Zastřel si svého prezidenta?

18. 4. 2011 / Karel Dolejší

Ne, nechci v žádném případě vyzývat k politickému násilí, navíc ještě tak zbytečnému, jako na sedmdesátiletém Václavu Klausovi. Jen jsem si v souvislosti s kauzou ukradeného chilského ceremoniálního pera vzpomněl, jak hradní privatizátor usvědčený videozáznamem nedávno omilostnil člověka, jenž při spatření údajných zlodějů železného šrotu vytáhl z futrálu brokovnici a jal se střílet. Někteří si totiž rozhodnutí vykládali v tom smyslu, že po údajných zlodějích se tedy u nás smí pálit beztrestně. Co kdyby to teď někdo vzal vážně?

Nemyslím si ovšem, že by nám Chile kvůli Klausovi nakonec třeba vyhlásilo válku. K jihoamerickému státu pojí naši pravici řada nostalgických vzpomínek i ambiciózních aspirací, takže vlastně nikdo nemůže pochybovat, že je pro svou vyspělost předmětem neskonalého obdivu. Nebožtík Václav Benda kdysi tolik toužil setkat se během pražské návštěvy se zbožňovaným diktátorem Pinochetem, což se mu však bohužel nezdařilo (stejně jako předtím plán poslat na Slovensko tanky). Kromě toho je ale Chile i vzorem všech současných proponentů soukromých penzijních fondů. Věřím tedy, že Klaus svůj čin opravdu nemyslel nijak zle, ale šlo o výraz úcty k zemi zaslíbené, jejíž bývalý diktátor je prý světovou levicí zbytečně démonizován. Je to vlastně trochu podobné jako s krádeží jeho vlastního opotřebovaného kyčelního kloubu - zločinec si i zde odnesl posvátnou relikvii. A koneckonců lze na věc nahlížet i tak, že čin vlastně ani nebyl dokonán. Zmizelo sice pero, avšak zůstal futrál.

V některých oblastech za východní hranicí vás přátelé již při příjezdu do libovolného okresního města informují, který mafián ho řídí. Našince to nejprve šokuje, ale když se nad tím trochu zamyslíte, jde vlastně o opatření velice praktické - nemusíte vynakládat nadbytečné úsilí na pochopení zdánlivě neprůhledných poměrů, které se na povrchu tváří jako něco úplně jiného, než čím ve skutečnosti jsou. To v ČR zatím mafie v transparentnosti značně zaostávají, takže kritiku třeba Transparency International naprosto chápu - musíte se zatraceně snažit, abyste zjistili, zda je v nějaké politické kauze zrovna namočen Bakala, Bárta nebo třeba Janoušek. Člen správní rady Nadačního fondu proti korupci Jan Kraus v rozhovoru pro Deník nedávno prohlásil, že celá česká demokracie "je jen kamufláž mafiánského systému, poklop, který zakrývá ohromný zločin propletený do celé země". Chce se mi dodat - s ohledem na chilskou kauzu a tak vůbec - že po demokracii zkrátka zůstal futrál...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 18.4. 2011