V Seattle v roce 1999 selhala jednání o světovém obchodu, protože chudší země, které byly vyloučeny z nejdůležitějších jednání, uprostřed konference prostě odjely. Nyní je nám slibováno, se bohatý svět už poučil ze svých chyb. Na nových rozhovorech, které se mají konat v Qataru od pátku, prý bude nabídnuta chudým zemím pomoc. Avšak ve skutečnosti to znovu vypadá, že to odnesou chudé země.

Návrh deklarace, o níž se má o nadcházejícím víkendu jednat, byl vypracován v podstatě na dvou předchozích exkluzivních jednáních: v srpnu v Mexiku a v Singapuru v říjnu.I když má Světová organizace pro obchod 142 členů, bylo dovoleno jen jednadvaceti z nich, těm nejbohatším a nejmocnějším, aby se těchto schůzek zúčastnily. Vypracované dokumenty pak byly předloženy ostatním zemím ke schválení. Těmto ostatním zemím nebylo dovoleno text deklarace podstatněji měnit.

V důsledku toho neobsahuje návrh deklarace skoro vůbec žádné ústupky, které rozvojové země, zastupující většinu obyvatelstva na této planetě, požadovaly.

Bohaté státy odmítly přestat dotovat svůj export masa, obilí a cukru. Tím, že je prodávají do chudých zemí za dumpingové ceny, likvidují živobytí tamějších zemědělců.

Británie a Německo prohlásily, že nebudou liberalizovat své zákony o patentování léků, takže chudé země, které čelí katastrofám v oblasti veřejného zdraví, nebudou mít ani nadále přístup k levným lékům.

Chudý svět si přeje, aby bohatý svět splnil sliby, které učinil v rámci minulé dohody o světovém obchodu. Namísto toho bohatý svět umisťuje na agendu jednání nová a nesmírně složitá témata, jako jsou investice, služby a objednávky od vlád.

Zatímco prezidenti Bush a Blair tvrdí, že budoucí prosperita světa, jeho demokracie a svoboda od teroru závisí na uzavření nové, úspěšné obchodní dohody, jejich vyjednavači se ale usilovně snaží ji ochromit. V poslední době přestaly bohaté země dokonce i předstírat, že vyhledávají souhlas ostatních zemí. Nyní prostě bohaté země chtějí donutit rozvojový svět, aby jejich dohodu přijal.

Minulý měsíc v Ženevě si stěžoval jeden africký delegát u Světové obchodní organizace, že "Když promluvím příliš nahlas, Spojené státy zatelefonují mému ministrovi. Zkreslí, co jsem tu říkal, a budou si stěžovat, že dělám potíže Spojeným státům. Moje vláda se ani nebude ptát: 'Co řekl?' Prostě mě rovnou odvolá. Bojím se, že se stanu obětí tlaku, a tak raději nemluvím, abych nerozzlobil svého pána. Pro mě je ta hrozba zcela reálná. Protože jsem z chudé země, nesmím říkat, co chci." Když si chudé země stěžují, bohaté země jim odeberou hospodářskou pomoc anebo sníží právo vyvážet své výrobky do jejich zemí.

Jak nyní odhalila humanitární organizace Christian Aid, některé vlády se už ani neobtěžují vyjednávat. Britské Ministerstvo pro mezinárodní rozvoj, v jehož čele stojí ministryně Clare Shortová, se rozhodlo vyhnout se Světové organizaci pro obchod a prostě začalo vyvíjet přímý tlak na chudé země, aby otevřely své trhy zahraničním společnostem. Toto ministerstvo sdělilo Ghaně, že dostane peníze na vodárenský projekt jen pod podmínkou, že Ghana svůj vodárenský průmysl zprivatizuje. Aniž by měla možnost dotázat se vlastního obyvatelstva, co si o tom myslí, ghanská vláda byla donucena zvýšit cenu vody dvoj až trojnásobně, aby připravila vodárenský průmysl pro jeho prodej britským, francouzským a americkým společnostem.

Vodárenská infrastruktura v Ghaně je sice zoufale nedostatečná, avšak korporace, které se ucházejí o koupi ghanských vodáren, nebudou mít podle kontraktu povinnost investovat do nové infrastruktury. Vydělají miliony, ale už nyní jsou obyvatelé Ghany nuceni používat vodu ze znečištěných řek, protože si nemohou dovolit platit nové vodné.

Ašak zatímco tiše plení chudší země, naše pirátské státy rády předstírají, že jsou plné soucitu a smyslu pro fair play. Britské ministerstvo obchodu a průmyslu, jak ukazují jeho internetové stránky, se vychloubá, že pravidelně jedná s aktivistu jako je World Development Movement. Avšak, jak ukazuje celá řada prozrazených dokumentů, za scénou se britská vláda snaží ze všech sil tyto aktivisty neutralizovat.

Tyto dokumenty objevili členové výzkumné skupiny Corporate Europe Observatory, kteří shromažďovali informace o vlivné obchodní organizaci se sídlem v Londýně International Financial Services. Našli na jejich internetových stránkách stránku, k níž nevedly žádné linky.

International Financial Services, London je jedna z řady britských organizací, které doufají, že rozhovory o světovém obchodu budou rozšířeny tak, aby zahrnuly i poskytování služeb. Je možné, že nová všeobecná dohoda o obchodu se službami donutí země, aby zprivatizovaly klíčové veřejné služby, jako je zdravotnictví, školství a vodárenství. Skrytá stránka obsahovala záznamy z jednání mezi tajnůstkářským výborem pro "liberalizaci obchodu se službami", který vyjednává mezi IFSL a britskou vládou.

Britští státní úředníci poskytli důležité dokumenty Evropské unie podnikatelům v tomto výboru, včetně vyjednávacích dokumentů z jiných zemí, které budou nesmírně cenné pro podniky, které budou předem vědět, jaké přesně nepřátelské postoje zaujímají jednotlivézemě. Tyto dokumenty nejsou k dispozici ani poslancům Evropského parlamentu.

Takže britská vláda uzavírá tajná spiknutí s podnikatelskými lobbisty a ochromuje nejchudší země na světě. Tony Blair a Clare Shortová tomu říkají "hospodářský rozvoj". Je to pirátství.