Proč chybí Východoevropanům soucit?

9. 9. 2015

Je hluboce šokující být svědkem toho, že východoevropské společnosti a vlády tvrdí, že je morálně správné zavřít dveře před těmi, kdo se snaží uniknout smrti. Tato absence soucitu dokazuje daleko hlubší krizi v kořenech evropského projektu.

Co je to za problém s východní Evropou? Ještě před třiceti lety byla jejím symbolem "Solidarita". Stručnou odpovědí je zklamání, nedůvěra, demografie a demokracie.

To, co přišlo po pádu komunismu a po liberálních reformách byl všudypřítomný cynismus. Tváří v tvář přílivu imigrantů a pronásledováni hospodářskou nejistotou, mnoho Východoevropanů má pocit, že byla zrazena jejich naděje, že vstup do Evropské unie bude znamenat začátek prosperity a ukočení krize, zatímco mnoho vládních politiků se obává, že jediným způsobem jak získat politickou podporu voličů, je ukázat, že se staráte jen o vlastní lidi a vůbec ne o cizí, píše v deníku New York Times Ivan Krastev.

Východoevropané jsou přesvědčeni, že se má pomáhat jim, tohle byl přece příslib při sjednocení Evropy. My jsme chudší než lidé na Západě, bědují, jak může někdo od nás očekávat solidaritu? Přislíbili nám turisty, ne uprchlíky!

Ale není to jen otázka sebelítosti. Navzdory tomu, že Východoevropané žijí na křižovatce mezi Evropou a Asií, Ruskem a Blízkým východem, mnoho z nich nemá zvědavost a jsou zápecničtí. Bulharská televize nikdy neměla peníze ani zájem k tomu, aby vyslala reportéry do zemí, jako je Sýrie. Kdyby vysílala odtamtud reportáže, možná by to Bulharům objasnilo, jak apokalypticky to tam vypadá. Afrika je v zeměpise východní Evropy naprosto mimo.

V důsledku toho je jádrem morální paniky, vyvolané vlnou imigrantů, strach z islámu, z terorismu, z rostoucí kriminality a všeobecný strach z neznámého.

Je zajímavé, že se v podstatě nehovoří o demografické panice, která je také faktorem ovlivňujícím chování Východoevropanů. Podle předpovědí OSN poklesne počet obyvatel Bulharska do roku 2050 o 27 procent. Mnohé menší národy Východní Evropy mají tak možná strach, že jako etnikum zmizí z povrchu světa. Jim příchod imigrantů signalizuje jejich odchod z historie a známý argument, že stárnoucí Evropa potřebuje migranty, jen posiluje jejich rostoucí pocit existenční melancholie. Když vidíte v televizi, jak místní penzisti protestují proti příchodu uprchlíků do jejich prázdných vesnic, kde se už desítky let nenarodilo jediné dítě, je vám líto obou - uprchlíků i těch starých lidí, jejichž svět mizí.

Důvodem absence soucitu je také selhání íntegrace Romů. Východoevropané se bojí cizinců, protože nedůvěřují schopnosti státu integrovat "jiné lidi", kteří už mezi nimi žijí. A skutečnost, že východoevropské státy jsou demokracie, situaci nijak neulehčuje. Vidíme totiž konflikt různých solidarit: národní, etnické a náboženské solidarity, která bojuje proti našim povinnostem jako lidských bytostí.

Je jasné, že imigrační krize existenčně ohrožuje Evropskou unii více než eurokrize nebo ruská anexe Krymu.

Přitom však imigrační problémy Evropy nevyřeší jen soucit. Maďarský filozof Gaspar Miklos Tamás před časem poznamenal, že osvícenství, v němž je Evropská unie intelektuálně zakotvena, vyžaduje univerzální občanství. Avšak univerzální občanství vyžaduje, aby se stalo pár věcí: Buď se chudé a nefunkční země stanou místy, v nichž stojí za to žít, anebo Evropa otevře své hranice všem.

Je stále zjevnější, že ani jedno se nestane. Je hluboce šokující být svědkem toho, že východoevropské společnosti a vlády tvrdí, že je morálně správné zavřít dveře před těmi, kdo se snaží uniknout smrti. Tato absence soucitu dokazuje daleko hlubší krizi v kořenech evropského projektu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 9.9. 2015