Příběh bankéře Johna Lawa

18. 4. 2011 / Miroslav Tejkl

Argumenty sršely dál ... ale nikdo z těch levičáků, kteří tušili, kdo ten Law byl, se nepokusil Lawa kvůli jeho příšerné pověsti nějak hájit.

Všichni mluvili radši o něčem jiném a zřejmě doufali, že diskuse se přesune někam jinam, k jiným tématům, jiným úhlům pohledu ...

Z ryze účelových důvodů jsem se zachoval jako ostatní, ale moje myšlenky se pak k nešťastnému skotskému bankéři vrátily, protože se týkají obecnějšího dilematu.

-.-.-.-.-.-

Pověst Johna Lawa je skutečně mimořádně mizerná -- na nešťastném bankéři ulpívá cosi jako "historická prašivina".

Tak mizerná ta pověst byla a je, že Keynes se Lawa neodvážil zahrnout mezi své předchůdce.

Přitom Law tím Keynesovým předchůdcem ve skutečnosti je -- o to víc, že pokud jde o teoretické názory, nebyl člověkem pouhého akademického teoretizování.

Mají tedy odpůrci Keynese pravdu?

-.-.-.-.-.-

Je samozřejmě pravda, že v systému, po kterém volá ta nejkapitalističtější ekonomická škola (zlatý standard), asi moc nezáleží na tom, jestli a nakolik je emisní autorita reprezentována člověkem znalým, uvážlivým, moudrým a rozumným -- nebo je-li tomu naopak. Nemá takový význam, jestli v čele státu stojí či nestojí tak nezodpovědná, morálně zkažená, zvrácená, skrz naskrz prohnilá a cynická figura typu "po nás potopa" jakou byl v době Lawova experimentu předseda regentské rady francouzského království, Filip II., vévoda z Orleánsu -- "a také ateista", jak by mohl s chutí dodat klerikální politik ...

(Poznámka: zároveň bude však poctivé dodat, že z hlediska těch ostatních vlastností to byl jinak osobně statečný, nadaný a velmi inteligentní muž ...)

Pokud jde o samotného bankéře Johna Lawa, ten byl sice dobrodruhem - ale nebyl to žádný blázen.

To, co v první fázi do nástupu spekulační bubliny (viz dále) zavedl ve Francii v době Regentství, se potom později ve Skotsku v průběhu 18. století osvědčilo a bylo to (v tom Skotsku) úspěšné.

Skotsko zřejmě neovládaly figury typu orleánského vévody ...

-.-.-.-.-.-

Law dostal v roce 1716 od orleánského regenta potřebné pravomoci a založil tzv. Všeobecnou banku (později přejmenovanou na "Královskou banku"). Všeobecná banka potom ve Francii emitovala své papírové bankovky, peníze, nekryté ani drahým kovem ani ničím jiným "komoditním" - jen tou důvěrou v úspěšný ekonomický vývoj francouzského státu a v jeho daňovou výtěžnost (a případnými pozemky, které by banka držela).

Pokud jde jen o Lawa samotného, nutno zdůraznit, že on sám tiskl ty své (soukromé) papírové, kovem ani jinou komoditou výrazněji nekryté bankovky celkem uvážlivě a přihlížel k možnostem a zdrojům ve Francii. Kdyby to tak zůstalo, Francie by se zřejmě pozvedla, rostla by a prosperovala.

Kdyby ovšem (zas to zpropadené "kdyby") neměl Law nad sebou tak nezodpovědnou osobu, jakou byl regent Filip.

A kdyby se klíčové osobnosti tohoto příběhu nerozhodly co nejrychleji a nejpohodlněji zlikvidovat obrovský státní dluh způsobený zejména dřívější vládou rozmařilého Ludvíka XIV. zvaného "Král Slunce" ...

Ti, kdo při vyslovení jména "John Law" vědí, kdo to byl a přitom nemají "rudo před očima" a jsou tedy schopni věci nahlížet věcně a chladně - takříkajíc "sine irae et studio" - by po seznámení se s tématem většinou zjistili, že ve skutečnosti toho byl Lawův systém schopen unést dost -- jak ostatně ukázala i úspěšná zkušenost s Lawovým systémem v jeho rodném Skotsku ...

... a jak zejména dosud ukazuje i ta naše současnost ...

Jak to tak vypadá podle historických zpráv o Lawových původních emisích - možná by dokonce i s tím Filipem jako šéfem regentské rady měl celý příběh příznivý konec ...

-.-.-.-.-.-

Co už ale Lawův systém neunesl a unést nemohl, to byl naprosto smrtící koktejl

• a)zranitelného, ale pořád ještě odpovědně regulovatelného systému emise komoditou nekrytých papírových bankovek krytých důvěrou ve výnosy,
• b)fiskálně nezodpovědného a cynického regenta,
• c)a zároveň šílené investiční bubliny s akciemi tehdy (konec roku 1717) Lawem také založené obchodní společnosti, kde tyto akcie měly vynášet dividendu ze zisků vytěžených z využití jižních oblastí celé té ohromné Nové Francie, která tehdy vcelku zahrnovala -- přinejmenším formálně -- celou východní polovinu dnešních USA (úplně celé místokrálovství Nová Francie bylo formálně vzato obrovské území od Kanady přes Arkansas (který jako Clintonovo rodiště dává tomuto bývalému americkému prezidentovi formální právo kandidovat také na prezidenta francouzského -- kdyby si to ovšem přál) až po mořské pobřeží Louisiany). Páteří té jižní části Nové Francie byla mohutná řeka Mississippi s nově založeným Novým Orleánsem pojmenovaným podle regentova rodového jména ...

Historie Lawem založené obchodní společnosti (Lawem pak propojené se společnostmi dalšími) byla nakonec oním poučným příběhem v dějinách se často opakujícím.

Příběhem, který vygradoval do šíleného spekulačního šílenství, kdy z původní nominální hodnoty akcie 500 livrů se tržní hodnota jedné akcie nejprve propadla až kamsi ke 200 livrům, aby nakonec expandovala "do oblak" na 18 000 livrů a po propadu na 9 600 livrů se (na počátku roku 1720) na těch 18 000 livrů ještě jednou -- naposledy - vyšplhala ...

-.-.-.-.-.-

Tehdejší Lawův přístup k ekonomice je pro dnešní světový ekonomický systém samozřejmou realitou. Ti, kdo mají skutečnou moc, jsou v podstatě -- i když si tak neříkají -- reprezentanti "Makroekonomické unie" vyznávající podle situace metodu dvou pedálů -- neokeynesovského a monetaristického (pedál tzv. nabídkové ekonomie se po Reaganově fiasku už moc nepoužívá).

To, co se o ekonomii učí na školách, ekonomické a finanční vládce světa v podstatě nezajímá a superkapitalistická menšinová "rakouská škola" se jim jeví jako vzteklý ratlík, který poňafává a štěkotem tyto vládce obviňuje, že jsou málo kapitalisticky, liberálně a soukromovlastnicky uvědomělí ...

... něco jako když čeští aktivističtí fašisté žalovali u říšských úřadů na ne dost nacisticky uvědomělé a pevné protektorátní úředníky a ministry.

-.-.-.-.-.-

Ačkoli je tedy Lawův přístup k ekonomice pro dnešní světový ekonomický systém samozřejmou realitou, tehdy šlo o experiment, jehož výsledek byl strašný.

V druhé polovině roku 1720 se systém založený na pouhé důvěře zhroutil.

Law byl odvolán a před nebezpečím lynčování poškozenými davy utekl z Francie na poslední chvíli a s holýma rukama. Bloudil pak světem, obhajoval svůj systém, a protože jeho osobní zásobník životních příležitostí už byl vyčerpán, zemřel nakonec r. 1729 v Benátské republice jako naprostý žebrák ...

Krach pohřbil osudy mnoha zámožných lidí.

Sociálně psychické rozvaliny v celé Francii, zničené osudy, ožebračení lidé ze staré důstojné šlechty, kteří uvěřili v nový systém ...

Tragédie -- osobní, rodinné, rodové, společenské trauma na mnoho let ...

Jediné plus bylo, že na úkor té neúspěšné části spekulantů se významně umazal státní dluh zděděný po Ludvíkovi XIV. (Král Slunce), který regent Filip před nástupem Lawa do jeho úřadů ještě zvýšil.

Regentství brzy poté skončilo.

13letý Ludvík XV. byl v roce 1723 uznán za schopného ujmout se i reálně funkce panovníka Francouzského království ...

-.-.-.-.-.-

Mají tedy odpůrci Keynese a stoupenci zlatého standardu a "laissez faire" pravdu?

Na tuto otázku ale vůbec nelze "férově" odpovídat a odpovědět.

A to proto, že ti, kteří tuto otázku dnes kladou, ji ve skutečnosti vůbec nemyslí, nikdy v moderní době nemysleli a mám za to, že ani nikdy nebudou myslet vážně (samozřejmě s výjimkou akademiků z vysokých škol jako je profesor Šíma a jiní fanatici důsledné rakouské školy. Vysoké školy - to je vůbec zvláštní kapitola -- u levičáků i pravičáků).

Protože od doby Lawa se toho změnilo příliš mnoho.

Na celém tomto dilematu je totiž nejvíc pitoreskní a bizarní fakt, že tito hlasití ultraliberální pravičáci se jinak vezou na vlně toho, co hlasitě kritizují a žijí a existují v určitém rámci, který je pro ně ve skutečnosti naprostou samozřejmostí.

V současném finančním a peněžním systému, ve financializaci.

Relativně pohodlně se dnes vezou v systému, kde peníze ve vlastním slova smyslu (fiat money) nejsou kryty ničím jiným než státní autoritou a kde ty úvěrové peníze ("out of air") zaplavily svět docela.

Jinak by se většina z nich nevezla tak pohodlně ...

... nebo možná mnozí -- a dokonce snad většina -- by se nevezli vůbec ...

I moralizující obhájci zlatého standardu se dnes vezou v systému, kde růstová fáze bývá vyloženě poskládána z bublin a expandujícího dluhu.

A tak podobně jako salónní levičáci žijící v prohnilém kapitalismu snili o komunismu, sní důslední ultraliberálové o (v tomto případě "rakouském") systému se "zlatým standardem", který by jim zřejmě - kromě těch nejbohatších elit- možná nakonec vzal většinu toho, co teď ještě mají ...

Vytisknout