Jak to, že se nikdo účinně nezasazuje o ukončení války v Sýrii?

10. 9. 2015 / Bohumil Kartous

Zejména čeští politici mají při svém zjevném alibismu potřebu poukazovat na to, že problém je třeba řešit v místě jeho vzniku. Česká vláda přitom nevydala jediné prohlášení, které by žádalo velmoci, aby se dohodly na ukončení války, jež - kromě uprchlické vlny - destabilizuje celý region.

Média jsou plná Sýrie a přitom se Sýrie v podstatě nedotýkají. Je pravděpodobné, že se vedou jednání o nichž média neví, nicméně poslední veřejný pokus o ukončení konfliktu se datuje k červenci tohoto roku, což je ovšem pouze informace o tom, že se taková jednání vedou. Zjevně bez jakéhokoliv smysluplného výsledku.

Evropští politici by nyní měli mít zcela eminentní zájem na tom, aby konflikt v Sýrii skončil. Ukazuje se zoufalé mocenské postavení Evropy, které nejen že není schopna cokoliv účinného podniknout, dokonce ani není schopna vyvinout tlak na Rusko a USA, aby donutili podporované strany k ukončení násilí. Podle čerstvé zprávy Agentury pro uprchlíky při OSN se situace v Sýrii zhoršuje, aniž by v dohledu bylo politické řešení. Přitom samotná válka by se neobešla bez dodávek zbraní, které do Sýrie proudí zvenčí. Existují důkazy o tom, že Rusko vyzbrojuje vládní vojska, stejně jako je dlouho známo, že USA pomáhají vyzbrojovat syrskou opozici.

Je zcela absurdní, když si uvědomíme, že válka v zemi, jako je Sýrie, může probíhat jedině tehdy, když to světové velmoci budou tolerovat. Budou nepochybně přibývat další mrtví, ať už budou zabiti přímo v konfliktu, nebo zemřou na nepřímé důsledky války, nemocí nebo na cestě do relativního bezpečí. Počet uprchlíků podle všeho nadále poroste, zvláště těch, kteří už nechtějí čekat v bídně vybavených uprchlických táborech za hranicemi Sýrie na uklidnění situace. Tito lidé by se z velké části vrátili domů, ale oni už místo, odkud uprchli, za domov považovat nemohou. Proto utíkají pryč.

Velmocenská hra, která udržuje válku v Sýrii, je krutá. Mrtví a lidé, kteří utíkají před válkou jsou považováni za jakési nutné zlo, které je třeba akceptovat se všemi důsledky, jež to s sebou nese. Prioritou zůstává vojenské a politické postavení velmocí v regionu. Samotní lidé, kteří tam, žijí, jsou zcela prokazatelně bráni jako kompars, jehož osud je druhořadý. Historie jednání o zastavení násilí ukazuje, že během posledních čtyřech let nedošlo ani k minimálnímu pokroku. Naopak se zdá, že konflikt dále prograduje a že lze očekávat další vlnu uprchlíků z více než čtyřletou válkou zničené země.

Jestli chce Evropská unie sehrát nějakou historickou roli v této věci, teď je ten správný okamžik. Bez toho, aniž by došlo k zastavení války nebude možné řešit ani další problémy s tím spojené. Vědí to naprosto všichni, kdo mohou něco podstatného udělat, ale zdá se, že z nějakého důvodu preferují válku a smrt.  To přece nelze tolerovat. Každý Evropan by se měl ptát svých politiků, co pro zastavení války v Sýrii udělali a proč neudělali více. Zejména pikantní by bylo vědět, co udělali čeští politici, kteří tolik touží po onom skutečném řešení uprchlické krize. Prozatím se ukazuje, že pouze hledají způsob, jak se vymluvit z pomoci těm, kdo už do Evropy před válkou uprchli.

Vytisknout