Bylo by lehké oslavovat dramatická vojenská vítězství Severní aliance z posledních dní, jako by šlo o osvobození. Je však nutno mít na paměti slovo opatrnost. Pro nejméně třetinu obyvatelstva Afghánistánu zůstávají problémy stejné jako dosud: jde o otázku přežití a hledání potravin.

Tři roky sucha a obrovská dislokace obyvatelstva, k níž došlo, když tisíce lidí uprchly z afghánských měst před americkým bombardováním, způsobily, že mnoho rodin je na pokraji smrti.

Nový mezinárodní zájem o Afghánistán od 11. září způsobil alespoň to, že k afghánským hranicím byly přivezeny velké zásoby potravin.

Avšak velmi málo těchto potravin se dostalo do země, protože řidiči nákladních automobilů se obávali jezdit po silnicích v zemi, která je bombardována.

Zaměstnanci OSN i pomocných nevládních organizací, kteří dohlíželi na rozdělování potravin, byli z Afghánistánu staženi.

Další obavou je absence politické stability. Kábul je sice zřejmě relativně klidný, a vzhledem k tomu, že činnost Severní aliance sledují stovky novinářů, pravděpodobnost masakrů v Kábulu by měla být snížena.

Jenže co se děje v ostatních afghánských městech, kde za posledních několik dní přešla moc do rukou Severní aliance?

Čtyři dny od pádu města Mazar-i-Sharif se do něho nedostali žádní zahraniční novináři.

Přicházejí nepotvrzené zprávy o brutalitě a zprávy o nejméně jednom jasném případu, kdy bylo usmrceno v tomto městě několik stovek pákistánských stoupenců Talibánu.

Kdo poskytne bezpečnost v budoucnosti?

Žádná nová afghánská vláda dosud vytvořena nebyla. Pokusy přesvědčit afghánského krále v exilu, aby sestavil důvěryhodný seznam jmen z národa Pashtun selhaly. Ani Američanům se nepodařilo přesvědčit kmenové vůdce národa Pashtun, aby odešli od Talibánu na druhou stranu.

Vzniká tedy mocenské vakuum, které se zřejmě snaží vyplnit Severní aliance.