V současnosti zuří na stránkách vyhrazených korespondenci čtenářů ve ctihodném vědeckém časopise London Review of Books neuvěřitelně intenzivní konflikt.

Po teroristických útocích z 11. září uveřejnill časopis London Review of Books k tomu "sympozium". Bylo nazvané Úvahy nad nynější krizí. Vyslovovalo se v něm 29 osobností, tón byl rozmyslný, skeptický, učený (Frederic Jameson nás moudře informoval, že dochází k "dialektickému zvratu") - a drtivou většinou protiamerický.

Universitní kruhy jsou, jak konstatuje spisovatel David Lodge, velmi "malý svět", ale tento svět existuje na obou stranách Atlantiku. London Review of Books je časopis, který se široce čte v amerických univerzitních kruzích. Těm se to moc nelíbilo. Jeden americký univerzitní profesor napsal: "Až přijedu do Anglie, zastavím se na vaší katedře a vrazím vaše blbé levičácké ksichty do psích hoven."

Byl jsem právě na jedné americké univerzitě, poznamenává John Sutherland, když vyšlo další číslo LRB. V přestávce literární přednášky právě spisovatele Davida Lodge se ke mně přiblížila jedna známá z Kalifornie, Marjorie Perloffová. Profesorka Perloffová je impozantní, až hrůzu nahánějící dáma. Je jednou z nejvýznamnějších osobností v oboru světové srovnávací literatury a má profesuru na Stanfordské univerzitě. "Četl jste můj dopis?" zeptala se mě výhrůžně (občas píšu recenze pro LRB, přinává se v článku JS). Nečetl jsem ho. Ale brzo poté, jako skoro každý britský univerzitní učitel, jsem si ho přečetl. A třásl jsem se. Byl to asi takový "čtenářský dopis" jako ona šest tisíc kilogramů těžká bomba.

Dopis Perloffové vyvolal v LRB větší množství hněvivé korespondence než jakýkoliv jiný dopis od založení tohoto časopisu před třiceti lety. Perloffová reagovala zejména silně na "úvahy" Mary Beardové, původně publikované v "Sympoziu" LRB. Dr. Beardová, profesorka starořečtiny a latiny, informovala ve svém příspěvku širší svět, že osoby, dotazované telefonem v Cambridgi v rámci průzkumu veřejného mínění tamějšího večerníku Cambridge Evening News "hlasovaly rozhodně" proti vojenským zásahům v Afghánistánu.

Beardová také napsala, že je pěkně "hloupé" charakterizovat útočníky na Světové obchodní středisko jako "zbabělce". Zachovali se totiž podle ní "neuvěřitelně odvážně". Asi by měli dostat kongresovou medaili cti, poznamenává ironicky Sutherland. Možná že by měl starosta Giuliani postavit památník, za tyto "skutečné mučedníky", kteří obětovali svůj život, aby jiní mohli zemřít.

Ještě provokativnější bylo, že Beardová napsala, že "ať se na to díváte jakkoliv taktně, Spojené státy si to zasloužily. Přirozeně to je názor, který zastává otevřeně nebo soukromě mnoho lidí. Světoví násilníci, i když je jejich srdce na pravém místě, nakonec jsou vždycky potrestáni."

Beardová samozřejmě tohle napsala jen několik hodin po teroristických útocích v New Yorku uprostřed snivých, gotických, historických a velmi nevybombardovaných věží cambridžské univerzity, "v jednom z nejidyličtějších míst na světě", jak zdůraznila pohrdavě Perloffová.

Výroky Beardové byly sice velmi nevkusné, ale vyjádřily, co si v Británii myslí mnoho lidí - pokud se to odváží si to myslet. Jak napsal pisatel jednoho následného dopisu: "Představte si, že by neidentifikovaná teroristická organizace zaútočila vražedně na kolej, kde pracuje Mary Beardová, na její fakultu a univerzitní knihovnu a usmrtila by 6000 osob. Domnívá se snad profesorka Perloffová vážně, že by nyní prezident Bush prováděl masivní bombardování země, podezřívané, že poskytuje těmto teroristům útočiště? My Američany podporujeme, ale podporují oni nás? Jen si to klidně dál mysli, milý Tony Blaire."

London Review of Books nabízí za poslední dva měsíce něco skutečně vzácného: otevřenou, drsnou debatu o skutečných otázkách. Bez propagandy. A kromě toho, téhle verbální pranice se účastní lidé, kteří umějí psát (na rozdíl od toho, že boje v Afghánistánu řídí lidé jako George Bush, který se vyjadřovat neumí vůbec).

Pokud se na to chcete podívat sami, kupte si ten časopis, ale neberte si ho s sebou do New Yorku, pokud nechcete, abyste skončili obličejem v psích výkalech, radí závěrem John Sutherland.