To, jak John Simpson v úterý "dobyl Kábul", jeho kolegy v BBC poněkud překvapilo. "Zůstal jsem na to čučet s otevřenou pusou," konstatoval jeden tamější čelný novinář. "Byl jsem doslova šokován, když jsem slyšel, co říká." I britský ministr vnitra David Blunkett, který byl hostem v ranním rozhlasovém publicistickém vysílání BBC, byl z toho dost vedle. "Ještě se mi točí hlava z toho, že BBC byla tedy první a dobyla Kábul," řekl začátkem rozhovoru. "To je dobré, že se to Johnu Simpsonovi podařilo, že?"

Simpson ovšem zorganizoval celou řadu takovýchto dramatických okamžiků během celé své kariéry - včetně nedávných cest do Afghánistánu, kdy byl převlečen za kompletně zahalenou ženu - a do novinářských análů se zapsal jedné noci v roce 1991 v Bagdádu, kdy zrovna telefonoval svou reportáž do Londýna a kolem jeho hotelového okna proletěla ulicí střela s plochou dráhou letu a na křižovatce u semaforu odbočila doleva. Bylo to přímé setkání s nebezpečím - potvrdilo Simpsonovu pověst, že má schopnost odhadnout okamžik a využít válečného "showbyznysu" - je to schopnost, která dělá na jeho kolegy obrovský dojem a zároveň je přivádí k zuřivosti.

"Začalo to, když byl zpravodajem v Bruselu, rozhodl se tehdy jet se skupinou žoldáků do Angoly," vzpomíná veterán reportér Charles Wheeler, který se Simpsonem pracoval v Belgii v sedmdesátých letech. "Vydal se tam úplně na vlastní pěst. Byli to vrazi. Vyhnul se pasové kontrole na letišti v Bruselu tím, že ji podlezl po podlaze a dostal se do letadla bez letenky. Zmizel na celé týdny, ale vrátil se s reportáží."

Simpson pravidelně ignoroval nařízení svých šéfů, silně ho přitahuje nebezpečí i světla ramp. Bylo mu nařízeno, aby v roce 1991 před začátkem bombardování odjel z Bagdádu, odmítl. V roce 1999 byli vyhoštěni novináři z členských zemí NATO z Bělehradu - on tam prostě zůstal a nikoho se neptal.

Často se hovoří o tom, že váleční korespondenti mají zřejmě sebevražedné tendence. To si o něm myslí jeho kolegové. "Máte pocit, že ho nebezpečí prostě přitahuje, že si nemůže pomoci," konstatoval jeden.

"Mám pocit, že Simpson trpí až sebevražednou zvědavostí," řekl reportér Allan Little, který byl během války v Perském zálivu se Simpsonem v Bagdádu. "Bylo to po invazi a čekali jsme, až válka začne. Rozhodoval jsem se, zda tam mám zůstat, ale John byl pevně rozhodnut, že on zůstane. Šel jsem se poradit do irácké redakce do zahraničního vysílání BBC v Londýně, co se stane, kdyby bylo zahájeno bombardování. 'V nejlepším případě budete pro ně rukojmími,' řekli mi. Když jsme jednoho večera seděli v Bagdádu, zeptal jsem se Johna, co so tom myslí. Odpověděl: 'Ale ne, já si myslím, že nám Irák dovolí pracovat.' A tohle byl prosím režim, který o rok předtím popravil Farzada Bazofta, novináře listu Observer.

Simpsonův úsudek byl v této afghánské válce chybný - až do doby týden před pádem Kábulu předpovídal, že Talibán dokáže vzdorovat Severní alianci alespoň měsíc, ale jako čelný reportér přežil proto, že skoro při všech ostatních konfliktech situaci analyzoval správně a on to o sobě ví. "Umí si dělat reklamu víc než jiní," konstatoval jeden kolega. "Mezi zahraničními reportéry je celá řada nezmáných hrdinů, kteří dělají obtížné a nebezpečné věci a nedostává se jim takové slávy a respektu, jako Johnu Simpsonovi."

Simpson ale věděl, že on sám se stane tématem reportáže o vjezdu do Kábulu, a dokonce zatelefonoval uprostřed noci pracovnici tiskového oddělení BBC, aby jí upozornil, aby rozjela reklamu ve prospěch BBC. A Kábul nebyl prvním místem, kde využil Simpson novinářského instinktu, aby se dostal do popředí. Během bombardování Bělehradu shromáždil své kolegy z BBC a hlasoval spolu s nimi, že ze Srbska odjedou. Pak se na poslední chvíli rozhodl zůstat. Následovala známiá kontroverze, kdy ho britská vláda obvinila, že dělá v televizi BBC propagandu ve prospěch Srbů, přestože Srbové přerušovali přenos jeho reportáží uprostřed živého vysílání.

I Simpsonovi přátelé přiznávají, že je Simpson arogantní. "John je, myslím, asi největší zahraniční korespondent své generace," řekl známý moderátor BBC John Humphrys. "Že je arogantní? Rád bych viděl novináře, který přežil ve své profesi více než 40 let a není arogantní."

"John má pozoruhodný talent učinit sám sebe centrem své reportáže," konstatoval bývalý slavný válečný reportér BBC Martin Bell. "Ale je to velmi profesionální novinář, nesmírně plodný. Když stráví v nějaké zemi pár týdnů, je schopen o tom napsat knihu." (Simpson vydal tři knihy.) "Když je novinář takhle úspěšný, jiným to jde často na nervy. Je to syndrom příliš vysoké květiny."

John Simpson začal pracovat v BBC, v roce 1970, když mu bylo 25 let. Za pouhý týden od nástupu do BBC mu dal pěstí do břicha premiér Harold Wilson za to, že se Simpson odvážil narušit otázkou Wilsonovi pečlivě naaranžovanou filmovou scénu odjezdu Wilsona kamsi vlakem.

Nesmírně rychle byl Simpson povýšen do funkce editora pro domácí politiku, ale tato práce se mu natolik nelíbila, že přijal nižší zaměstnání a v roce 1980 začal číst jako moderátor hlavní večerní zprávy. To rychle skončilo, když připravil reportáž o válce o Falklandské ostrovy, z níž, jak se zdá, vyplývalo, že argentinskou invazi na Falklandy vyvolala britská zahraniční politika. Úřad Margaret Thatcherové v Downing Street začal žhavit telefonní dráty a o tři dny později byl Simpson odstraněn z obrazovky. Až v roce 1988 se vrátil jako odborník na zahraniční politiku. Zdá se, že tím našel své povolání.

O riziku smrti se vyjádřil: "Doufám, že se to nestane, protože nechci, aby byli lidi, kteří jsou mi blízcí, nešťastní. Ale není to to nejhorší, co by se mohlo stát."

Ať už ho kolegové vysvětlují jakkoliv, je pro ně obtížné ho nenávidět. "Potíž na Johnovi je to, že on je skutečný, autentický novinář, a tak nevyvolává antipatie," řekl jeden kolega. "A dovede si ze sebe dělat legraci. Seděl po práci v Zimbabwe s jedním reportérem z rozhlasového pořadu Today a reportér hovořil o tom, jak musel do Zimbabwe letět v druhé třídě. 'Ne jako ty, Johne, letěl jsem v druhé třídě - víš, to je za tou záclonou.' A John na to řekl: 'Opravdu? A za tou záclonou sedí skutečně ještě lidi?' Ale je to k vzteku. Za celá ta léta, co jsem zahraničním reportérem v BBC, se mě lidé pořád jen ptají, jestli znám Johna Simpsona."