Lidový dům nemá skutečnou vizi -- a není divu!

18. 4. 2011 / František Stočes

Nynější "vize" Lidového domu vede do středověku...

Lester G. Thurow, někdejší poradce exprezidenta USA B. Clintona, nevylučuje pochmurný osud kapitalistického Západu a klade si otázku - "Přijde nová revoluce a po ní nový středověk?" Míní tím možný a pravděpodobný úpadek Západu srovnatelný s úpadkem Evropy po zániku Říma, kdy prvním městem, které dosáhlo životní úrovně antického Říma, byl až Londýn v polovině 18. století...

ako důvody Thurow mj. uvádí:

"Západní demokracie... nepřestaly investovat jen do vzdělávání. Stále méně se pouštějí i do větších projektů, protože si namluvily, že i v tom je může zastoupit soukromý kapitál. Ale soukromí investoři, akcionáři velkých společností, se dnes zvýšenému riziku vyhýbají, nechtějí ukládat svůj kapitál do dlouhodobých projektů, kde by v případě úspěchu mohli čerpat zisk až po mnoha letech. Neinvestují ani v případě, že projekt slibuje mimořádně vysoké zisky. Celý horizont našeho myšlení se dramaticky zúžil. Málokoho zajímá zisk, který se dostaví až po čtvrtstoletí. Jenže zkušenost nás učí, že v podstatě jen takovéto investice přinášejí trvalý a všeobecný blahobyt. Tak to bylo v případě všech velkých objevů a vynálezů, v případě transamerické železnice, v případě Suezského průplavu, kosmického výzkumu, dokonce i v případě internetu,"

alarmuje intelektuály Thurow, který za ony "revolucionáře" považuje stále početnější masu politicky vlivnějších penzistů, schopných promarnit většinu toho, co bychom měli investovat do budoucnosti. (Viz Lidové noviny 19. 11. 1998). nebo ZDE

Pozoruhodné je, že za neschopnost Thurow velice ostře kritizuje především... levici!

"V kultuře Západu zvítězil egoistický pragmatismus, který způsobil to, že rozhodující většina lidí se pokouší získat co nejvíc jen pro sebe. Z našich velkých snů zůstalo jen jedno: vyzískat co nejvíc věcí a mít svatý pokoj... Teď, když levice úplně ztratila vědomí historické mise, kapitalisté se nemusejí z této strany ničeho obávat... Pravice privatizuje, omezuje stát, hlásá kult individualismu a svobodného trhu, a levice, dokonce i když sedí ve vládě, se odvažuje tento proces jen tlumit. Přitom programové rozdíly jsou v podstatě bezvýznamné... Jestli se dají vystopovat jakési rozdíly, pak jen v tom, že levice ze setrvačnosti ještě rozdává jakési drobky blahobytu. Ignorujíce existenci globálního trhu, pokouší se levice udržet stará sociální privilegia, ale to je cesta, která nikam nevede."

A přesně tuto do pekla vedoucí cestu obhajuje stínový ministr financí ČSSD J. Mládek ve svém článku "Má Lidový dům skutečnou vizi?" ZDE - a to slovy, že vizí ČSSD,

"...je sociálně tržní ekonomika, sociální stát."

a dodává:

"Celkově panuje přesvědčení, že je snazší si představit konec světa než konec kapitalismu... V takové atmosféře se prosazuje myšlenkový směr (neoliberalismus), který říká, že vysoké daně na udržování sociální smíru jsou zbytečným výdejem, je třeba je zrušit a sociální stát omezit, když ne přímo zrušit. A to navíc za situace, kdy kapitalismus nemá alternativu..."

Velkým problémem navíc je, že vize budoucnosti produkuje strana, která rozhodně není ani tou původní sociální ani demokratickou ČSSD, jež kdysi dokázala z členských příspěvků pořídit Lidový dům, provozovat funkční akademii a vydávat současně několik deníků...

Dnešní ČSSD, stále proslulejší svými kmotry, velrybáři a jejich klienty, hrabajícími už nejenom peníze, ale i akademické tituly, žije ze stamiliónových dávek daňových poplatníků, a aniž něco vybudovala nebo vydávala, vyprodukovala téměř miliardový dluh... O demokracii v této straně i věrohodnosti jejího vedení svědčí, že o tomto schodku nebyli před sjezdem členové vůbec informováni, natož aby se to na sjezdu seriozně řešilo... Zřejmě se čeká, až opozice, což je její povinností, sdělí tuto skutečnost občanům před volbami.

Družstevničení družstevníka Mládka

Stínový ministr financí ČSSD a zakladatel družstva FONTES RERUM ve svém příspěvku dále dokázal, že ČSSD se již zcela zřekla svých tradic a tím i původní socialistické vize. Skepse, s níž se J. Mládek staví k současnému stavu družstevnictví, je však zcela neopodstatněná a zdá se, že si autor vybírá spíše ty negativní příklady a ty pozitivní buď nezná nebo zamlčuje...

Mohl zmínit úspěchy mnoha evidentně prosperujících družstev jako byl Agrokombinát Slušovice, nebo argentinskou keramičku ZANON. Zejména měl zmínit Mondragonskou družstevní korporaci, vyvinutou z malého družstva, založeného v roce 1956 katolickým knězem J. M. Arizmendiarrietou a pěti nadšenci, posléze družstevního svazku, který si postupně zřídil vlastní banku, pojišťovnu, výzkumný ústav i univerzitu a který měl v roce 2008 již 92 000 zaměstnanců, celková aktiva korporace činila 33 miliard euro a celkový obrat 16 miliard euro (čili téměř půl bilionu korun)! Družstevní korporace dosáhla ziskovosti 2x větší než je španělský průměr a nejvyšší produktivity v celém Španělsku!

ZDE

ZDE
ZDE

Stínový ministr financí ČSSD si navíc a kupodivu vůbec neklade otázku, proč vlastně politikové či novináři běžně považují sociální demokraty -- a tedy i jeho -- za socialisty...

Tradice družstevního socialismu a jeho vize

A jaký je vztah družstevnictví a socialismu? Sociálně demokratičtí socialisté (na rozdíl od socialistů marxistických a bolševických) již od počátku pochopili, že družstvo ve kterém má jeden družstevník jeden hlas, a kde se zisk spravedlivě a solidárně dělí podobným způsobem, je reálným socialistickým subjektem, ve kterém neexistuje kapitalistické vykořisťování. Na konci 19. století bylo družstevní hnutí již tak rozvinuté, že např. teoretik družstevního socialismu, Ch. Gide, v roce 1898 vyhlásil stoletý program socializace a vzniku družstevních republik. Bohužel, v roce 1917 -- byť dočasně -- přesto na téměř 100 let zvítězila bolševická vize státního kapitalismu...

I přes gigantický střet sovětského a kapitalistického impéria si reálnou vizi socialismu prvorepublikoví sociální demokraté podrželi, a pan Mládek buď nezná nebo nám zamlčuje slova předsedy Československé sociálně demokratické strany dělnické, A. Hampla, který na XVI. Sjezdu ČSSD v roce 1930 řekl:

"Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém -- ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní; když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy."

Socialistickou podstatu družstevnictví potvrdilo i španělské Baskicko, kde vznikla Mondragonská družstevní korporace. Když začínalo v 80. letech svůj vlastní politický život, panoval názor, že družstevní hnutí nemůže být zařazeno mezi žádný politický směr, poněvadž by to bylo proti jeho vlastním stanovám. Nicméně se ukázalo logické jeho zařazení do socialistického prostředí v tom nejhlubším a nejvznešenějším smyslu slova socialistický: to znamená socializaci zdrojů a demokratizaci řízení, vlastnictví a vědomostí...

Nepřátelé družstevního socialismu v akci

Pokud se v Hamplově projevu zamění výraz dělník slovem pracovník, pak je každá jeho věta funkční a aktuální! A také výbušná! Například František Čuba a jeho Agrokombinát Slušovice by mohli vyprávět... ZDE.

Nepřátelé socialismu si své pozice hájí legislativmě, jako např. diktátor Franco, který mondragonské družstevníky vyňal ze státního systému sociálního zabezpečení, takže si museli založit vlastní zdravotní a penzijní pojišťovnu; popř. právně, jako např. v Argentině, kde původně zkrachovalou továrnu ZANON, přeměněnou zaměstnanci na družstvo, soud družstevníkům odebral ZDE.

Horší než diktátor Franco se ukázal V. Havel v roce 1990: režim na Agrokombinát Slušovice nasadil přes 500 lidí (!) a na F. Čubu byla rozpoutána doslova štvanice! Vedení bylo prověřováno a vyslýcháno; sám F. Čuba byl 66x soudně vyslýchán, někdy výslech trval i 30 hodin nonstop! Zlínsko údajně křižovali informátoři shánějící na předsedu Čubu jakoukoli kompromitující informaci. Uvažovalo se dokonce o přepadu Slušovic jednotkou rychlého nasazení za použití vrtulníků...

V roce 1992 pak bylo družstevnictví v Československu doslova a zcela plánovitě rozbito transformací původních družstev na "družstva vlastníků", tzn. faktické akciovky, kde si "družstevník" může koupit libovolný počet hlasů (i dividend)... Praxe dokázala, že v akciových společnostech, dokonce i v zaměstnaneckém akcionářství, jako např. americký ESOP, se společnosti posléze zmocní management a vyřadí drobné investory ze hry; v českých "družstvech vlastníků" mají navíc nedružstevníci (smluvní zaměstnanci) spíše postavení nevolníků...

Budoucnost družstevního socialismu

Původní hamplovské koncepce se v podstatě drží Světová družstevní aliance ICA, která mj. 23. září 2005 na svém kongresu v kolumbijské Cartageně schválila Světovou deklaraci o výrobních družstvech, kde mj. žádá:

"Vlastnictví výrobních a zaměstnaneckých družstev by mělo být více podporováno, jako možný alternativní proces při restrukturalizacích, "start-up" programech, privatizaci, přeměně podniků v krizi a převodech podniků bez dědiců, jako nabídka veřejných služeb a veřejné prokury, v níž státní správa (nebo samospráva) může stanovit podmínky a výjimky ke stimulaci lokálního rozvoje pomocí družstevních podniků."

ZDE

Když v roce 2008 krachovaly české sklárny, autor zaslal tehdejšímu předsedovi ČSSD (a současně garantovi stranické družstevní komise) J. Paroubkovi otevřený dopis, aby plédoval za transformaci těchto skláren na družstva

ZDE

Garant socdem "družstevničení", J. Paroubek, nad "naivitou" takového návrhu nejspíš málem omdlel...

ZDE

Před dvěma roky, po zjištění, že se ústřední družstevní komise s garantem J. Paroubkem za celé dva roky ani jednou nesešla, vznikla na intranetu z několika aktivistů družstevní komise stínová. Tato komise mj. vydala pro loňskou zářijovou programovou konferenci výzvu nadepsanou Sociální demokraté by měli podpořit družstevní formy podnikání, v níž apelovala na to, aby se ČSSD za průběžné a maximálně možné humanizace současného ekonomického systému realizované formou sociálního státu - vrátila i ke svým tradičním ideálům, tj. k socialismu, jehož ekonomickým základem je družstevní vlastnictví.

ZDE

Samozřejmě a jako obvykle bez věcné odezvy tentokráte již postparoubkovského vedení; není divu, vždyť nejváženější postavou programové konference socialistů byl Jan Švejnar...

Nicméně některé skupiny kooperující v národních družstevních sdruženích, jako např. Grassroots Economic Organising (GEO) v USA jsou radikálnější a pojímají participativní ekonomiku a socialismus jako lék i prevenci ekonomických, sociálních a ekologických škod způsobených globálním kapitalismem. Viz program letošního červnového setkání v Mexico City

ZDE

Evropská unie jako nástroj antisocialistické reakce

Naproti tomu EU si počíná téměř naopak a vystupuje jako ultrareakční protektor globálního kapitalismu i oligarchie, a to především svým pojetím družstevnictví jako téměř "sociálního případu". Čili družstevnictví ano, ale nechť se jako sociální ekonomika věnuje výlučně zaměstnávání lidí se sníženou pracovní schopností, svépomocné, nadační či charitativní činnosti; tzn. praxi, na níž nemá velkokapitál a oligarchie ani chuť, ani zájem investovat či participovat...

O tom, že se eurounijní družstevničení zřeklo socialismu a věnuje se sociálnímu státu jako dalšímu podpůrnému sloupu velkokapitálu a oligarchie svědčí definice a závěry z 1. evropské konference sociální ekonomie v zemích střední a východní Evropy konané v Praze v roce 2002 :

"Organizace sociální ekonomie jsou ekonomickými a sociálními aktéry činnými ve všech sektorech. Jsou charakterizovány v zásadě svými cíli a svou odlišnou formou podnikání. Sociální ekonomie zahrnuje organizace jako jsou družstva, vzájemné společnosti, sdružení a nadace. Tyto podniky jsou aktivní především v určitých oblastech, jako je sociální ochrana, sociální služby, zdraví, bankovnictví, pojišťovnictví, zemědělská výroba, spotřebitelské záležitosti, přidružená práce, řemeslný obchod, bydlení, zásobování, sousedské služby, výchova a školení a oblast kultury, sportu a činnosti ve volném čase... Tyto podniky mohou být odlišeny od společností založených na základě kapitálu specifickými rysy, které jsou vlastní jejich společným charakteristikám jako jsou: nadřazenost jednotlivce a sociálního cíle nad kapitálem... podstatné přebytky jsou použity na uskutečňování trvale udržitelných rozvojových cílů, služeb v zájmu členů nebo na všeobecný prospěch..." (viz Google).

Takováto definice v sobě nese přímo geny stagnace, poněvadž základní podmínkou velkolepého rozvoje jak Mondragonské družstevní korporace tak Agrokombinátu Slušovice byla mj. okamžitá reinvestice veškerých prostředků!... Škoda, že EU-filní družstevníci nepožádali např. pány Rotschilda či Morgana, aby své podstatné přebytky na podobné účely věnovali rovněž oni... V takovém případě by ovšem na Prahu nejspíše přilétlo pár Tomahawků...

A poněvadž v podobných intencích "sociální ekonomiky" -- a v situaci, kdy z největších 100 podniků v ČR jich 70 patří zahraničním vlastníkům (a rovněž více než 50% celé české ekonomiky patří zahraničním majitelům) -- je fakticky nucena "podnikat" i střechová organizace zcela rozbitého českého družstevnictví, Družstevní asociace české republiky -- DAČR (výstražný příklad, jak režim zatočil se slušovickým Ing. F. Čubou je jistě funkční), pak v Česku nastala a trvá nová doba ekonomického i společenského temna.

Družstevní podniky budují lepší svět

Družstevník Mládek navíc čtenářům Britských listů "zatajil" (nebo to neví?), že příští rok 2012 byl usnesením 64. VS OSN vyhlášen Mezinárodním rokem družstev. Jeho oficiální slogan zní: "Družstevní podniky budují lepší svět!" a cílem je posílit v každé zemi povědomí široké veřejnosti o družstevním hnutí a současně i podpořit ekonomický rozvoj družstevních podniků.

Jde o skutečně pokrokovou a významnou událost, neboť osvětu potřebuje družstevní hnutí, zejména v ČR, jako sůl. A každý den by měl být opakován zejména nevyvratitelný argument, že skutečně spravedlivou a poctivou mzdu za svoji práci dostane občan jedině v družstvu!; (samozřejmě nikoli v akciovém "družstvu vlastníků", ale v družstvu družstevníků, kde má každý člen družstva 1 hlas).

Družstevní hnutí by mělo rovněž provést i určitou sebereflexi své dosavadní, a fakticky živelně probíhající evoluce. V tomto směru jsou kritické poukazy družstevníka Mládka, týkající se zejména situace spotřebních, finančních i výrobních družstev nepochybně realistické; nicméně zde je prostor pouze na stručné teze.

Spotřební družstva budou jistě těžko konkurovat zahraničním řetězcům, které mj. české dodavatele, usilující, aby se jejich zboží dostalo na regály řetězců, beztrestně požádají o první zakázku zdarma...

Daleko závažnější je otázka družstevního bankovnictví, ze kterého se opěr staly faktické a privátní akciové společnosti. Myšlenkou kampeliček byla podpora místního rozvoje a rovněž mondragonská banka Caja Laboral odpočátku fungovala jako velkorysý investor svých družstev (která byla současně družstevníky tzn. vlastníky banky).

Této koncepci by se družstevník Mládek mohl věnovat i jako stínový či eventuální ministr financí a iniciovat vznik České národní družstevní banky (vlastnící i penzijní a zdravotní pojišťovnu), a jejímiž družstevníky by byly buď regiony nebo dokonce i jednotlivé obce, popř. i firmy sídlící na území ČR s tím, že zisk banky by šel výlučně na regionální rozvojové projekty. Pokud ovšem bude družstevník Mládek argumentovat pány Rotschildy, Morgany, atd., atd... a jejich Tomahawky, popř. českou variantou Augusta Pinocheta

ZDE

tak nechť si ke jménu (dle vzoru Prezident-budovatel) připojí také nějaký vkusný přívlastek, třeba ministr financí-zrazovatel...

Když již proběhne rok družstev, pak by jistě stálo za úvahu, zda nepřeměnit (v ekonomickém smyslu) v družstvo i samotnou ČSSD, přičemž by jednotlivým družstvem byla místní organizace. V takovém případě by se dalo očekávat, že by ČSSD místo v téměř miliardovém dluhu byla spíše v podstatném přebytku, nebo že by se stranické peníze vydávaly na užitečnější a trvalejší hodnoty, než jsou billboardy, popř. předvolební cirkusy.

Socialismus jako dílo kariéristů, nebo socialistů?

A na závěr politologická úvaha, která může připadat neaktuální, ale jejíž aktuálnost je možná až akutní.V době, kdy socialistické (či spíše pseudo-socialistické) strany Západu prohrávají volby jako na běžícím pásu.

Jde o to, že socialismus se jako ekonomicko-společenský systém musí prosadit evolučně a jako kapitalismus (jeho první prestruktury -- manufaktury) vznikal v lůně feudální společnosti, tak podobně musí socialismus vykvést na půdě, kterou je klasický kapitalismus. Tak jako vysoká koncentrace manufaktur a prvních továren vytvořila potřebu svobodné a mobilní (a stále vzdělanější) pracovní síly, což vedlo ke zrušení nevolnictví a zániku tisícileté feudální společnosti, adekvátně -- při prosazování jiných inherentních potřeb -- by měla proběhnout formace společnosti o generaci vyšší, tzn. socialistické, za současného zániku kapitalismu.

Poněvadž tím reálným socialistickým subjektem je výrobní družstvo fungující na skutečně solidárních a demokratických principech, tzn. družstvo družstevníků (a v žádném případě jím nejsou tzv. socialistické strany, plné egoistických kariéristů atp.), pak skutečnými socialisty jsou právě oni družstevníci, kteří se denodenně učí podnikat, spolupracovat a žít na solidárních a demokratických principech.

Takže se naskýtá otázka: proč by měli politické a společenské zájmy těchto reálných socialistů hájit (pokud je vůbec hájí) pouze pseudosocialisté v buržoazních stranách (jakou ČSSD reálně je) či dokonce obskurní politikové v obskurních stranách zemanovsko-šloufovských, atp.? Daleko logičtější mi připadá, aby si tito socialisté své zájmy hájili především oni sami!

Za úvahu tudíž stojí, zda by "socialisté" v ČSSD neměli v rámci své vize dokonce iniciovat vznik Družstevní strany (podobně jako existuje Strana drobných živnostníků a podnikatelů)

ZDE

a fungující samozřejmě jako družstvo. Takováto strana by se stala přirozeným a bezprostředním politickým spojencem ČSSD a dalších levicových stran a možná by došlo k velice příznivému přeskupení celé politické scény.

František Stočes
Mluvčí stínové družstevní komise ČSSD
Člen družstevní skupiny při Alternativě Zdola

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 18.4. 2011