Evropa končí v Nickelsdorfu

11. 9. 2015

Průlet červí dírou do jiné galaxie. Z válečné zóny plné vojáků, policie a odpadků (Maďarsko), do první vesnice v Rakousku. Sousedské hlídky důchodců celý den uklízí, vítají uprchlíky, nabízí jim jídlo a vodu a objímají se s námi. Rozdíl? Cca 1,5 km.

Kulturní šok, jaký jsme od roku 1989 nezažili.

Hranice východu a západu leží u Nickelsdorfu. Buďto můžeme být Maďary, nebo Rakušany. To není zjednodušení,to je tak extrémně hmatatelný fakt, že se z toho všichni v autě nemůžeme probrat, píše na Facebooku Petr Bilík z olomoucké univerzity, který jel s přáteli pomoci uprchlíkům do Maďarska a Rakouska. Píše dál:

Nejvíc se osvědčily hračky, ale po zkušenosti bych pomoc nechával až v Rakousku, v maďarské apokalypse je její distribuce dost nepřehledná a je lepší dávat rovnou do ruky, ostatně nikdo jiný tam ani ku pomoci není. Slyšeli jsme dnes příběhy o bití, viděli ty prázdné pohledy.

Pokud se někdo ptá, proč uprchlíci míří na Západ, ať si jde na tu hranici stoupnout. Nelze zůstat před ní, je to peklo. Za ní? Opravdu příslib lidského zacházení a života.

Ti lidi jsou z velké většiny naprosto bezbranní chudáci s jednou igelitkou "majetku". Lze mít skvělého vděčného souseda Araba (nebo aspoň jednu rodinu ve vsi), anebo vyděšeného, nebezpečného nepřítele. Jde jen o to,že někdo bere klacek, jiný sklenku dobrého červeného. Svět vypadá zcela jinak za jednou mentální hranicí...

Vytisknout