Děsivé zprávy o více než 100 protalibánských pákistánských bojovnících, kteří byli zmasakrováni, poté, co se vzdali v městě Mazar-i-Sharif, a o ozbrojencích ze Severní aliance, jak "pobíhají po ulicích" opuštěného města nepřekvapí ty, kdo vědí o zvěrstvech, které páchali noví spojenci Ameriky během bojů, k nimž docházelo v Kábulu v letech 1992-1996.

Pro Američany - a pro miniaturní britskou složku západních vojenských jednotek v Afghánistánu - je chování Severní aliance vážným problémem. Jsou to "naši pěšáci" v Afghánistánu - a nemůžeme se zbavit odpovědnosti za porušování lidských práv, která spáchají ozbrojenci aliance - avšak, jak se zdá, ani Američané, ani Britové, se nijak nepokusili zvládnout armádu, které nyní pomáhají. Zdá se, že se ani Američanům nepodaří zabránit Severní alianci, aby okupovala Kábul.

Masakry, spáchané v zlovolných konfliktech jménem vnějších mocností pravidelně zostuzují mocné vnější spojence. Bojovníci seskupení Contras v Nikaragui a falangistické bojůvky v Libanonu pošpinili své americké a izraelské pány - falangisté při nechvalně známém masakru v palestinských táborech Sabra a Chatila v roce 1982. Pohlédneme-li jen stručně na historii znásilňování, plenění a pouličních poprav v Kábulu v letech 1992 - 1996, vyplývá z toho, že takzvaní "Spojenci" - Amerika, Británie, a vlastně kdokoliv, kdo se chce přidat - mají dobré důvody pro to, aby vyvíjely velký nátlak na nově vítězné ozbrojence ze severu Afghánistánu.

Ve městech Mazar-i-Sharif a Herat je relativně málo příslušníků kmene Pashtun, který tradičně podporuje Talibán.

O něco víc dál na jihu se Aliance octne mezi svými etnickými nepřáteli. V roce 1997 usmrtili chazarští obránci města Mazar-i-Sharif více než 600 ozbrojenců Talibánu, kteří města dobyli, a pak zmasakrovali desítky pákistánských studentů, kteří Talibán do této oblasti následovali. Při pozdějších masakrech byly postříleny do masových hrobů tisíce vězňů Talibánu a desítky dalších Pákistánců. Přeběhlík Severní aliancee, generál Pahlawan Malik, posléze popravil 2000 válečných zajatců z Talibánu, kteří byli mučeni a před smrtí trápeni hladem.

Mnoho lidí bylo utopeno ve studních. Další byli usmrcováni systematičtěji. Jeden generál, spolupracující s generálem Malikem, na to vzpomíná: "V noci, když byla tm a ticho, jsme vzali asi 150 zajatců z Talibánu, zavázali jsme jim oči, svázali jsme jim ruce za zády a v kontejnerových nákladních automobilech jsme je odvezli do pouště. Postavili jsme je po řadě po deseti před jámou v zemi a pak jsme na ně začali střílet. Trvalo to asi šest nocí."

Jindy byli zajatci z Talibánu zamykáni uprostřed léta v kontejnerech. Takto bylo úmyslně udušeno 1250 osob, jejich mrtvoly, zčernalé horkem, byly pak z kontejnerů vytaženy.

Mohlo by se to stát znovu? Není důvodu se domnívat, že se Aliance podrobila kurzům pro dodržování lidských práv. Dostává munici z Ruska a logistickou podporu ze Spojených států. Na fotografiích v pondělních pákistánských novinách byli ozbrojenci z Aliance, jak vedou terénem v severním Afghánistánu malou skupinu západních vojáků. Avšak tito vojáci svým novým přátelům asi sotva rozdávají výtisky Ženevské konvence o zacházení se zajatci.