Reportér Britských listu Tomáš Pecina byl ve čtvrtek odpoledne 6. 12. zatčen policií a převezen na Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 2. Tam mu vyšetřovatel sdělil obvinění z trestného činu schvalování útoku na USA. Byl zadržován dvě hodiny.

Pecina zastává názor, že v demokracii nelze kriminalizovat názory, lze stíhat pouze za činy. Proto demonstrativně koncem září 2001 podpořil výrokem "Ich bin ein Berliner" (Také jsem Berlíňan, to řekl v komunisty obleženém západním Berlíne ze solidarity americký prezident John F. Kennedy) pravicového extremistu Jana Kopala, proti němuž bylo také zahájeno stíhání za schvalování útoku na USA. Pecina přirozeně neschvaluje útoky na nevinné lidy, avšak zastává názor, že v demokracii musí mít každý občan právo svobodně vyjadřovat i pošetilé nebo třeba hnusné názory.

T. Pecina (který využil svého práva nevypovídat) bude nyní s největší pravděpodobností postaven před soud, kde bude souzen za skutek, který v žádné demokratické zemi nemůže být trestným činem. (Posléze byl TP propuštěn, je stíhán na svobodě.) Z chování policistů bylo zřejmé, že skutečným důvodem zatčení není obvinění z pochybného deliktu, ale Pecinovy kritické články o policii.

11. září, tedy v den kdy došlo ke zničení Světového obchodního centra, izraelský premiér Ariel Šaron jednoduše poslal své agenty, aby zabili více než tucet Palestinců, kterých se jeho vláda chtěla zbavit. Nemluvíme tady o reakci Izraele na nějakou střelbu nebo bombový útok, při které omylem zahynuli nevinní Palestinci. Mluvíme o izraelských agentech, kteří během dobře naplánované akce přepadli domovy a kanceláře konkrétních lidí a zabili je. Tomu se říká vražda.

Pokud to měli být lidé podezřelí z terorismu, měli být maximálně zatčeni a předvedeni před spravedlnost. I kdyby existovaly fotografie, na kterých by tito lidé v rukou drželi bomby a kráčeli po rušné izraelské ulici, pořád by bylo na místě je postavit před soud, odsoudit a pak třeba i odsouzeni k trestu smrti.

Ale ne. Ti lidé byli zavražděni. Nic z toho nebylo nikdy ani oficiálně popřeno. Šlo o oficiální akci izraelské vlády. Když se na to ptali amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho, ten tyto vraždy schválil s odůvodněním, že Izrael měl právo takovou akci provést. Měl by tedy být postaven před soud za souhlas s vraždou?

Členové Ku Klux Klanu pravidelně vycházejí do ulic amerických měst ve svých přihlouplých kostýmech a vykřikují svá hesla o upalování a lynčování černochů. Americká ústava jim zaručuje právo říkat, co chtějí. Byli by potrestáni pouze v případě, že by se skutečně pokusili zbít nebo dokonce zabít "negra" (jak Afroameričany nazývají).

Vůdci černých amerických muslimů Louisi Farrakhanovi se před několika lety podařilo při slavném Pochodu milionu mužů zaplnit park před Bílým domem (byl tam skutečně asi milion lidí). Během tohoto shromážděné, i při jiných příležitostech, řekl strašlivé věci o židech a v podstatě prohlásil, že bylo dobře, že se jich Hitler pokusil zbavit. Jeho slova zazněla v celostátní americké televizi a po celém světě, ale Farrakhan nebyl potrestán.

Před dvěma týdny jsem v Maastrichtu přednášel o médiích v České republice před Evropskou žurnalistickou komisí. Francouzská prezidentka komise a přítomný norský a finský novinář vyprávěli přítomnému Američanovi, že útoky na WTC byly hrůznými teroristickými skutky, ale že si o to Američané rozhodně koledovali, protože podporují vraždění v Izraeli (ano, vím o tom, že i Palestinci nesou na konfliktu svůj díl viny), protože uvalili embargo vůči Kubě ale ne proti Číně, protože okamžitě vstoupily do války, aby zachránily Kuvajt, ale ignorovaly válečná zvěrstva páchaná v Bosně.

Tito dospělí, inteligentní a civilizovaní lidé se otevřeně domnívají a nahlas říkají, že útoky proti Spojeným státům byly pochopitelné z pohledu Arabů. Litovali sice zmařených životů tisíců nevinných, ale podotkli, že další tisíce lidí každý měsíc umírají v Iráku, protože americké embargo sice nedokázalo svrhnout Saddáma Husajna, ale připravilo obyčejné Iráčany, kteří jsou již bez toho oběťmi svého vůdce, o penicilin a další základní léky.

Že v Africe umírá měsíčně ještě větší počet lidí, protože komerční zájmy firem vyrábějících medikamenty proti účinkům viru HIV nedovolí levnou výrobu těchto produktů v jednotlivých afrických zemích (důkazem nemorálnosti tohoto postupu, který je příčinou nenávisti vůči Americe na velké části zeměkoule je nedávný slib Strýčka Sama, že toto se brzy změní).

Že Talibán terorizoval obyvatelstvo a zejména ženy již mnoho let, ale Washington proti tomu nic neudělal. Nepokusil se dokonce ani zasáhnout proti zničení Buddhovy sochy, která byla vytesána do skály a byla součástí celosvětového kulturního dědictví.

Kdyby tito uznávaní žurnalisté byli v České republice, mohli by být zatčeni! Spojené státy udělaly pro svět spoustu skvělých věcí. Já sám jsem se tam dokonce na téměř deset let odstěhoval. Tam jsem ale objevil, že kromě dobrých skutků jsou Američané schopni i nesmírného cynismu ve jménu obchodu.

Že pomáhají pouze tam kde vidí zisk nebo strategickou výhodu. Ale lidé jako členové Ku Klux Klanu, Louis Farrakhan či Richard Cheney si tam zase mohou říkat co chtějí, protože ať z nich vypadne jakákoli absurdita, policie po nich nepůjde.

Nejhorší na celém Pecinově případu je zbytečná servilnost českých úřadů vůči cizí zemi, která o to ani nežádá (tedy alespoň doufám...). Děsí mne to, že zatímco v civilizovaných zemích jako Francie, Holandsko, Norsko či Finsko může člověk říct, že útoky na Spojené státy měl svůj důvod, v Česku to nejde.

Jeden můj americký přítel mi řekl, že české úřady se jen snaží "líbat Strýčku Samovi zadek v naději, že Amerika zjistí, kde Česká republika leží"...

Je skandální a nanejvýš nedemokratické perzekvovat někoho za jeho názory, bez ohledu na to, jak stupidní mohou být. Je to důkaz o nevyzrálosti úřadů.

Tomáš Pecina je tedy nyní disidentem. Muži, který se snaží využívat všech prostředků demokracie, je v této činnosti bráněno. Staré zvyky se jen těžko překonávají a já sám v každodenním životě cítím, že lidé kolem mne se bojí na plná ústa říci pravdu - veřejně - o některých citlivých tématech.

Jen doufám, že nějaký hlas zdravého rozumu nedovolí, aby k tomu došlo. České úřady by tak sice získali pár bodů u Američanů, ale většina Evropy by Českou republiku považovala za zaostalou zemi, která pronásleduje názory. Volali mi dva lidé z Komise pro lidská práva a média Evropské unie a ptali se mne na Pecinovo zatčení.

Oba byli touto situací šokováni. Jeden z nich mi řekl, že kdyby k tomu bývalo došlo v Rumunsku nebo Bělorusku, pochopili by to. Ale v České republice?

Tento článek vyšel jako redakční komentář tento týden v časopise Redhot.