnost, poukazovat na to, že postup orgánů činných v trestním řízení považuji za protiústavní, a své zatčení a obvinění medializovat. Ani v tom případě se nemusím ptát, co si myslí většina."

Jsme přesvědčeni, že pokus Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 2 kriminalizovat politické gesto Tomáše Peciny, učiněné na obranu svobody projevu, je vážnou hrozbou demokracii českého státu.

Pozvedněte i vy svůj hlas!

Teď závisí na občanech samotných, co se bude dít dál. Rozumný občan, který si nebude chtít nechat vzít občanská práva, by se měl k Pecinovu protestu připojit. Kdyby Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 2 dostal deset, dvacet, padesát, pět set dopisů od občanů dovolávajících se svého práva svobody projevu podle české Listiny práv a svobod a schvalujících demonstrativní gesto Tomáše Peciny (kopie pošlete Janu Jařabovi, Stanislavu Grossovi a Václavu Havlovi),, trestní paragrafy, omezující občanské svobody v rozporu s touto Listinou by v českém právním řádu dlouho nevydržely. Lidi, udělejte to. Ve vlastním zájmu. Jde o vážnou věc. Budete žít v takové zemi, jakou si sami vytvoříte.

Psáno pro časopis Redhot.