NATO hledá novou libyjskou strategii

18. 4. 2011

Skutečná potíž spočívá v tom, že NATO dosáhlo mezí toho, co mohou jeho útočné letouny vzhledem k pochopitelně opatrným předpisům, podle nichž operují, vykonat.

KD│ Na dvoudenním setkání představitelů NATO v Berlíně zástupci z Británie a Francie - zemí, které vedou leteckou kampaň proti režimu plukovníka Muammara al-Kaddáfího - vyzvali další země NATO, aby udělaly více pro vítězství ve válce. Frustrace z remízy narůstá. Evropští političtí představitelé se možná obávají, že se veřejná podpora pro zmatenou kampaň - která trvá již měsíc - rozplyne dříve, než Kaddáfí padne. Nepřiznaným cílem berlínské konference bylo nalézt politicky realistický způsob, jak překonat mrtvý bod. Žádná nová strategie se neobjevila, napsal pro Foreign Policy Robert Haddick.

Úspěch NATO by vyžadoval odchod Kaddáfího a jeho synů z Libye. NATO a jeho partneři zatím neshromáždili dost donucovacích prostředků, aby toho dosáhli. Povstalecká armáda uvízla v Adždabíji a pokouší se odrážet útoky prokaddáfiovských sil z Rás Lanúfu. Dále na západě jsou povstalci v Misurátě v obležení. Letouny NATO jsou úspěšné při útocích proti Kaddáfího tankům. Ale prokaddáfíjovská pěchota už dávno opustila svá vojenská vozidla a pokusy NATO zaměřit se na civilní vozidla, v nichž se nyní pohybuje, příležitostně skončily zabitím povstalců.

Představitelé NATO doufají, že politická a ekonomická izolace nakonec donutí Kaddáfího, aby to zabalil. Ale pokud hrát o čas vůbec představuje strategii, není tu jasné, zda čas stojí na straně NATO. Třenice ohledně strategie kombinované s hrozící humanitární krizí na západě Libye může Británii a Francii donutit k ústupkům ještě předtím, než Kaddáfí pocítí jakýkoliv reálný tlak na to, aby odstoupil.

Pokuď je boj nerozhodný, první instinkt jednoduše velí zintenzívnit úsilí v naději na dosažení průlomu. Odtud tedy volání britských a francouzských představitelů na berlínské konferenci po větším počtu útočných letounů nad Libyí. Ale nezničené Kaddáfího tanky nepředstavují problém. Skutečná potíž spočívá v tom, že NATO dosáhlo mezí toho, co mohou jeho útočné letouny vzhledem k pochopitelně opatrným předpisům, podle nichž operují, vykonat.

Bylo diskutováno několik nápadů, jak zlepšit efektivitu koaličních leteckých sil. V protikladu k vysoko létajícím rychlým strojům, jež provozují Britové a Francouzi, může U.S. Air Force nasadit vysoce efektivní, nízko létající a mnohem zranitelnější bitevní letouny A-10 a AC-130. Prezident Barack Obama dosud nejevil sklon riskovat nad Libyí životy osádek těchto letounů. Alternativně se Francie, Británie a další země mohou rozhodnout včlenit do povstaleckých jednotek předsunuté naváděcí týmy, aby zlepšily identifikaci cílů pro letecké údery NATO. Ale vzhledem k nedisciplinovanosti povstalecké pěchoty a chaotickému fluidnímu charakteru libyjského bojiště by tyto týmy NATO čelily značnému riziku zajetí, což by byl výsledek, jenž by pouze zlepšil Kaddáfího vyjednávací pozici.

Neexistují dosud diskuse o obojživelném útoku NATO, který by buď rozbil obklíčení Misuráty, nebo rovnou svrhnul Kaddáfího v Tripolisu. Ale i kdyby se tato možnost stala nějak politicky reálnou, poslední britský dokument Strategic Defense and Security Review zveřejněný v říjnu 2010 by to zřejmě již vylučoval. Jak jsem o tom v dané době napsal, v tomto dokumentu se britská vláda rozhodla položit důraz na pozemní bojové síly a interoperabilitu se Spojenými státy na úkor námořnictva, obojživelných kapacit a letectva. Britští politikové předpokládali, že jejich síly budou nejčastěji operovat v rámci koalice vedené Spojenými státy...

Zatímco letecké síly dosáhly mezí svých možností a pozemní intervence je vyloučena, NATO nemá jinou možnost než čekat, dokud se pozemní bojové síly libyjských povstalců nezlepší natolik, aby se staly hrozbou pro Kaddáfího vládu nad Tripolisem. Ale to může trvat léta, a to je možná přesně to, s čím Kaddáfí počítá.

Celý článek v angličtině:ZDE

Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 18.4. 2011