Squateři jdou k soudu

18. 4. 2011 / Petr Kužvart

Než vysvětlím, o co jde, dovolím si malou osobní poznámku: tohle rozhodně nepíšu proto, že jednou z obžalovaných je moje dcera. Ne na její obranu, ona i ostatní jsou připraveni nést následky svého záslužného činu. A hájí je excelentní mladí advokáti. Ale díky jejímu zapojení jsem se dostal do tak blízkého kontaktu s případem, že o něm mohu vydat své svědectví, své hodnocení a v neposlední řadě na úterní veřejné zasedání soudu upozornit. Na účast své dcery v kauze jsem docela hrdý, protože prokázala, že do určité míry jde v mých stopách. Shodou symbolických okolností po svém zadržení na místě byla zavřena do cely předběžného zadržení v policejním paláci v Kongresové ulici na Praze 4 na té samé chodbě, možná dokonce ve stejné cele, kde jsem byl o 20 let dříve zavřený i já. Mezi dozorci tehdy při mé návštěvě zadržené dcery toto sdělení vyvolalo docela rozruch...

Nyní tedy k věci samotné. Podstatou je fakt, že určitá a docela zajímavá část mládeže ráda vytváří squatterské komunity, jež obsazují nevyužívanou nemovitost, podle svých možností ji udržují a obydlují. Takových případů bylo v Praze v minulých dvaceti letech víc. Nejznámější jsou asi případy usedlosti Lardonka a vily Milada. V obou případech byla s fungováním nezávislé bydlící komunity spojena záslužná a rozsáhlá činnost na poli mladé a undergroundové kultury, zejména hudebních představení a koncertů. Ale tyto komunity se snažily v místě své existence provádět i sociální práci a další záslužné aktivity. Pochopitelně má taková činnost řadu úskalí, ale o tom nechci zeširoka mluvit. Podstatné je, že po barbarském zničení squatu Milada pod mohutnou policejní ochranou, provedeného samotným státem, již v Praze nebyl žádný skutečný squat. A v této situaci skupina aktivistů z tohoto prostředí provedla v rámci řady nezávislých akcí "Týdne neklidu" i ostentativní veřejné obsazení nevyužívané a zchátralé budovy Na Slupi č.p. 434, kterou již před lety koupil italský developer, který ji ponechává dlouhodobě chátrat a nevyužívá ji. Jde o kvalitní architekturu konce 20. let mimulého století, s cennými detaily, jež do 90. let sloužila jako sídlo řady lékařských ordinací, v přízemí byly obchody a dokonce veřejné lázně a ve vyšších podlažích pak byty. Jde o území Pražské památkové rezervace, světově uznaného kulturního statku všeho lidstva.

Squateři do budovy vnikli 12. září 2009 a vytrvali v ní až do policejního vyklizení o den později v ranních hodinách. Policie nejprve brutálně a nezákonně zlikvidovala shromáždění sympatizantů akce před domem a pak do budovy vnikla, zadržela skoro všechny účastníky akce, umístila je v celách předběžného zadržení a soud s velmi neobvyklou rychlostí přispěchal a rozdal všem během tří dalších dní trestní příkazy pro spáchání trestného činu "neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru" ve smyslu § 249b odst. 1 starého trestního zákona. Skoro všichni podali odpor a věc proto následně projednal Obvodní soud pro Prahu 2 v hlavním líčení a tresty víceméně potvrdil. Většina squaterů se odvolala a tedy nyní nadchází další dějství uvedené truchlohry.

Je zřejmé, že akce záslužným způsobem upozornila na velmi závažný problém: asociální a společensky nebezpečné chování řady veměs zahraničních spekulantů s nemovitostmi a developerů, kteří potichu skoupí objekt v památkové rezervaci či dokonce zapsanou kulturní památku, pak přijdou na úřady a požadují její barbarskou přestavbu či dostavbu nebo i demolici, aby se dal uskutečnit jejich komerční záměr a tedy i realizovat jejich nemalý soukromý zisk. Zpravidla na úřadech narazí, protože jejich záměr výrazně zasahuje do veřejných zájmů, zejména do zákonem a ústavou upraveného zájmu na zachování a ochranu těžce zkoušeného kulturního a technického národního dědictví. Věc se tak zablokuje a vlastník - spekulant nechá stavbu chátrat, náhle někdo začne krást ze střechy tašky, vybíjet okna, vznikne požár, stavba začne ohrožovat okolí. Úřady se občas pokusí vlastníkovi nařídit nezbytné práce, ale víc než překrytí zničené střechy plachtou a zazdění přízemních otvorů většinou nedosáhnou. Stavba chátrá dál a je pouze otázkou času, kdy si vlastník najme nějakého lžistatika, aby vypracoval posouzení, že stavba je tak staticky poškozena, že její sanace již nepřichází v úvahu a je nezbytná demolice. A cesta k fešácké komerční novostavbě je otevřena!

Taková je realita našeho života! O podobných případech by mohli dlouho vyprávět úředníci stavebních úřadů a státní památkové péče. A neděje se to jen v rezervaci a jen v Praze! Protestující skupina na tento problém veřejně a důrazně upozornila! Těžko mohli doufat, že nápadná stavba na rušné ulici, kde za rohem je policejní služebna a naproti ministertvo, by ušla pozornosti, pokud by zůstala obsazena. Tedy jen stěží a vskutku naivně zde mohl být vážně míněný úmysl opravdu naplnit danou skutkovou podstatu onoho trestného činu. Podstatně silnější, ba asi jediný průkazný úmysl směřoval k veřejnému manifestování problému. Společenská nebezpečnost jejich jednání ve smyslu trestního zákona byla malá, dost možná nepatrná, zejména v kontextu významu veřejných zájmů, na jejichž beztrestné poškozování veřejně a výrazně poukázali! Ať již proces dopadne jakkoli, mají velkou a nezpochybnitelnou zásluhu. Jejich kriminalizace v kontextu škodlivé zlovůle vlastníka je zjevným omylem. Je to výraz naivní úřednické naděje, že účelovou trestní represí lze zastřít selhávání státu při hájení důležitých veřejných a obecných zájmů a problém jakoby vyřešit. Nelze!! Na místě je proto zproštění obžaloby, tedy osvobození obžalovaných a veřejné poděkování za jejich odvahu, za jejich osobní nasazení, za jejich občanskou aktivitu...

A jak to tedy opravdu napravit? Jak dosáhnout na asociální, společensky vysoce nebezpečné a nežádoucí chování spekulantů a developerů? V příhodné politické situaci v blízké budoucnosti, až bude síla a sebejistota tohoto prohnilého a nemravného establishmentu oslabena tlakem rozhořčené a okrádané veřejnosti, je nezbytné prosadit v souladu s ústavním ustanovením, že vlastnictví zavazuje a nesmí jej být zneužíváno proti právům jiných osob ani na úkor veřejných zájmů,

- možnost vyvlastnění za náhradu, pokud se vlastník o svou věc dlouhodobě nestará, nechává ji chátrat a ničit, a to s tím, že proti náhradě její ceny bude započtena v penězích vyjádřená náhrada zanedbané údržby, oprav a péče řádného hospodáře,

- možnost lidí bez domova, sociálně potřebných nebo i jiných zájemců obsadit takto alespoň 3 roky neužívanou a zanedbávanou nebo ničenou budovu a užívat ji k účelu bydlení, případně i ke kulturním či sociálním nebo jiným obecně prospěšným a neziskovým činnostem za předpokladu, že tyto osoby budovu zajistí proti dalším škodám a budou ji úměrně svým možnostem udržovat ve stavu nezpůsobujícím další škody ani nebezpečí.

Co vy na to, přátelé?

Úterní proces by mohl být vhodnou ouverturou k takové snaze. Kdo ví, možná se navíc zařadí mezi slavné české soudní procesy, jako byl Havlíčkův porotní soud v Kutné Hoře, jako byla hilsneriáda, jako byl proces proti Plastikům!

Každopádně přijďte podpořit squatery k soudu. Aby věděli, že na ně veřejnost nezapomněla.

Vytisknout